Vynález zkázy

Aj keď nový Zemanov film je opäť trikovo-vyšperkovaný, doslova srší samými technickými i vizuálnymi nápadmi, nezaujal ma natoľko, ako predchádzajúci f. počin (Cesta do praveku z roku 1955), aby som bol na jeho konci rovnako, nedaj bože, viacej spokojný... Určite sa na svoju dobu jedná o revolučný filmový kus, ktorý by aj dnes mal 100 %. ohúriť svojho pot. diváka, ale niečo mi na ňom tak vadilo, že sa skrátka neodhodlám udeliť vyššie hodnotenie ? Načrtol to už môj „nemenovaný” kolega, a to v takom význame, že Hrubínov scenár (podľa námetu knihy francúzskeho spisovateľa sci-fi a dobrodružného žánru-Julesa Vernea ) je popretkávaný trojlístkom hl. postáv : profesora Rocha, megalomana Artigasa a inžiniera Harta, no činí to takým nezaujímavým spôsobom, kedy sa rež. Karel Zeman skôr, radšej zameriava na samotný vizuál a triky, že zanedbáva práve tento prístup s postavami, kde je to jednoducho - nedotiahnuté do konca, i keď na konci dochádza k vytúženej, filmovej katarzii. Všetky postavy mi boli totálne ukradnuté, pretože som sa kochal neustálymi prísunami výdobytkov vtedajšej filmovej techniky, ktorá normálne vyráža dych ! Tomuto režisérovi dám postupne šancu na to, aby som si pozrel ďalšie jeho vizionárske počiny, ktoré ma budú, podľa mňa - viac interesovať vo vizuálnej rovine, ako v hereckej ? (Ale budúci Baron Munchausen s fenomenálnym Milošom Kopeckým by mohol túto „k-l-i-a-t-b-u” už navždy zlomiť ?) (20.04.2019)

Restaurace ještě zvýraznila obrazovou fantazii i vizuální a technickou genialitu Karla Zemana. Tohle je splněný sen každého kluka, který v dětství hltal verneovky. Má to snad jen jednu chybu: scénář. Postavy nejsou dostatečně zajímavé, díky tomu je příběh málo dobrodružný a děj z podstatné části odvypráví hlas vypravěče. Kdyby příběh držel tempo s vizuálem, byl by to nejlepší film všech dob. Takhle je to, jako když obdivuji překrásný obraz, za kterým je možná nějaký skrytý příběh. (10.07.2015)

Opakovaně jsem se o různých českých sci-fi filmech dočítal, že jde o největší dílo naší kinematografie všech dob atd., atd. Skutečnost je složitější i jednodušší. Srovnatelných vrcholů má naše národní kinematografie několik. Určitě mezi nimi nemohou chybět zemanovská zfilmování verneovských próz. Nápaditost obsahu se zde snoubí s objevností formy, založené na originálním prolnutí animovaného a hraného filmu; takto docilované efekty dalekosáhle přesáhly možnosti doby a svými výsledky a úrovní budou určitě oslovovat i budoucí generace počínajícího století. Za další Zemanovo plus pokládám i záměrné využívání dobových ilustrací k prvovydáním Verneových spisů. Přimísí-li se k tomu český odstup a úsměvná ironie smíšená s chápavým nadhledem a porozuměním, vzniká dílo, kterým by asi nepohrdl ani starý pán z Amiensu, kdyby vstal z hrobu. Vstávat ovšem ve Vernově případě nutno není; mnohem spíše vyjádříme úctu a připravenost zhlížet a kochat se, zůstaneme-li sedět. Sedět v tomto případě znamená ctít a vážit si. (02.12.2007)

Kongeniální filmová adaptace coby jakási koláž z románu Julese Verna z tvůrčí dílny génia československého filmu Karla Zemana. Válečné běsnění, které katalyzovalo paradoxně vědecký a technický vývoj a přineslo do té doby jen těžko představitelné věci, jako je atomová puma, vytvořilo dobovou atmosféru, která v mnohém připomínala období osvícenství s jeho okouzlením technikou a párou či technické nadšení z období fururismu, tedy počátku 20. století, kdy byla však technika a pokrok chápány v pozitivním smyslu jako všespásná entita. Karel Zeman, jakož i scénárista František Hrubín, vytvořili tedy dobovou antitezi s primárně vyjádřenými ideami pacifismu a obav z dalšího válečného konfliktu (což korespondovalo i s oficiální režimní propagandou), nezbavili se však okouzlení a aluzí k dobám pokrok a techniku adorujícím. Úžasnou kombinací hraného a animovaného filmu dosáhl Karel Zeman neuvěřitelně silného expresivního vyznění - celý ten potemnělý obraz pirátského ostrova připomínající hutní periferie báňských center. Doslova geniální a šťastná byla myšlenka použít původní osobitou stylizaci originálních dobově romantizujících ilustrací knih Julese Verna (výborně ji podtrhuje i černobílý filmový materiál). Tu Karel Zeman doplnil naivistickými odkazy k estetice náčrtků prvních utopistických vynálezů právě z doby osvícenské a sahající až kamsi do renesance k ilustracím Leonarda da Vinciho a jeho létajících strojů a jiných vynálezů. Podmořský svět si vypůjčil z ilustrovaných přírodopisných atlasů a každá ryba tak vypadá jako blízká příbuzná Latimérie podivné. Zjevné je také doslova okouzlení fenoménem páry - ta pohání téměř každý stroj či dopravní prostředek a její nerozlučný symptom, evokující její přítomnost - černý uhelný kouř, se line doslova odevšad, dokonce i z odkrytého horního poklopu ponorky:-) Zeman dovedl svou stylizaci k dokonalosti, jelikož mizanscénu doplnil kreslenými kulisami, dobovými kostýmy atd., vše v nostalgickém záměrně archaizujícím retro stylu (formálně postavený na použití linky, respektive různých druhů linek, které dotváří téměř všechny kulisy i kostýmy), a vytvořil tak jeden z nejosobitějších výtvarných počinů v dějinách nejen našeho filmu. V době (u nás nejenom pro filmový průmysl tak pohnuté), kdy přeceňovaný Edward D. Wood Jr. točil v zámoří své paskvily, které dnes někteří intelektuálové nepochopitelně adorují a opěvují, stvořil tak skutečný génius filmové režie to, co je skutečným projevem filmové geniality - nadčasové utopistické výtvarně velmi osobité sci-fi ... Umělecké dílo, které už nikdo nikdy bohužel nenapodobí... (27.12.2007)

Díky Cestě do pravěku si Karel Zeman asi mohl dělat co chtěl, protože výtvarné zpracování tohoto filmu skutečně nemá (přinejmenším do té doby) obdoby, a obhajovat něco tak svébytného před současnými producenty by jistě nebylo jednoduché. Zvlášť když si uvědomíme, že Disney natočil 4 roky před tím 20 000 mil pod mořem se zpívajícím Kirkem Douglasem a legračním tuleněm, tedy na první pohled mnohem diváčtější film. Ale risk se vyplatil, a Vynález zkázy je dodnes pravděpodobně nejvěrnějším zachycením atmosféry verneovek (byť s láskyplnou ironií) vůbec. Z dnešního pohledu jsou na filmu vidět určité nedokonalosti - trikové postupy jsou vlastně celkem patrné, hlavně v přechodech mezi hranými scénami, miniaturami, vystřihovanými herci atp... Ale to neubírá filmu nic na jeho kouzlu, a na historickém významu. O tři roky později dovedl Karel Zeman v Baronu Prášilovi své umění ještě o krok dál. (27.02.2014)