A pátý jezdec je Strach

Psychologicky vyhraněné drama se spoustou alogických detailů, mimózních postav a nepřetržitého křiku. Tak si představuje období nacistické okupace režisér Zbyněk Brynych. Možná proto jsme si nepadli úplně do oka. Přesto jsem rád za další filmový záznam hereckého umění Olgy Scheinpflugové, byť zde v roli více teatrální, než civilní. Až by z toho jeden dostal depresi. Uf. (11.08.2012)

Původně jsem chtěl dát hvězdičky jenom tři, protože mě vůbec nechytla atmosféra filmu, kterou režisér zrušil ještě dříve, než ji pořádně začal budovat a to úvodními záběry na projíždějící auta a paneláky, to vše z roku 1960 a pak se to neúspěšně snažil nahradit záběrem plakátu s ríšskou orlicí. Nicméně jestli na tomto filmu něco stojí za to, tak je to impozantní závěr - scéna ve sklepě a následná smrt dr. Brauna, to je prostě ukončení, na které se nezapomíná. (13.10.2006)

Odehrávalo se to za války nebo v šedesátkách? Opravdu se ty události děly, nebo mu jenom mrdalo v hlavě? Každopádně jsem nepochopil, o co vlastně šlo, co se tam pořádně dělo, a od odpadu to zachránil jedině skvělý hlavní představitel, jinak děs a hrůza, zvlášť ve srovnání se skvělým Transportem z ráje. 20% (08.11.2022)

"Tati, kdo je to hrdina?" "Člověk, který zbytečně zemře. Na rozdíl od jiných, kteří zbytečně žijí." Vždycky, když sahám po podobně starých filmech, trošku se obávám, zda mně budou bavit. Ale pak se rachle najednou mé obavy ukáží naprosto liché a já se nechám strhnou. Nejdřív jsem si chtěl povzdechnout, proč se takové filmy už moc netočí, pak jsem ale zjistil, že je třeba to vyjádřit jinak: Proč se TAHKLE už moc filmy netočí. Ta forma je skvělá, až nepříjemně atmosférická a temná. Doslova jsem z postav cítil jejich rozpoložení a duševní stav. A k tomu výborní Macháček, Adamíra, Vinklář... (16.12.2013)

"Tatínku, kdo je to hrdina?" - "To je člověk, který umřel zbytečně. Narozdíl od těch ostatních, kteří zbytečně žijí." Když jsem nedávno hodnotil Brynychův Transport do ráje, napsal jsem, že jde pravděpodobně o jeho nejlepší film. Jenže to jsem ještě neviděl jeho snímek ...a pátý jezdec je Strach, který od toho okamžiku považuju za skutečný vrchol jeho tvorby. S Transportem do ráje má tenhle film řadu společných prvků, je vidět, že je tvořil jeden tvůrce v jednom tvůrčím období. Černobílý obraz, zajímavá kamera, expresivně vyznívající scény, tragika lidí v bezvýchodné situaci. Tenhle snímek ale líp využívá svůj prostor, nejsou tam dlouhé prázdné záběry. I ty pražské uličky bez lidí mají svůj význam a vyvolávají pocit stísněnosti a tušení reálné hrozby. Brynychův hrdina výborně zahraný Miroslavem Macháčkem je nešťastný člověk na špatném místě. Žid v protektorátní Praze, který dobře ví, kam vše směřuje, a díky své inteligenci a vědeckému analytickému myšlení si nedělá o svém osudu nejmenší iluze. Snaží se odreagovat od neradostné reality pečlivým vykonáváním své práce a opatruje zkonfiskované hodiny na příslušném okupačním úřadu. Jednoho dne se mu naskytne příležitost pomoci zraněnému příslušníkovi odboje a svým způsobem se pomstít režimu a ještě naposledy projevit své lidství. Film je výborně obsazený a je jen málo podobných kousků, kde se na tak malé ploše objeví spousta slavných jmen naší kinematografie v epizodních rolích. V uzavřených prostorách pražského činžáku obsazeného gestapem se taky velmi dobře obnažují lidské charaktery, které znovu naruby převrací instinkt sebezáchovy a strach ve všech možných podobách. Mám jen jednu připomínku - život mě naučil, že lidé pod tlakem se chovají často naprosto jinak než v době pohody a zklame často ten, do koho byste to neřekli. Tady je slabý článek od začátku jasný a režisér, resp. scénárista, si neschovává žádné překvapení. Celkový dojem: 85 %. (11.05.2014)