Režie:
Miloš ZábranskýScénář:
Rudolf RážKamera:
Martin BenoniHrají:
Ondřej Vetchý, Jiří Schmitzer, Jiřina Třebická, Ivana Velichová, Jaroslav Mareš, Jan Hraběta, Jana Marková, Miloslav Maršálek, Zdeňka Sajfertová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Ve starém domku na okraji města žijí spolu s matkou dva bratři. Oba pracují v tiskárně. Starší Bóža je tichý, zodpovědný člověk s názory určenými křesťanskou vírou. Dan je frajírek vyžívající se v hospodských zábavách. Teprve po tragické smrti člověka, začíná chápat, že v jeho životě něco chybí. (oficiální text distributora)
Recenze (87)
Buřič a rebel, proti němu klidný suchar. Drama o dvou bratrech, který je každý naprosto jiný, nicméně jsou jejich osudy silně svázány. Ondra Vetchý se opravdu vyřádil v roli floutka Dana, který je skvěle usměrňován zodpovědným Schmitzerovým Božou, jemuž stačí jen stát a dívat se. Příběh je plný emocí, nicméně dost smutný. Život je plný nespravedlnosti. ()
Soukolí antické tragédie s frustrujícím vyústěním, dechberoucími hereckými výkony a precizní kamerou řeže jako nejostřejší papír... strhující kontrast mezi asketickou apatií a melancholií na straně jedné a iritující žoviálností na straně druhé vedoucí ke konečné sebereflexi, která již však přichází pozdě... zdařilá volba kratší stopáže eliminuje hluchá místa, sugestivní retro hudba výborně dokresluje fatální tíživou atmosféru a ačkoliv snímek není apriori depresivní, vzpomínky na něj rozhodně nebudou veselé; nicméně to neznamená, že ne dobré, ba naopak: relativně neznámé minimalistické drama mě příjemně překvapilo. 80% ()
Nechce se mi věřit, že tenhle docela opomíjený film vznikl v Československu, působí na mě jak z jiné země, a přece (nebo možná právě proto) odráží pochmurnou dobu nejistoty orámovanou bezútěšným panelákovým prostředím. Naše socialistická společnost tu byla vykreslena opravdu odpudivě a dost tomu napomáhá (zde určitě ovšem ne záměrně) neméně odpudivá hudba 80. let (jediná věc, která mě vyloženě štvala). Vetchý nehraje, ne, on je přímo tím floutkem a frajírkem – a závěr, bolestné pochopení sebe samého, naprosto parádní… Takovéhle české filmy mi dnes chybí… ()
Byli jednou dva bratři... Film režiséra Miloše Zábranského se, jakkoliv zůstává ohraničený reálnými situacemi i dobou, v níž se odehrává, zcela vymyká zažitým konvencím i společenským normám; revolta je tu přítomná nejen v chování a postojích nespoutaného Dana, ale především v celkovém pojetí Rážova scénáře. Hledání osobní identity v soukolí času a vlastní zodpovědnosti se do celospolečenské debaty vrací prostřednictvím tohoto filmu s až překvapivou intentizou a razancí. Míra otevřenosti, ať už máme na mysli explicitně nasnímané záběry soulože či porodu, nebo třeba jemné reminiscence víry a nadpřirozených symbolů, v kontextu doby (1987-89) rozhodně překračuje dosud povolené mantinely. A jak pro pětadvacetiletého Ondřeje Vetchého, který už tehdy potvrzoval, že i mezi mladými rostou výrazné osobnosti s mimořádným talentem, tak pro o generaci staršího Jiřího Schmitzera se Dům pro dva stal jistou satisfakcí, velkou příležitostí, již oba herci v žádném případě nepromarnili. Žel, další tvorba Miloše Zábranského je už úplně jiná kapitola. ()
film s přehnanou náboženskou rovinou-symbolikou(často nefungující), která podrývá jakýkoliv jeho ambice o zachycení tehdy neoficiální podoby frajírka, kterýmu práce moc nevoní a tak nakonec nemůže než skončit špatně..celkem triviální příběh je ale na svou dobu zpracovanej dost netradičně a vzhledem k absenci jakýhokoliv měřítka, který by pomohlo se vypořádat s duchovní linkou a pohybovým úletům Vetchýho, je to pořád celkem unikátní počin ()
Galerie (29)
Zajímavosti (5)
- Rodinný domek ústřední rodiny se nachází v pražských Hlubočepech. Zastávka autobusů, na kterou Dan Píšťala (Ondřej Vetchý) i Bóža Píšťala (Jiří Schmitzer) ve filmu opakovaně sprintují, sejmenuje Hlubočepská. (Šéfik)
- V jedné ze scén, jdou oba bratři Jiří Schmitzer a Ondřej Vetchý na autobus, přičemž ten mladší O. Vetchý se loudá, dobíhá jej a snaží se zachytit krok svého staršího bratra Jiřího Schmitzera. Tato scénka nápadně připomíná a zřejmě je i narážkou na úvodní scénu filmu Vesničko má středisková, který vznikl o dva roky dříve než tento film. V tomto filmu se o to samé pokoušel Otík (János Bán), když se snažil držet krok s Pávkem (Marián Labuda st.). (Posheidon)
- Velký problém měla cenzura se scénou, kdy Bóža (Jiří Schmitzer) při dopravní nehodě leží v pozici ukřižovaného Krista. Zřejmě jen díky závanu čerstvého vzduchu Gorbačovovy perestrojky barrandovské funkcionáře znejistil natolik, že scénu tvůrcům ve filmu ponechali. (sator)
Reklama