Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Režisér se vrátil do doby nacistické okupace, ukazuje obludnost systému, který dokázal z rasových důvodů postavit miliony lidí mimo zákon a odsoudit je k smrti. Do doby, kdy začaly první transporty a kdy se mezi pražským židovským obyvatelstvem začala šířit bezmezná hrůza. Hlavní postava příběhu - židovský lékař, docent Braun nachází ve své bídě a ponížení dosti sil vzdorovat nepříteli nejnebezpečnějšímu: Strachu... (oficiální text distributora)

(více)

Videa (2)

TV spot 1

Recenze (89)

gudaulin 

všechny recenze uživatele

"Tatínku, kdo je to hrdina?" - "To je člověk, který umřel zbytečně. Narozdíl od těch ostatních, kteří zbytečně žijí." Když jsem nedávno hodnotil Brynychův Transport do ráje, napsal jsem, že jde pravděpodobně o jeho nejlepší film. Jenže to jsem ještě neviděl jeho snímek ...a pátý jezdec je Strach, který od toho okamžiku považuju za skutečný vrchol jeho tvorby. S Transportem do ráje má tenhle film řadu společných prvků, je vidět, že je tvořil jeden tvůrce v jednom tvůrčím období. Černobílý obraz, zajímavá kamera, expresivně vyznívající scény, tragika lidí v bezvýchodné situaci. Tenhle snímek ale líp využívá svůj prostor, nejsou tam dlouhé prázdné záběry. I ty pražské uličky bez lidí mají svůj význam a vyvolávají pocit stísněnosti a tušení reálné hrozby. Brynychův hrdina výborně zahraný Miroslavem Macháčkem je nešťastný člověk na špatném místě. Žid v protektorátní Praze, který dobře ví, kam vše směřuje, a díky své inteligenci a vědeckému analytickému myšlení si nedělá o svém osudu nejmenší iluze. Snaží se odreagovat od neradostné reality pečlivým vykonáváním své práce a opatruje zkonfiskované hodiny na příslušném okupačním úřadu. Jednoho dne se mu naskytne příležitost pomoci zraněnému příslušníkovi odboje a svým způsobem se pomstít režimu a ještě naposledy projevit své lidství. Film je výborně obsazený a je jen málo podobných kousků, kde se na tak malé ploše objeví spousta slavných jmen naší kinematografie v epizodních rolích. V uzavřených prostorách pražského činžáku obsazeného gestapem se taky velmi dobře obnažují lidské charaktery, které znovu naruby převrací instinkt sebezáchovy a strach ve všech možných podobách. Mám jen jednu připomínku - život mě naučil, že lidé pod tlakem se chovají často naprosto jinak než v době pohody a zklame často ten, do koho byste to neřekli. Tady je slabý článek od začátku jasný a režisér, resp. scénárista, si neschovává žádné překvapení. Celkový dojem: 85 %. ()

troufalka 

všechny recenze uživatele

"Historicky jsem optimista, ale osobně už ne." . . . Hrdinou proti své vůli, dalo by se říct. Malý shrbený židáček se zarputilým výrazem v tváři zpočátku moc sympatií nevzbuzuje. Je postavený do situace, kterou si nevybral, ale jedná jako lékař a člověk. Doktůrek, který si odpracoval své a mohl dát ruce pryč, ale nedalo mu to ... Postupem času zůstává sice nevlídnost ve tváři, ale nesympatie jsou ty tam. Procházíme po schodech činžovního domu a ze dveří vykukují další postavičky. Nahlížeme pod pokličku a hleďme - každý má svého kostlivce ve skříni! Vinklář coby vlezdoprdelka, Olga Scheinpflugová jako lamentující babka, co debatuje s obrazem zemřelého chotě, Adamíra s klidným nadhledem a noblesou, Ilja Prachař jako táta rodiny ... Obrovskou předností jsou promyšlené záběry, kamera nezabírá jen náhodně odvíjející se děj, ale ukazuje nám symbolické obrazy. Znovu se potvrzuje, že v šedestátých letech se točily kvalitní filmy, kdy ladilo všechno - silný příběh, kvalitní scénář, citlivá kamera, herci, co umí hrát a režie hlavou i srdcem. ()

Reklama

Marthos 

všechny recenze uživatele

Psychologicky vyhraněné drama se spoustou alogických detailů, mimózních postav a nepřetržitého křiku. Tak si představuje období nacistické okupace režisér Zbyněk Brynych. Možná proto jsme si nepadli úplně do oka. Přesto jsem rád za další filmový záznam hereckého umění Olgy Scheinpflugové, byť zde v roli více teatrální, než civilní. Až by z toho jeden dostal depresi. Uf. ()

Morien 

všechny recenze uživatele

Nádherná filmová podívaná, která jednoznačně zahýbe s mým osobním žebříčkem nejlepších českých filmů. Všechno je přesně tam, kde to má být, aby dívání svíralo srdce na správných místech. Filmy. Lidé. -"Tati, kdo je to vlastně hrdina?" -"Člověk, který zbytečně zemře, narozdíl od těch ostatních, kteří zbytečně žijí." ♥ ()

Wallas 

všechny recenze uživatele

Původně jsem chtěl dát hvězdičky jenom tři, protože mě vůbec nechytla atmosféra filmu, kterou režisér zrušil ještě dříve, než ji pořádně začal budovat a to úvodními záběry na projíždějící auta a paneláky, to vše z roku 1960 a pak se to neúspěšně snažil nahradit záběrem plakátu s ríšskou orlicí. Nicméně jestli na tomto filmu něco stojí za to, tak je to impozantní závěr - scéna ve sklepě a následná smrt dr. Brauna, to je prostě ukončení, na které se nezapomíná. ()

Galerie (19)

Zajímavosti (5)

  • Na filmu spolupracovala také výtvarnice Ester Krumbachová, která byla pověstná tím, že dbala na zdánlivé drobnosti, které divák na první pohled nevnímá, ale přitom film dotvářejí a posilují. Před natáčením klíčové scény zapřišla za Miroslavem Macháčkem a přinesla mu kostku cukru, provázek a nožík. On se jí zeptal, proč mu to dává. „To si dej do kapsy saka,“ řekla mu. Macháček namítal, že to ve scénáři vůbec není, a navíc to nikdo neuvidí. „To je pravda,“ odpověděla mu, „ale ty jdeš do transportu a tyhle tři věci ti možná zachrání život.“ Macháček to ocenil, protože mu to jako herci pomohlo. [Zdroj: reflex.cz] (alonsanfan)
  • Díky štědré nabídce vlivného filmového producenta a smluvního partnera Československého filmexportu Carla Pontiho byl film natáčen z poloviny v Praze a z poloviny v Římě. Ponti jej po dokončení společně s Ostře sledovanými vlaky (1966) a několika dalšími československými filmy prodal americké distribuční společnosti Sigma 3. Diváci v USA snímek podle režisérových vzpomínek přijali s nadšením. Poté, co Brynych svou trilogii završil myšlenkově ambiciózním dramatem Já, spravedlnost (1967), chtěl s ním Ponti uzavřít smlouvu na další dva roky. Přišel ovšem srpen 1968 a možnost jakékoliv koprodukce se Západem padla. (Zdroj: Letní filmová škola)
  • K dotočení erotické scény pro export filmu do zahraničí se vrací Josef Škvorecký ve své knize. "Z přísně dodržené stylové jednoty toho vynikajícího filmu se vymyká jenom nepochopitelně dlouhá sekvence z nacistického vojenského nevěstince, v níž nejprve lze spatřit asi dvacet zcela nahých prostitutek pod sprchami. Kamera, až do té doby ostře kontrastní, prusky přísná, se náhle přeostří na eroticky dráždivou lyričnost a neobyčejně dlouho se mazlí s mokrými ňadry a zadky. Pak na scénu vtrhnou němečtí vojíni v realistických uniformách, aby si užili s židovskými prostitutkami (a tím se nepochybně těžce provinili proti Norimberským zákonům). Hned nato se film opět vrátí do halucinační vize a přísné stylovosti. Když jsem film uviděl poprvé v Praze, tahle docela pěkná, leč trochu nelogická sekvence v něm nebyla. Když jsem ho uviděl v Torontu, najednou, kde se vzala tu se vzala, byla tam. Pak jsem si vzpomněl, jak mi Bělohradská jednou řekla, že na přání zahraničního distributora musí Brynych do filmu přitočit pár metrů." (Zdroj: Všichni ti bystří mladí muži a ženy: osobní historie českého filmu) (Araneae)

Reklama

Reklama