Dům pro dva

Nechce se mi věřit, že tenhle docela opomíjený film vznikl v Československu, působí na mě jak z jiné země, a přece (nebo možná právě proto) odráží pochmurnou dobu nejistoty orámovanou bezútěšným panelákovým prostředím. Naše socialistická společnost tu byla vykreslena opravdu odpudivě a dost tomu napomáhá (zde určitě ovšem ne záměrně) neméně odpudivá hudba 80. let (jediná věc, která mě vyloženě štvala). Vetchý nehraje, ne, on je přímo tím floutkem a frajírkem – a závěr, bolestné pochopení sebe samého, naprosto parádní… Takovéhle české filmy mi dnes chybí… (16.01.2006)

Tak tohle je fakt depresivní a ponuré a to nejen prostředím, ale i příběhem. Ondra je tady vysloveně na zabití jeho bráška, kterýho hraje Jirka je zase až extremní opak ňoumy s čímž mě taky sral. Ovšem oba herci zahráli svoje party na výbornou. U Ondry si dokonce myslím, že se jedná o jeden z jeho nejlepších hereckých výkonů vůbec. Smutek, který není ani tak v příběhu, jako v postavách se na mě přenes docela vydatně. (24.03.2015)

Byli jednou dva bratři... Film režiséra Miloše Zábranského se, jakkoliv zůstává ohraničený reálnými situacemi i dobou, v níž se odehrává, zcela vymyká zažitým konvencím i společenským normám; revolta je tu přítomná nejen v chování a postojích nespoutaného Dana, ale především v celkovém pojetí Rážova scénáře. Hledání osobní identity v soukolí času a vlastní zodpovědnosti se do celospolečenské debaty vrací prostřednictvím tohoto filmu s až překvapivou intentizou a razancí. Míra otevřenosti, ať už máme na mysli explicitně nasnímané záběry soulože či porodu, nebo třeba jemné reminiscence víry a nadpřirozených symbolů, v kontextu doby (1987-89) rozhodně překračuje dosud povolené mantinely. A jak pro pětadvacetiletého Ondřeje Vetchého, který už tehdy potvrzoval, že i mezi mladými rostou výrazné osobnosti s mimořádným talentem, tak pro o generaci staršího Jiřího Schmitzera se Dům pro dva stal jistou satisfakcí, velkou příležitostí, již oba herci v žádném případě nepromarnili. Žel, další tvorba Miloše Zábranského je už úplně jiná kapitola. (14.09.2019)

Výtečný psychologický film. Film o životě. Dospělosti. Přebírání odpovědnosti. Konci bezstarostnosti. Složitosti rodinných vztahů. Film, který stojí na naprosto skvělých hereckých výkonech, Schmitzer i Vetchý nejen že zvládají složité herecké party, ale přidávají navíc ještě cosi z přidané hodnoty, Schmitzer úsporný herecký projev postavený na mimickém výrazivu a jeho kromobyčejné síle pohledu a Vetchý doslova fyzické herectví kypící energií a jejím nezvladatelným přebytkem. Je to analogie věčného sváru ducha a těla. Dobra a zla. Symboliky postav. Dům pro dva má výraznou formu, jejímž základem je minimalismus, nadčasová hudba a originální industriální intermezza. Život drtící jako ozubená kola. Cyklicky opakované sekvence krátkých záběrů na detaily výrobní linky, šeď útrob továrny, bezčasí doby... (11.04.2014)

Naozaj nie je veľa filmov, pri ktorých sa moje dojmy diametrálne rozchádzajú s mienkou, hodnotením a komentármi väčšiny užívateľov. Dům pro dva je jedným z nich. Nezaujalo ma na ňom prakticky nič. Doba, prostredie, príbeh, vzťahy, symbolika, to všetko ma nielen nudilo, ale priam rozčuľovalo. K tomu neskutočne slabý, na európsku cenu nominovaný, herecký výkon Vetchého. Jeho som vlastne nevidel dobre hrať v žiadnom filme, ale v tomto by mu výkon nemal odpustiť, ani jeho fanúšik. (30.11.2013)