Den Šakala

I v tomto případě jsme konfrontováni s nepochopitelným jevem, jímž je absence tohoto pozoruhodného filmu lehkého žánru na DVD nosičích. Precíznost a důkladnost, věnované vykreslení prostředí a postižení psychologie obou soupeřů, zpravodajce-teroristy i jeho policejního protihráče, sympaticky udivuje svou chladnou, jakoby nezúčastněnou optikou. Hledáme-li zdroje současné tváře dnešní kinematografie hraného filmu, v tomto případě jsme konfrontováni se zvlášť zdařilým příkladem. Upozornil bych v této souvislosti ještě na jeden důležitý prvek v kompozici filmu: na jeho vazbu k realitě (pokud mě paměť neklame, je Šakal objednán zbytky OAS, teroristické organizace někdejších francouzských vojáků a usedlíků v Alžírsku). Přesvědčivosti filmu toto propojení reality a funkce jen prospívá. Dokonce natolik, že již dnes je možno předpovědět přetrvávající klasičnost ŠAKALA, monumentálního díla nejen svého filmového subžánru, ale navíc i neformální oslavy dnes stejně klasického filmového řemesla, jež se v době počítačů a jejich stále preciznějších animací rovněž stává dědictvím zacházejícího minulého století. (21.03.2008)

Hned po úvodní, dost strhující rekonstrukci skutečné události jsem si uvědomil, že na de Gaulla jako prezidenta přeci žádný ÚSPĚŠNÝ atentát spáchan nebyl, neboť jeho politická kariéra skončila až odstoupením po bouřlivém roku 1968... a teď jsem začínal mít před sebou přes dobré dvě hodiny zpracování na detailní přípravu něčeho, o čemž vím, že dopadne neúspěšně a s tím hned pocit, že mě tento thriller tudíž nebude napínat. Chvílemi jsem ještě v některých scénách bojoval s chladným odstupem, jakým tento britský snímek zasazený do Francie oplývá, i chladem dýchajícím na mě z titulního (a pro mě ze začátku i dost nezajímavého) antihrdiny. Mistrovství tvůrců Šakala spočívá v tom, že už zanedlouho poté jsem jako přikovaný sledoval celý proces dění ze dvojího pohledu a zůstával navzdory všemu zmíněnému nesmírně napjatý až do konce. Rafinovanost i nesnadné se potýkání s různými překážkami pro atentátníka nebraly konce a s rozjedem složitého detektivního pátrání, důmyslného sledování a zorganizování zásahové akce mě film začal fascinovat. S příchodem Michaela Lonsdala na scénu (už poněkolikáté mě překvapilo, jak je tento dříve nenápadný poskok z francouzských komedií skvělým hercem!) navíc Šakal nabral protipól výrazné sympatické a odhodlané postavy, které šlo plně fandit. A byla to záhy skvěle rozehraná partie, u níž jsem pak vůbec nebojoval s předlouhou stopáží. [90%] (05.03.2023)

Viděl jsem už dávno a ani s odstupem to neztratilo. Určitě lepší, než verze z roku 1997. Brutálně profesionální Jackal, o kterém se vlastně nedozvíme, kdo byl. Od začátku do konce napínavá a velmi realisticky vypadající hra na kočku a myš z časů neexistence internetu, kdy policie byla nejčastěji odkázána na fyzicky doručené zprávy a informace. Jediné mi vrtá hlavou, proč musela špehující dívka telefonovat zrovna z rezidence člověka, u kterého špehovala. P.S. Lidé, kterým film připadá nudný, asi nedovedou vnímat (nebo je nebaví) lidské emoce a myšlení. (19.02.2024)

Včera byl u mě Den šakala, který mě absolutně nadchl. Velmi přesvědčivý politický thriller s naprostou absencí super hrdinů a šťastných náhod, za to oplývající těžkou dřinou, skládáním jednotlivých střípků, událostí, faktů do souvislostí, vyhodnocováním a vytvářením logických závěrů. Zabránit atentátu na de Gaullea má prioritu č.1 a bylo to vidět. Přestože má snímek dvě a půl hodiny, nenudil jsem se ani jednu minutu, fakt super! (pozor na ubohoučký a slaboduchý americký remake z roku 1997 - Šakal). (21.02.2010)

Mistrovský thriller s pořádným analogovým pátráním. Je to správně sedmdesátkově chladné a nekompromisní. Jediné, co zestárlo jsou Šakalova zabití. Asi má dotek smrti, nebo nevím, ale obětem vždy dá jeden karate sek, či se jich jen téměř něžně dotkne a ony jsou po smrti. No, užil jsem si to. Edward Fox je skvělý a Michael Lonsdale je mu důstojným soupeřem. (13.10.2020)