V pravé poledne

Westernová klasika Freda Zinnemanna s pečlivou prací reálného času, hustou atmosférou, vyděšenými obyvateli města a jedním stoickým hrdinou, šerifem (v záběru často osamocen), který musí vyřídit ještě jeden účet. Jeho osamění chápeme i pro příklad ze scény, kdy jeho manželka (v panenské bílé) a bývalá milenka (tmavovláska s hrubými mexickými rysy) opouštějí město. Gary Cooper či Grace Kelly jsou sice skvělí, ale zase nic úchvatného bych z celého filmu nedělal. (18.01.2006)

Skoro o půlnoci sledoval jsem V pravé poledne. A nebyl to dobrý nápad. Absolutní neakce mne uspávala. Film má hodinu dvacet pět minut a z toho první hodinu deset se vůbec nic neděje. Gary Cooper lítá jak splašenej po městě a shání pomoc. Kdyby film zachránilo alespoň těch závěrečných deset minut, ale gradace žádná, totální zklamání. Film se přitom odehrává v reálném čase, ale tuto pozoruhodnost, ze které se dalo mnohé vytěžit, Fred Zinnemann trestuhodně promrhal. (28.05.2009)

Tento western patří ke zlatému fondu klasického amerického westernu. Jde o realistický a dosti pravděpodobný lidský příběh, kdy v nebezpečí člověk pozná, že ho ti, jež považoval za přátele, opustí. Je zde jasně rozlišeno dobro a zlo, zákon a bezpráví. Film oslavuje osobní čest a statečnost jednotlivce, který se postavil přesile s přesvědčením, že darebákům se nesmí ustupovat. Výborná Tiomkinova hudba. (26.06.2007)

V malom, ospalom mestečku, na území Nového Mexika - Hadleyville, sa schyľuje na pravé poludnie ku konfrontácii s obávaným pištoľníkom Frankom Millerom, ktorý by mal prísť presne na 12:00 hodinu parnou lokomotívou do stanice, kde ho zatiaľ už netrpezlivo vyčakávajú traja odhodlaní kumpáni, ktorí sa vôbec nevedia dočkať toho, keď nastane „hodina zúčtovania” . Šerif Will Kane sa len zhruba pred nejakou, tou hodinkou oženil s pôvabnou, nežnou blondínkou Amy Fowler Kane, že sa mu čochvíľa donesú zvesti o tom, kto sa nezadržateľne blíži potom... Ihneď ho všetci obyvatelia varujú, aby vzal so ženou nohy na plecia, a hor sa, kade ľahšie, preč odtiaľto, pokým ešte čas zostáva. V panike pár uniká, keď mužovi zákona znenazdajky blysne hlavou myšlienka, že popredu vzdať sa, by bola chybná domnienka. A tak sa hrdinsky vracia s veľkou gurážou, hľadať pomoc od samých somárov. Títo hlupáci sú až tak neuveriteľne zbabelí, že ho postupne zatracujú, ignorujú, zároveň ním i bezhlavo pohŕdajú, až dostáva výprask od najlepšieho kamaráta Harveyho Pella, až tak je situácia vážna, nie však zúfala, pretože aj Will mu venoval niekoľko tvrdých rán do tváre, čiže nádej umiera úplne posledná, keď sa topiaci aj slamky chytá... ? Minúta za minútou neúprosne plynie, až sa neviem dočkať, kto z koho, ako sa to nakoniec skončí... ? _ Nadčasový, výnimočný western od viedenského rodáka Freda Zinnemanna, ktorý sa odohráva v takmer reálnom čase, a pritom nemusí byť nakrútený ani na jeden záťah, aby sa tak zákonite aj stalo. Začína niečo pred 11:00 a končí čosi po dvanástej na obed. Samozrejme, že si musel nechať časovú rezervu, na ktorej to bolo celé postavené, veď, o čom by to inak všetko bolo, všakže ? Finále je síce naprosto strhujúce, no nemôžem absolútne poprieť, že by som sa predtým nudil, už úvodný, baladický song od Texa Rittera s poetickým názvom: „Neodvádzaj ma, ó môj miláčik” , je nadmieru vkusne zaspievaný v ukážkovej, čierno-bielej, titulkovej sekvencii s totálne dokonalým, bezchybným strihom tandemu Elmo Williams/Harry Gerstad, keď celá Tiomkinova hudba je očarujúca, tak ako Grace Kelly s Katy Jurado dohromady ! GARY COOPER je fenomenálny ! WILL KANE je v rebríčku amerického filmového inštitútu na 5. mieste medzi najväčšími HRDINAMI, čo svedčí o jeho mimoriadnej ODVAHE. Zamiloval som sa do Pravého poludnia, na ktoré si vždy spomeniem, keď odbije dvanásta hodina... Jeden z najlepších filmov, aké som kedy videl, a to i napriek tomu, že sa už nezmestil do TOP 10 ! (29.02.2020)

Spousta klasických westernů už dávno právem upadla v zapomnění, Zinnemannův snímek se ale dá označit za klasiku, která zaslouženě patří do zlatého fondu světové kinematografie. Western tady překračuje své žánrové mantinely a posouvá se spíš do roviny psychologického dramatu. Je studií lidských povah, strachu, odvahy a odpovědnosti. Nebezpečný zločinec je propuštěn z vězení, jeho kumpáni se radují a očekávají příchod starých pořádků, vlády násilí a zastrašování. "Slušní" občané se bojí a někteří uvažují o odchodu. Jen jediný obyvatel městečka je připraven se bránit a snaží se u ostatních probudit kolektivní duch odporu. Ve filmu si užijete mnohem víc dialogů než panoramatických záběrů divočiny nebo krvavých přestřelek. Někteří westernoví fanoušci mají s tímhle kouskem problém právě pro absenci obvyklých žánrových klišé, já ho ale považuju za pozoruhodnou ukázku filmového kumštu. V pravé poledne je zajímavé tím, že se odehrává v reálném čase, při pohledu na pohybující se ručičky na hodinách se stupňuje napětí a vše prostupuje vědomí nevyhnutelnosti. Režie je zajímavá i jinak. Zinnemann si přál, aby film vypadal na první pohled jako klasický filmový žurnál se zrnitým obrazem a horším osvětlením. Opět se najdou tací, kterým to kazí jejich představy o filmové podívané, ale já neváhám nadělit 85 % celkového dojmu s tím, že nejsem fanouškem westernu, jinak bych mu přihodil ještě pátou hvězdičku. (17.07.2017)