Dům pro dva

Soukolí antické tragédie s frustrujícím vyústěním, dechberoucími hereckými výkony a precizní kamerou řeže jako nejostřejší papír... strhující kontrast mezi asketickou apatií a melancholií na straně jedné a iritující žoviálností na straně druhé vedoucí ke konečné sebereflexi, která již však přichází pozdě... zdařilá volba kratší stopáže eliminuje hluchá místa, sugestivní retro hudba výborně dokresluje fatální tíživou atmosféru a ačkoliv snímek není apriori depresivní, vzpomínky na něj rozhodně nebudou veselé; nicméně to neznamená, že ne dobré, ba naopak: relativně neznámé minimalistické drama mě příjemně překvapilo. 80% (05.10.2011)

Celou Zábranského trilogii jsem odkoukal dost divně, ale zase nutno uznat, že jsem začal tím nejhorším a skončil tím nejlepším. Dům pro dva je film, který se podle mě dost vymyká ostatním československým filmům (ostatně jako celá ta Zábranského trilogie, akorát tady to je myšleno jen v dobrém slova smyslu) - představuje nám dva bratry (které zde perfektně zahráli Vetchý a Schmitzer) s naprosto odlišnými vlastnostmi a jejich životy, ale ukazuje je tak strašně zvláštně, že ani nevím, jak to správně popsat... Kameru to má dobrou, hudbu to má skvělou a divnou zároveň, dokonce trochu působí až mysticky a záběry jsou střihnuté vždycky úplně jinak, než by člověk čekal, ale i tohle, jako to ostatní vyjmenované, jenom podporuje zvláštní atmosféru tohohle filmu. Jistou sílu má i poslední scéna, kterou zde nebudu rozepisovat, jelikož by to logicky byl spoiler a ono se v tom filmu toho tolik nestane, ale ani tohle tomu filmu překvapivě neubližuje, opravdu zaujme člověka po celou dobu své příjemné stopáže. Pro mě je tenhle film neskutečně příjemným překvapením a dalším bodem do mého seznamu nedoceněných nebo zapadlých československých filmů, které si tenhle osud rozhodně nezasloužily. A Zábranského jako režiséra cením, snažil se oživit několik žánrů, které dneska už v českých filmech ani neobjevíme (sci-fi, podobenství). Na plný počet ten film nevidím, takový síla to zase nebyla, ale na silné 4* ano. --------- Edit po druhém zhlédnutí - Tfuj, to je ale depka. A kdyby Zábranský nepodával svoji symboliku tak těžkopádně, mohla by být bezchybná, jelikož něco tak nepříjemného se v našich končinách nevidělo a nevidí, zvlášť za Československa. Není zde prostor pro oddech, je to zvláštně mystické a popsat se to sice dá, ale pro přesnou představu se to musí vidět. Jinak už bych se jen opakoval, ale znovu mě to filmařsky nadchlo, znovu jsem ocenil temné psychologické podání a znova mě to dost zdrtilo (a přitom to neupadne do přehnaného nihilismu) takže doufám, že to zase aspoň dva roky nebudu muset znova vidět. Silné 4* (07.02.2020)

Indiana: "Pět hvězdiček nemůžu snímku dát pro to, jak moc je u nás ta naše země česká ukázána nechutně a za to, že je to strašně smutné, jinak je to ale good." ___A to je přesně ten důvod, proč je film tak podařený. Skvělé herecké výkony na pozadí umírajícího socialismu - nejvíc mě potěšilo pravdivé zobrazení pracovního nadšení zaměstnanců továrny. Protože takhle to před revolucí opravdu bylo. A takhle to samozřejmě někde je i dál, i když v mnohonásobně menším měřítku. (12.06.2010)

Naprosto dokonele depresivní snímek. Po zhlédnutí tohoto snímku jsem měl chuť rozkousat si prsty. Naprosto dokonale vykreslená šeď panelových domů (v jednom bydlím také). Při pohledu na pracující mašiny v socialistické fabrice mi stávali chlupy na všech částech těla. Tak skvěle vykreslený stereotyp všedních dnů ještě nebyl ve filmu k vidění. Ondřej Vetchý se do své role nádherně vžil a zahrál svou úlohu bravurně. Moc se mi také líbil vztah bratrů - jeden den se nenávidí, druhý den je jeden druhému jediným, kdo dokáže porozumět tomu, co právě prožívá. Toto vše doplńuje skvěle napsaný a hlavně natočený scénář. (07.07.2005)

Film, na ,který nelze zapomenout. Příběh lidí, který jako bychom odněkud znali. Nebo se často takové příběhy odehrávali dříve. Osobně se mi nejvíc líbí v závěru náznak probuzení DANA, který vidí svého zemřelého bratra před sebou, i když už nežije, jako ducha, jako součást své mysle, o pokrevním propojení, o transcendentálních dotycích, které v nás zůstávají po těch, které už nikdy neuvidíme a přitom byli kladnou součástí našeho života. (15.06.2010)