Člověk do každého počasí

Když nechcete ani ve vysokých politických kruzích přijít o svědomí, počítejte s tím, že dříve nebo později nejspíš přijdete o hlavu. Vím, že žijeme v cynické době v níž je machiavellistický přístup k věci považován za standart a možná i ideál. V době, kdy jsou lidé s upřímností a morálními zásadami považováni často za hlupáky a naivky, kteří v životě prostě neumí chodit a nikam to nedotáhnou. A přesto (nebo právě proto) je tak strašně potřeba připomínat odkaz takových lidí, jako byl Thomas More. Lidí, kteří se nenechají zastrašit neúspěchem, posměchem ani většinovým názorem. Lidí, kteří ve své don quijotovské snaze možná přicházejí o život, ale jejich duch a ideál zůstává nezlomen a dodává odvahu dalším a dalším poctivým lidem s rovnou páteří... (20.05.2018)

Lidé bývají fascinováni příběhy jedinců, kteří se ničím neprovinili, a přesto byli za své jednání popraveni. Sókrates byl odsouzen k smrti za to, že si dovolil mluvit až moc, Thomas More naopak za to, že mluvit odmítl úplně. A Man For All Seasons sleduje poslední roky života toho druhého, který je z pohledu člověka žijícího na počátku 21. století známý především tím, že pro svou knihu o ideální politické společnosti vymyslel název "utopie". Je přitom zajímavé, že zatímco Morova kniha svým potlačováním lidských svobod připomíná z dnešního hlediska spíše opak utopie, tzv. dystopii (tedy nejhorší politické zřízení), na popsání konce Morova života by se s jistým přihmouřením očí dalo použít slovo dystopie také. Jeden můj univerzitní profesor s odkazem na tento film prohlásil, že osobně za jeden z hlavních rozdílů mezi dystopií a tyranií považuje moment, kdy lidé nejsou nespravedlivě odsouzeni kvůli vůli tyrana, ale zákonnými prostředky. Hm. Těžko říct, proč sem tuto myšlenku vlastně píšu. Asi proto, že lepší pohled na tento Oscary ověnčený film, který věrně reflektuje proces s Thomasem Morem (ačkoliv se nezachoval žádný transkript procesu, historici se shodují, že to byla křivá výpověď Richarda Riche, co Mora stálo život) a který by si dle mého zasloužil lehce modernější zpracování (tedy menší divadelnost, lepší lokace, dramatičtější hudbu, rychlejší tempo), poskytnout neumím. (31.01.2013)

Duchovní i umělecká potrava první kategorie. Podle výtečné divadelní hry ještě lepší film. Postava Thomase Mora je natolik charismatická, že přímo vybízí k následování a k revizi vlastních hodnot. Takových filmových hrdinů jsem potkal jen málo (snad ještě George Baileyho z "It´s A Wonderful Life" a Babette z "Babettiny hostiny".) (02.03.2008)

Vím, že v době natočení filmu neexistovala Wikipedie, ale když mě to přišlo tak nějak wikipedicky povrchní, nemůžu si pomoct. Herci hrají skvěle, některé repliky (zvláště ta o tom být šťastný jako učitel) se mi moc líbily, kamera kouzlí, jak jen může, přechody mezi obdobími nebo časovými rovinami jsou dokonale řešené, ale celé je to takové... strašně černobílé. More je prostě klaďas bez pochyb a na smrt jde se vztyčenou hlavou (i když v realitě vskutku pochyboval, jako každý), král (jehož neúčast v poslední hodině filmu mi tedy hodně vadila, chtěl jsem znát jeho názor na celou věc) je prostě podán jako trochu pošuk, Cromwell a Richard jsou krysy par excellence, přítel je prostě přítel navzdory všemu... Snad jediný, fakt jediný, kdo měl nějaký ne-černobílý charakter, byl kardinál Wosley naprosto skvěle zahraný Orsonem Wellsem. Ale jinak mě to hodně zklamalo navzdory všem filmařským kladům, protože historka je pojata a podána zhruba stejně jednorozměrně a povrchně, jako by to točili dejme tomu pro TV Noe. (03.09.2021)

Tešil som sa, že sa v tej záplave filmov o Henrichovi VIII. dostalo do pozornosti aj inej veľkej osobnosti tej istej doby, Thomasovi Moreovi. Jeho život, podrobnosti vedúce k jeho odsúdeniu boli v tomto snímku popísané dobre. Na druhej strane ale nie strhujúco. Nebol to historický výpravný film, ktorý uchváti. Pritom osud človeka, ktorý ide dobrovoľne na popravu je uchvácujúcim námetom samým o sebe. V porovnaní s filmami o kráľovi, ktorý ho poslal na smrť, teda celkovo hodnotím trochu slabšie. (18.07.2016)