V pravé poledne

Tahle westernová klasika mě dlouhou dobu míjela a dočkávala se stále jen odkládání. Nakonec jsem si to ale pustil a byl jsem docela překvapen, že na svůj jednoduchý děj je to velmi dobrá podívaná. Určitě bych to tu s hvězdami nepřeháněl, ale čtyři jsou myslím optimálním hodnocením. Téma V pravé poledne je aktuální i dnes. Ať pro své blízké uděláte cokoli, stejně se v době nouze musíte spolehnout sami na sebe, protože vám nikdo z těch vděčných parchantů nepomůže. Gary Cooper byl v hlavní roli skvělý a i hudba Dimitri Tiomkina stála za to. Příjemný western. (24.04.2012)

U mě žel, aspoň po prvním zhlédnutí, jedna z legendárních klasik, která mě trochu minula účinkem. Těžko říct, jestli bych si plně uvědomil onu relativně unikátní jednotu děje, místa a hlavně času, kdybych o tomto prvku předem nevěděl. Rozehraný námět mě zaujal v několika dialozích nad záchranou města a přístupu k blížící se hrozbě, ale herecké podání mě jaksi výrazněji neoslovilo. Hodně moje dojmy pozvedává nezapomenutelná titulní píseň, jejíž další variace zní a dolazují atmosféru i v průběhu filmu, velmi obstojné akční vyvrcholení a samotný závěr, během nějž jsem u záběru na nasedání do kočáru uprostřed shluku lidí najednou (i přes můj chladnější vztah k sledovanému filmu po většinu doby) pocítíl silnější emoce... na případné vyšší hodnocení to už ale bylo trochu pozdě. [65%] (06.06.2024)

Na tento film nedám dopustiť nielen preto, že to bol môj prvý western a pre ukážku jednoty času, miesta a deja, ale najmä pre charakterové vlastnosti z donútenia osamoteného hlavného hrdinu. Nezabudnuteľná je aj pieseň, ktorú zložil Dimitri Tiomkin. Zabudnuteľná pre mňa bola upnutá Grace Kelly, i keď to už v tej dobe bola slávna herečka a neskôr nemenej slávna monacká kňažná. V mojich spomienkach ju prekrýva živočíšna a vášnivá Katy Jurado napriek tomu, že to bola v podstate bezvýznamná herečka. (24.11.2008)

(1001) Takže, první z věcí, o kterých se nutně musím zmínit, je Katy Jurado. Pořád jsem si říkala, že tu její vzpurnou a fascinující tvář odněkud znám - a ona je to ta razantní pistolnice, která v Pattu Garretovi a Billu Kidovi pláče za zvuků "Knockin' On Heaven's Door", že jí zastřelili manžela. A manžel pláče s ní. Ačkoliv během sledování filmu jsem s tou scénou měla celkem problém, postupem času mi nějak přirostla k srdci. A ve spojení s jejím výkonem v "pravém poledni" (když říká Grace Kelly, že mít takového chlapa, tak si sežene zbraň a půjde bojovat po jeho boku!) se z ní stává jedna z mých oblíbených hereček/hrdinek. Ale k filmu samotnému. Na něm nemůžu nic než obdivovat tu nekompromisnost a přímost, s jakou se ubírá ke své pointě. Vypráví o zbabělosti hluboce zakořeněné v pohodlnosti, ale také mi líbí ten vzkaz, že cesta může být cíl - ve vztahu k tomu, jak dlouho se na závěrečnou konfrontaci připravujeme a jak dlouho souboj samotný nakonec trvá. Záběrování je klasické, ale pořád dost rozkošné. Je tam ta zlověstná scéna, kdy dvě ženy na voze projíždějí kolem stojícího šerifa a ohlížejí se za ním, jak se jim zmenšuje a zmenšuje v dáli, ach. Hodně se mi líbí práce s hudbou - temná variace na ústřední melodii, která hraje těsně před příjezdem vlaku, je božská. I úvodní intro je skvělé, díky hudbě i díky tomu, že Lee Van Cleef je možná zlý, ale rozhodně krásný. (10.03.2015)

Tento western patří ke zlatému fondu klasického amerického westernu. Jde o realistický a dosti pravděpodobný lidský příběh, kdy v nebezpečí člověk pozná, že ho ti, jež považoval za přátele, opustí. Je zde jasně rozlišeno dobro a zlo, zákon a bezpráví. Film oslavuje osobní čest a statečnost jednotlivce, který se postavil přesile s přesvědčením, že darebákům se nesmí ustupovat. Výborná Tiomkinova hudba. (26.06.2007)