Den Šakala

Frederick Forsyth je modlou v oblasti špionážních románů, a Den Pro Šakala (trochu nepochopitelný český název knihy, originál skutečně je Day Of The Jackal neboli Den Šakala) je podle mě jeho nejlepším dílem. Mistrovské vykreslení psychiky Šakala, muže bez identity a možná i bez emocí. Edward Fox zde ztvárnil svoji životní roli, byl a dodnes je nezapomenutelný, stejně jako Šakalova unikátní zbraň. Ale bylo by chybou nezmínit se o Šakalově pronásledovateli Claudeu Lebelovi alias Michaelu Lonsdaleovi, který se své "vedlejší role" chopil neméně skvěle. Šakal je thrillerem vpravdě nestárnoucím a ode mě nikdy nedostane míň než 90%. (24.01.2003)

Poctivý thriller ze staré školy který stojí a padá na postavě hlavního (anti) hrdiny. Edward Fox je prostě příkladem tak těžkýho profíka, že se mu nedá nefandit i když dělá to co dělá. I když je od začátku všechno proti němu, tak nakonec kdyby se ten daný džentlmen co neměl být v pohybu nesehnul, tak by svůj nesplnitelný úkol provedl. Škoda jenom slabšího a utahanějšího středu filmu. Jinak fajn záležitost.65% (21.07.2016)

Mistrovský thriller s pořádným analogovým pátráním. Je to správně sedmdesátkově chladné a nekompromisní. Jediné, co zestárlo jsou Šakalova zabití. Asi má dotek smrti, nebo nevím, ale obětem vždy dá jeden karate sek, či se jich jen téměř něžně dotkne a ony jsou po smrti. No, užil jsem si to. Edward Fox je skvělý a Michael Lonsdale je mu důstojným soupeřem. (13.10.2020)

Edward Fox je báječný Šakal a nikto sa mu nevyrovná: dokonalý gentleman, chladnokrvný zabijak, charizmatický zločinec a šarmantný muž bez mena, muž mnohých tvárí rozohráva šachovú partiu proti celej Francúzskej a Anglickej vnútroštátnej i medzinárodnej polícii a vláde a všetkým jej obranným, vyšetrovacím zložkám celkom sám - a je stále niekoľko krokov pred nimi, myslí na niekoľko ťahov dopredu, za drobnej asistencie veľmi úzkej, no silno motivovanej a (aj práve kvôli tomu, že nepočetnej) dobre organizovanej skupinke alžírskeho odboja spôsobuje nervy, nespavosť a žalúdočné vredy celej rade vysoko-postavených funkcionárov: je pohotový, flexibilný, tvrdohlavý a hlavne - nepolapiteľný. Forsythov román znamenal (a znamená) pre film, pre vývoj žánru a pre evolúciu postáv chladnokrvných, bezmenných profesionálov stojacich proti systému (či už sú na strane zákona alebo zločinu) asi toľko, čo Tolkienova trilógia pre svet filmovej fantasy. Zinnemann bol veľký režisér, ktorý vedel pracovať s časom (filmovým i reálnym) a budovať napätie, ktorý ctil scenár a nebál sa ani veľkej literárnej predlohy - a preto urobil film, ktorý má skoro dve a pol hodiny a nenudí ani trochu, je to napínavý thriller, no nemá ani jednu akčnú scénu, je to klenot žánru, pričom tu neuvidíte žiadne naháňačky na autách, prestrelky, mladé pekné ženy obletujúce svalnatých mladých špiónov, ťažké zbrane a bitky, v ktorých každý zúčastnený ovláda nejaké to bojové umenie; urobil príbeh s veľmi konkrétnym politickým kontextom, no univerzálnym presahom, príbeh sledovania, prenasledovania, odhodlania a profesionality, no tiež príbeh vzťahu dvoch mužov, ktorí sa nikdy nestretli, hlavne vo skvelo nacastovanej a zahranej postave komisára Lebela, ktorý je na zožratie a od prvého momentu, kedy ho vidíme (v klietke s holubmi pri hysterickej panovačnej manželke) až do posledného (pohreb) tá postava exceluje a je adekvátny (herecky, scenáristicky...) protipól Šakalovi. (29.03.2012)

Realistický a syrový pohled na skoro prohrané pronásledování neznámého nájemného vraha policiemi několika států. Typický film 70sátek, kdy vysoké tempo nebylo nutností a promyšlenost zobrazovaných detailů s jejich až reportážním nádechem brala dech. Spolu s tím nepřítomnost moderní techniky navrací oldschool nádech celému příběhu (možná díky tomu rychle zestárne, ale ta doba má své kouzlo). Kniha na mě čouhá z poličky již dobrých pár let a po filmu jsem k ní o výrazný kus blíže. Ovšem tu dvojitou výměnu lokomotivu u vlaku do Paříže si mohli tvůrci odpustit... (20.04.2011)