Ukradená vzducholoď

Cesta do pravěku mi vždycky přišla moc didaktická, Baron Prášil (navzdory skvělým momentům a M.Kopeckému) místy trochu pomalý, Zemanovy pozdní animované horory jsou geniální, ale nemohl jsem po nich usnout. Tento film pokaždé naplno podnítil mou klukovskou fantazii (verneovky jsem četl za onoho klasického svitu baterky) a do kina jsem na něj chodil znovu a znovu mimo jiné proto, abych si pořádně zapamatoval hlavní hudební motiv. (01.03.2007)

Moje pravděpodobně první návštěva kina, alespoň pokud si vzpomínám. Bylo to s dědou a babičkou v dnes už neexistujícím kině Eden v Braníku. Pamatuji si jen tolik, že jsem měl následně hrůzostrašné sny, které se mi vracely dost dlouho a zdálo se mi, že na mne něco padá z oblohy a já tomu nemohu utéct. Zvláštní asociace. (23.05.2013)

Tenhle film jsem miloval (jako pilný čtenář Julese Verna) již ve věku chlapeckém a miluji jej dodnes. S konkrétním dějem nějaké Verneovky je zde spojitost jen volná, ale jako barvitá, nostalgická a laskavě ironická evokace ducha Verneovek je to záležitost dokonalá. Ztracený svět chlapeckých dobrodružství, které jsem si v té době přál prožít. Nádherný hlavní hudební motiv a šik sportovní úbor vzduchoplavkyně... (07.03.2010)

V podstatě souhlasím s komentářem Limy, až na podstatný fakt, že, je-li to nutné, příběhová stránka musí být také patřičně zohleděna. To je vlastně i důvod, proč k filmu stavím spíše neurčitý dojem, jelikož Zemanova brilantní práce s výtvarnou strankou nenachází srovnání ani s odstupem let. Překvapil mě i režisérův smysl pro humor, který jsem v jeho díle nezaznamenával zrovna často (snad jen v Baronu Prášilovi, kde to ale je dáno předlohou), ale ani to, aní zmíněná formální skoro-dokonalost mi nezabránila v tom, abych hodnotil lépe než lepšími třemi hvězdami, jelikož kromě větší části dějové linky jsem lhostejný postoj zastával také k hlavním hrdinům (poslední dobou mám tento nedostatek vrchovatou smůlu), je to částečně dáno i tím, že v mladším věku jsem toužil po jiném druhu dobrodružství. (05.08.2010)

Mám moc ráda filmy Karla Zemana. Jeho styl filmování mi učaroval už v dětství a i když se na ty filmy dívám po letech - už na DVD - stále mají pro mě kouzlo. Líbí se mi také jeho lyrické-poetické nebo humorné vsuvky. V ´Ukradené vzducholodi´ je to například když se na scéně objeví představitel armády, začne hrát notoricky známý c. a k. pochod a generál hned rozdává medaile. Nejsmutnější scénou pro mě zůstává od prvního shlédnutí ta, když Jakoubek znechucený hraním na housle, dokonce prchá z ponorky kapitána Nema (!), kapitán mu posílá záchranný člun a pak přes okénko vidíme, jako osamělý Nemo sedí zase sám u stolu s hlavou v dlani. Dospělí to nemyslí vždy špatně s dětmi, i když to někdy tak vypadá... (24.03.2014)