Odtud až na věčnost

Mnohovrstevnaté - a překvapivě současné pojednání s neobyčejně výstižným názvem. S trochou nadsázky by se dalo říct, že doslova přitahuje problémy všeho druhu. Neboť vypráví o tom, kterak to chodívá v armádě ... v dobrém i ve zlém - v těch zdánlivě idylických časech, než přijde válka ... aby ozbrojeným silám dala velice jednoznačný smysl a cíl. Jakoby dějová linie směřovala k tomu jedinému okamžiku, který vytrhne zažitý způsob života i s kořeny a navždycky změní priority ... když některé hodnoty upevní či vyzdvihne z hlubin zapomnění ... a jiné naopak odhodí a následně pohřbí jako nepotřebnou rekvizitu. Neboť život a smrt jsou si náhle neobyčejně blízké ... tak jako rodné sestry - a nestálost a pomíjivost všeho kolem je příliš hmatatelná. (04.04.2016)

„Takže už víme, jak na tom jsme, chlapče?“ - „Já vím, jak na tom jsem. Člověk, co nejde vlastní cestou, není nic!“ - „Člověk mohl jít vlastní cestou možná v dobách osadníků. Dnes musí spolupracovat!“ Jenže Robert E. Lee Prewitt je paličák, kterému se spolupracovat nechce…Starý (dobrý) Hollywood. Těm oscarovým žním se až tolik nedivím, už jen z hereckého hlediska je to poměrně luxusní záležitost (Clift, Sinatra, Lancaster, Reed). I z řemeslného hlediska z toho jde cítit kvalita (pominu-li nutné zlo v podobě úsměvných zadních projekcí) a z hudební složky jsem zas nedokázal dostat z hlavy Re-enlistment Blues. Ale bavily mě i obě dějové linky. Možná jsem se trochu divil, že se „onomu“ útoku věnovala pouze tak krátká část stopáže, avšak o to víc měl divák možnost poznat hlavní hrdiny. A svým pochmurným vyzněním mě překvapil také závěr, takže za mě spokojenost a solidní 4* navrch. „Mám armádu rád.“ - „Ale ona tebe určitě ne.“ - „Když má člověk něco rád, neznamená to, že se mu ta láska vrátí.“ - „Jo, ale to platí i o lidech.“ (17.01.2021)

Voják armády Spojených států James Jones se od Pearl Harboru až do roku 1944 probíjel řadou bitev v Tichomoří (z jedné takové vznikla Tenká červená linie) a po studiích začal psát. Jeho nejslavnější bestseller zaujal Freda Zinnermanna a vznikla tahle válečná klasika ověnčená Oscary a velkými hereckými jmény. Odraz jeho vzpomínek a pocitů je místy hodně silný, potěší skvěle vykreslené charaktery vojáků, ale dnes? Dnes už vážně ne. Možná je to nefér, ale víc dát prostě nemůžu. (25.10.2016)

No, čakal som rozhodne viac. Príbeh samotný bol taký nemastný-neslaný a aj keď bol výborne herecky zvládnutý, nedokázal ma bližšie zaujať. Prišlo mi to ako také nezáživné pletky medzi vojakmi, prípadne medzi nimi a ich romantickými láskami. Až moc nudné, fádne, banálne a dramaticky veľmi slabé. No a ten koniec bol typická ukážka nerozumu a niečoho, vďaka čomu vám jednej hlavnej postavy ani nie je ľúto. Jediným pozitívom je herecká stránka. Slabší priemer. 55/100 (19.12.2017)

Od Freda Zinnemanna som ešte nevidel podpriemerný film, herecké obsadenie a nakoniec aj spŕška Oscarov dávali tušiť, že pôjde o mimoriadny film. A on mimoriadnym aj bol, i keď nie bezchybným. Realistické vykreslenie vojenského života, nevyhnutný obraz šikanovania, úlety do civilného prostredia, lásky bez perspektívy a nakoniec deus ex machina v podobe japonského útoku. Napadlo ma, či na americký pátos, vzťah k armáde a ďalšie skutočnosti nemala vplyv aj prebiehajúca vojna v Kórei. (11.03.2018)