Den Šakala

I v tomto případě jsme konfrontováni s nepochopitelným jevem, jímž je absence tohoto pozoruhodného filmu lehkého žánru na DVD nosičích. Precíznost a důkladnost, věnované vykreslení prostředí a postižení psychologie obou soupeřů, zpravodajce-teroristy i jeho policejního protihráče, sympaticky udivuje svou chladnou, jakoby nezúčastněnou optikou. Hledáme-li zdroje současné tváře dnešní kinematografie hraného filmu, v tomto případě jsme konfrontováni se zvlášť zdařilým příkladem. Upozornil bych v této souvislosti ještě na jeden důležitý prvek v kompozici filmu: na jeho vazbu k realitě (pokud mě paměť neklame, je Šakal objednán zbytky OAS, teroristické organizace někdejších francouzských vojáků a usedlíků v Alžírsku). Přesvědčivosti filmu toto propojení reality a funkce jen prospívá. Dokonce natolik, že již dnes je možno předpovědět přetrvávající klasičnost ŠAKALA, monumentálního díla nejen svého filmového subžánru, ale navíc i neformální oslavy dnes stejně klasického filmového řemesla, jež se v době počítačů a jejich stále preciznějších animací rovněž stává dědictvím zacházejícího minulého století. (21.03.2008)

Fred Zinnemann postupuje při režírování stejně jako Šakal při pokusu o atentát - tedy pragmaticky, nemilosrdně a bez zbytečných řečí či emocionálních výlevů. Podobně jako v knize se jedná o téměř dokumentární záznam atentátu, u kterého klidně uvěříme, že se mohl stát. Edward Fox má navíc charismatu na rozdávání, takže mu skoro až přejete úspěch. Závěrečná desetiminutovka navíc neuvěřitelně graduje, takže i když víte, jak to celé dopadne, nejspíš budete napětím zadržovat dech až do konce. (08.09.2011)

Thriller v typickém francouzském stylu. Pokud znáte Brutální Nikitu, víte o čem mluvím (samozřejmě tu francouzskou). Herecký výkon Edwarda Foxe je jeden z nejchladnějších, co jsem kdy na plátně viděl. Naprostý profesionál. Jenom nevím, jestli to bylo jeho herecké umění nebo neschopnost (ale určitě umění). Ale každopádně to je působivé. No a taky ten suchý závěr. (19.05.2003)

Keď som tento film videl ako 16 ročný, ihned sa zaradil do mojej top 10. Myslím, že dnes by sa na tom nič nezmenilo, kedže niektoré výborné pasáže si stále pamätám a žasnem nad nimi. Policajná piplačka mi pripomenula Kurosawove Nebo a peklo. Dokonalý politický špionážny triler. Ani na druhý krát sa nič nezmenilo, tomuto sa nedá vytknúť absolutne nič. Absencia tohto filmu v 1001 filmoch, ktoré musíte vidieť, je jeden z najvačších omylov jej tvorcov. (01.09.2009)

„Ale ak toto nebol Šakal, potom kto ním bol?“ Šakal je legendárny (anti)hrdina, na ktorého si svet filmu občas spomenie (značne nešťastná verzia s Bruceom Willisom alebo lacnejšia, ale paradoxne zaujímavejšia Honba na šakala s Aidanom Quinnom, oba filmy vznikli v jednom roku a to v roku 1997). Na samom začiatku tejto voľnej série stál o 24 rokov starší Deň Šakala - strhujúci, takmer akoby dokumentárnou formou nakrútený (desiatky rokov pred bourneovskou trilógiou, ktorá tento štýl preslávila) špionážny triler Freda Zinnemanna podľa románu Fredericka Forsythea s Edwardom Foxxom v titulnej (zápornej) úlohe. Foxx je chladnokrvný a pohotový profesionál. Sledovanie toho, ako sa blíži k svojej obeti (francúzskemu prezidentovi Charlesovi de Gaulleovi), je miestami až fascinujúce. A tak trocha desivé, ale to myslím ako plus. O kladné postavy tu príliš nejde, takže rozprávanie nie je rušené zbytočnými postavami, aké v roku 1997 hrali Richard Gere a Sydney Poitier. Viac v mojej recenzii na Recenzie.org: http://recenzie.org/spionaz/497-den-sakala-8o- (21.06.2008)