Odtud až na věčnost

„Takže už víme, jak na tom jsme, chlapče?“ - „Já vím, jak na tom jsem. Člověk, co nejde vlastní cestou, není nic!“ - „Člověk mohl jít vlastní cestou možná v dobách osadníků. Dnes musí spolupracovat!“ Jenže Robert E. Lee Prewitt je paličák, kterému se spolupracovat nechce…Starý (dobrý) Hollywood. Těm oscarovým žním se až tolik nedivím, už jen z hereckého hlediska je to poměrně luxusní záležitost (Clift, Sinatra, Lancaster, Reed). I z řemeslného hlediska z toho jde cítit kvalita (pominu-li nutné zlo v podobě úsměvných zadních projekcí) a z hudební složky jsem zas nedokázal dostat z hlavy Re-enlistment Blues. Ale bavily mě i obě dějové linky. Možná jsem se trochu divil, že se „onomu“ útoku věnovala pouze tak krátká část stopáže, avšak o to víc měl divák možnost poznat hlavní hrdiny. A svým pochmurným vyzněním mě překvapil také závěr, takže za mě spokojenost a solidní 4* navrch. „Mám armádu rád.“ - „Ale ona tebe určitě ne.“ - „Když má člověk něco rád, neznamená to, že se mu ta láska vrátí.“ - „Jo, ale to platí i o lidech.“ (17.01.2021)

KLASIKA. Ze všemi přednostmi i neduhy. Od schématu, které bylo posléze recyklováno až na dřeň, přes herecké výkony, které i po letech dokážou neuvěřitelně strhnout, až po jistou topornost, která se naskládala za 58 let vývoje samotného filmového vyjadřovaní. To všechno dá dohromady nadprůměrný divácký zážitek, který si čas od času velmi rád zopakuju. (03.08.2011)

Tak tohle je určitě právem oceňované drama z vojenského prostředí. Šedesát let starý oskarový snímek přibližuje poměry v americké armádě těsně před vstupem USA do druhé světové války poutavě, věrohodně a bez příkras. Taky si klade otázku, proč muži vlastně do armády vstupují a jsou ji věrní přes všechnu tu šikanu, vymývání mozků a buzeraci. (18.06.2013)

Chápu, že pár let po válce zacílil Zinnemann na ta správná místa a také je trefil. Z dnešního pohledu mi ale tenhle slavný snímek přinesl jen zklamání. Děj je na můj vkus až nečekaně roztříštěný. Sledujeme několik paralelně se odvíjejících linií, které ale netvoří žádný jeden sepjatý celek. Naopak, měl jsem pocit, jako kdybych sledoval spíš nějakou telenovelu, které se z nějakých záhadných důvodu upsali slavní herci. Za celou dobu mě navíc žádný moment z té nudy nijak nevytrhl, nenaznačil mi, že bych měl ve filmu hledat něco víc, než jen nepřirozeně se tvářící melodramatickou limonádu. Velké oscarové zklamání. 4/10 (18.12.2017)

Mnohovrstevnaté - a překvapivě současné pojednání s neobyčejně výstižným názvem. S trochou nadsázky by se dalo říct, že doslova přitahuje problémy všeho druhu. Neboť vypráví o tom, kterak to chodívá v armádě ... v dobrém i ve zlém - v těch zdánlivě idylických časech, než přijde válka ... aby ozbrojeným silám dala velice jednoznačný smysl a cíl. Jakoby dějová linie směřovala k tomu jedinému okamžiku, který vytrhne zažitý způsob života i s kořeny a navždycky změní priority ... když některé hodnoty upevní či vyzdvihne z hlubin zapomnění ... a jiné naopak odhodí a následně pohřbí jako nepotřebnou rekvizitu. Neboť život a smrt jsou si náhle neobyčejně blízké ... tak jako rodné sestry - a nestálost a pomíjivost všeho kolem je příliš hmatatelná. (04.04.2016)