Dům pro dva

Takový celkem minimalistický drama, který z nějakýho důvodu zapadlo a žádná televize ho nevysílá, jak je rok dlouhej. Já o tomhle filmu neměl ani ponětí, až včera jsem na něj náhodou natrefil na TV Barrandov a byl jsem mile překvapen. Vetchý hraje takovýho pošuka, kterej má jít za pár dní na vojnu a chce si hlavně užívat. V kontrastu s tim jeho starší bratr (Schmitzer) je takovej Mirek Dušín a pořád za něj žehlí nějaký průsery. I když jsou obě postavy poněkud extrémní (každá jinak), tak oba herci se s tim vypořádali se ctí a dokázali to zahrát přesvědčivě. Zábavný byly scény z fabriky, kde oba bratři pracovali. Všichni se tam akorát vykecávali a mastili karty :-) (26.03.2011)

V době premiéry bych mu bez sebemenšího zaváhání vysypal 5 hvězdiček a hovořil o něm s nadšením. Narušil totiž jako úplně první do té doby monolitní obsah socialistické kinematografie, protože se v něm objevily do té doby nepřijatelná témata a náboženské symboly. Po 30 letech už ale tohle psychologické drama vyčpělo a člověk se na něj dívá bez zbytečné nostalgie. V daném žánru existují mnohem lépe zpracované tituly. Zůstalo jen špičkové herectví Ondřeje Vetchého a Jiřího Schmitzera coby povahově naprosto rozdílných a protikladné hodnoty zastávajících bratrů. Celkový dojem: 55 %. (12.02.2017)

film s přehnanou náboženskou rovinou-symbolikou(často nefungující), která podrývá jakýkoliv jeho ambice o zachycení tehdy neoficiální podoby frajírka, kterýmu práce moc nevoní a tak nakonec nemůže než skončit špatně..celkem triviální příběh je ale na svou dobu zpracovanej dost netradičně a vzhledem k absenci jakýhokoliv měřítka, který by pomohlo se vypořádat s duchovní linkou a pohybovým úletům Vetchýho, je to pořád celkem unikátní počin (17.12.2010)

Nechce se mi věřit, že tenhle docela opomíjený film vznikl v Československu, působí na mě jak z jiné země, a přece (nebo možná právě proto) odráží pochmurnou dobu nejistoty orámovanou bezútěšným panelákovým prostředím. Naše socialistická společnost tu byla vykreslena opravdu odpudivě a dost tomu napomáhá (zde určitě ovšem ne záměrně) neméně odpudivá hudba 80. let (jediná věc, která mě vyloženě štvala). Vetchý nehraje, ne, on je přímo tím floutkem a frajírkem – a závěr, bolestné pochopení sebe samého, naprosto parádní… Takovéhle české filmy mi dnes chybí… (16.01.2006)

Mimořádná záležitost, na kterou se podívat je SVÁTEK. Schmitzer, Vetchý, Třebícká to je koncert. O prázdnotě v nás, předstírání a pocitu osamělosti.Jen ti co hledají nalézají něco, co nás přesahuje, mohou být naplnění a možná i šťastni. Hudba Pavla Dražana filmu dává mystický a místy až snový charakter. (16.05.2010)