Něžný bar

Taxem sem, bájdzvej, zas jednou tejknul propr luka, natáhlo mě až na pjúka a ryelajznul jsem, že tu musím ten banč dykhedů opět prytymač vykantovat! Na nějakých fifty zvratků jsem tu totiž kauntnul plných jedenáct „fílgudů“ a ívn jednoho ultralingvistického „gůdfila“! No to mi teda pošituj bek, haumač přitroublých zkurvených zaprodanců, co oubvijsly neovádaj svůj krásný rodný lengvič, nebo kantčusů, kteří sinkujou, že jim nekoncepční jusyč trapných anglicismů snad prodlouží dyka či přifoukne tytsy, načež to z nich mejkne děsně kůl píply, tu má právo vomitovat!!! Styďte se, ubozí nekulturní retardéři, blahoslavení zabijáci mateřštiny a sráči na hroby svých předků! Vždyť čeština má nejméně stokrát vyšší vyjadřovací potenciál a asi tak o milión více krasojazyčných kudrlinek a vyfikundací než to megastupidní esperanto pro zdegenerované trotly! Tak kupříkladu v souvislosti s popisem inkriminovaného veledíla … Aha, tak ne, tady vás mrdám a nepomůžu, protože jsem se u tohoto nevydržitelně nekonečného čekání na kokota vskutku dobře necítil. Dokonce bych se nebál říct, že jsem se cítil špatně, místy až úplně napiču, otráveně jsem se převaloval, počítal hrboly v omítce, sledoval, jak mi rostou nehty a marně sto minut čekal na nějaký sebemenší dramatický prvek, dějový zvrat, zajímavý vývoj nebo třeba jen chvilkové prcání drobného hospodářského zvířectva, které by tu táhlou sentimentální prudu alespoň trochu oživilo. POZOR!!! Následuje bojler – nebojler, protože tím žádné překvapení dozajista nezkazím, neboť ani zmrd nebere. Je to přesně takhle: Budoucího malého rádoby „spisovatele“, který patrně buď unudil Pulicera xmrti, nebo skvěle kouřil, potratili koncem šedesátých let do ideálně idealistické rodiny vymletých socek. Fotr, tak trochu chuj, tak trochu hochštapler, se na tak trochu těžce nekvalifikovanou matku, patrně oprávněně, ihned po potratu vysral, a ta se musí sestěhovat do cigánského baráku s prdícím dědkem a bandou Lakatošů. A tak první polovinu filmu ten zmutovaně vypadající spratek sedí u cesty, vzdychá a vyhlíží tatínka, který na něj ostentativně jebe. Naštěstí však má doma brutálně bezmiminckého strýce s obličejovou obrnou, jenž je taky tak trochu chuj, ovšem děsivě přechytřelý, a tak neustále trousí lidová filosofická moudra, hlubší než Mariánský příkop, jakož činí i lopatí osazenstvo jeho Něžného baru, kam fracka pravidelně bere na vysokou školu života, asi aby neskočil pod auto nebo tak. Do toho máma sem tam dostane práci, sem tam raka, avšak nic seriózního, dědek si občas usere a než se nadějete, třičtvrtě filmu uteklo snad rychleji než kolonoskopie bez umrtvení. Fakan mezitím vyroste, neustále omílá nějaké kýčovitě kudrnaté, rádoby spisovatelské bonbonmoty, květnatější než louka u chemičky, načež jej, patrně nedopatřením, jako prvního z pěti degenerací maloměstských socek vezmou na prestižní univerzitu. Tam poslintá nějakou labilní pičinku ze snobské rodiny, která mu jednou dá a pak dvakrát ne, přičemž se svými spolubydlícími prožívá nesčetná adrenalinová dobrodružství, jako například, že jdou na večírek … a pak domů, vybalují si na pokoji věci, sáhodlouze diskutují, proč být spisovatelem a tak podobně. Fíííííííííí. Ano fíííííííí! To vás někdy tak v osmdesíte minutě, zcela uhranuté nekompromisní záživností a fatálně strhujícím dějem, náhle předjede šnek, a vy jste celí rozesmutnělí, že již zbývá jen nějakých dvacet minut pičožvástů prkenného strýce, dědova prdění a finálního prozření našeho hrdiny, že má za otce chuje. Takže pokud jste přecitlivělý, nudofilní gej či maloměstská socka s dětstvím prožitým v sedmdesátkách na Dlouhém ostrově, možná u toho i vyhoníte. Ovšem vy ostatní, výše nekategorizovaní, si to raději pusťte pouze v případě, že toužíte za pouhý jeden večer obrůst mechem, nebo zoufale hledáte nějakou možnost útěku od Prousta. Prostě učebnicový fílšit, jak říkáme my, lingvisté! (25.07.2022) (méně) (více)