Trosečník

Tak jsem shlédl Trosečníka, kterému jsem se dlouho vyhýbal a až oblíbená televize Nova mi ho vnutila na sobotní večer. Snažil jsem se nečekat nic, ale nemohl jsem se ubránit pocitu, že přenést děj Robinsona Crusoa do dnešní doby neskončí příliš vydařeně. Z krásné nenucené kritiky dnešního už přetechnizovaného světa se bohužel stal film bez tváře, který neví čím chce být. Jestli bojem jednoho muže za jeho život, jeho lásku nebo jen boj o přežití, protože taková snaha přežít je jen prastarý zvířecí pud. Ze začátku to na kritiku vypadá, hlavní hrdina nemá na nic čas a na osudový let se vydává, i když jeho cesty by měli vést do náruče milované ženy. Bohužel první dny novodobého Robinsona nejsou takové jaké bych si představoval. Představa života na opuštěném ostrově by mě děsila, ale jeho chování moc neodpovídá skutečnosti. Najde balíky od své firmy, ale co udělá? Nic, třeba je ještě za pár měsíců až ho najdou dokáže doručit? Ale no tak nenechte se vysmát. Každý kdo by tam byl by je otevřel hnedka na začátku. Jeho snaha zapálit oheň je výborná, ale netrvalo mu nějak dlouho než si uvědomil, že bude oheň potřebovat? Všechny tyto podle mě nerealistické chybičky se určitě dají lehce přehlédnout, ale to co provedl Zemeckis s časovým skokem a posunutí děje o 4roky to na mě bylo moc. Tohle se tam prostě nehodilo a to mi nikdo nevymluví. Z minuty se stal z trosečníka co neví jak dál a krvácí muž, který si je vědom možností, ví jak chytat ryby a jí syrové maso(kam se poděl oheň?). Najednou má i kalendář, který je vytvořený podle toho pod jakým úhlem svítí slunce. Zvláštní, že věděl i jaký je měsíc. Nevím, jak na to přišel asi to poznal podle toho, kdy padal sníh... Úplně úžasný však byl záběr z vrcholku horu, kdy trosečníkovi kamera koukala před hlavu a ukazovala malý a krásný ostrov v celé jeho půvabnosti i krutosti(ty vlny byly nádherné!). Nebudu dál prozrazovat a už to ukončím. Chyběla mi realističnost života na ostrově a myšlení hlavního hrdiny. Tomu posadil korunu ještě závěr, který se svou nedořečeností snaží uchvátit, ale myslím, že docílí přesného opaku. Kritika doby se tak nekoná a jen je nám puštěn další průměrný film, který měl obrovský potenciál. (30.05.2006)

Nehybný kámoš Wilson, Kellyiny hodinky a energie z nich, boj se zubem, boj s ohněm, boj o přežití. One-man show dnes už legendárního a tady radikálně hubnoucího Toma Hankse, který nám dopřál nespočet hereckých představení a výborných zážitků. Tenhle je jeden z těch hvězdnějších, přepečlivě předpřipravených k velkým výkonům. Jedno neovladatelné letadlo FedExu v jedné zatraceně nevhodně načasované bouři ho uvrhlo do hladových vln oceánu. Přežil. Workoholik, který se teď musí naučit všechno trochu jinak. A zvítězit třeba nad kokosovým ořechem. A pochopitelně (jsme v americkém filmu) trošku popostrčit svoje dosavadní hodnoty. Vítězný oscarový tandem Robert Zemeckis a právě Tom Hanks každému asi víc chutnal při podávání poetického vyprávění o jednom chlapíkovi, který neoplýval bůhvíjakým intelektem. I tady ovšem míří hodně vysoko. Řemeslná stránka je výborná, emoce fungují, hudební skladatel Alan Silvestri neplýtvá, ale když přijde jeho chvíle, zaboduje. Moc příjemný návrat. Za pár let zas. (01.09.2016)

Film, ktorý tak trochu dopláca na svoje očakávania-od tvorcov Forresta Gumpa. Hanksova one-man show ale určite nie je tak zaujímavá ako minule a v podstate sa jedná iba o nadpriemerný dobrodružný film s nijak výraznou réžiou. Treba ale uznať Hanksovi, že sa na film skvele fyzicky pripravil, niekde som s ním videl rozhovor a hovoril, že musel výrazne kvôli úlohe v krátkom čase schudnúť. Televíznym evergreenom sa pre mňa Stroskotanec nikdy nestal. Vo filme je pre mňa najzaujímavejším motívom čas. Záver (od scény v daždi) je trochu doslovný, čo je škoda a mám pocit, že to bol viac zámer štúdia, ako Zemeckisa. (15.02.2007)

Ale no - tak já to přznám. Tom Hanks je..........(trochu, někdy, někde).......dobrý herec. Uf. Ani to moc nebolelo. Slušná robinsonáda v malém vápně FedExu. Taky jsem se rozhodl pořídit si vlastního pana Wilsona. Je chápavý, neodmlouvá - jenom netuším, kam mu Tomík vydlabal ten správný, po dlouhodobé abstinenci uprostřed oušnu tolik nutný, otvor. Mě zatím balon vždycky trapně splaskne (08.05.2012)

Zemeckisovy filmy mě nikdy moc nebraly, přišly mi vždycky jako nejmainstreamovější mainstream, což jsem si potvrdil i u Trosečníka, když jsem se k němu konečně dostal po více než 20 letech od jeho vzniku. Jasně, Hanks je skvělý jako vždy, ale ten jeho pobyt na ostrově mi přišel překvapivě dramaticky plochý a osobně jsem asi čekal, že na tom ostrově zažije něco zajímavějšího, třeba nějaké setkání s divochy by mi tam dávalo smysl (podobně jako třeba v Modré laguně, na kterou osobně nedám dopustit a která je pro mě asi vrcholem trosečnických filmů). Potom mě tam taky zaskočil ten nečekaný skok v čase o 4 roky dopředu (jakož i samotné závěrečné rozuzlení, které se mi moc nelíbilo), a dál nemám rád filmy o osamělých postavách v divočině, kterým se dějou různé příšerné věci, typu že si musí sami vytrhávat zub nebo prodělají nejrůznější drásavá zranění (Iñárrituův Revenant budiž asi jejich nejpříšernějším zástupcem - osobně mě vyloženě fyzicky bolí na něco takového ve filmu koukat a nesnáším to). Chápu lidi, kteří ten film milují a kteří se u něj dojímají k slzám, ale osobně mi tam emotivní přišla jen scéna pádu letadla, a pak už mi všechno ve srovnání s tím peklem přišlo tak nějak krotké a bez napětí, což ostatně lze říct podle mě o celém filmu, protože je od začátku zcela evidentní, že se Chuck z ostrova dostane, otázkou je pouze po jak dlouhé době a co ho bude čekat po návratu. A v tomto ohledu mě ten závěr nepotěšil, jak jsem již zmiňoval, protože bych u takového filmu ocenil happy end, abych se zahojil po všech těch strádáních, leč nedočkal jsem se - a proto mám spíš tendenci se na ten film dívat víc kriticky. (22.11.2021)