Dům pro dva

Jiří Schmitzer zde hraje mix léčitele, jasnovidce a rytíře Jedi (taky umí druhým vnutit svou vůli pouhým pohledem), v doslovném závěru získává jeho postava až kristovský rozměr. Kdyby se aspoň nejmenoval Bóža a nečetl si v Bibli, nemusela ta duchovní rovina příběhu o dvou bratrech (Ábel a Kain?) působit tak těžkopádně. Hvězdička navíc za představitelku Magdy, na kterou se příjemně kouká. (23.05.2021)

Československá filmová dramata mám hodně rád, ale Dům pro dva... působil na mě příliš divně, většinou však tím nesympatickým až nepříjemným způsobem. Ondřej Vetchý mě navíc v hlavní roli vyšinutého mladíka moc nepřesvědčil, nestrhl mě ani v závěru (na rozdíl od skvěle gradující hudby) a sledovat jeho počínání na úrovni psychopatického pobudy mi působilo menší utrpení. Nesedla mi ani forma, s níž se režisér snaží experimentovat ve jménu nekonvenčních záběrů a střihů skoro až geometrického ražení. To sice spolu s prostředím továrny, dobou hroutícího se socialismu a často protivně dunící osmdesátkovou vyvolávalo ve mě dostatečně šílenou depresi a dojem jisté odpudivé šedi, ale k čemu to vše, když se s tvůrcem a jeho případným vysílaným poselstvím míjím, resp. nakonec jsem si žádné pro sebe neobjevil. Jak říkám, československá filmová dramata mám hodně rád, ale... v jiném stylu. Respektuji nadšení z Domu pro dva ze strany jiných diváků, já mu však udělím jen jednu hvězdu za schopný výkon Jiřího Schmitzera a jednu další díky několika málo scénám s dialogy z domácnosti, aspoň trochu v krátkých útržcích zavánějícím rodinným dramatem. [45%] (15.02.2024)

Výtečný psychologický film. Film o životě. Dospělosti. Přebírání odpovědnosti. Konci bezstarostnosti. Složitosti rodinných vztahů. Film, který stojí na naprosto skvělých hereckých výkonech, Schmitzer i Vetchý nejen že zvládají složité herecké party, ale přidávají navíc ještě cosi z přidané hodnoty, Schmitzer úsporný herecký projev postavený na mimickém výrazivu a jeho kromobyčejné síle pohledu a Vetchý doslova fyzické herectví kypící energií a jejím nezvladatelným přebytkem. Je to analogie věčného sváru ducha a těla. Dobra a zla. Symboliky postav. Dům pro dva má výraznou formu, jejímž základem je minimalismus, nadčasová hudba a originální industriální intermezza. Život drtící jako ozubená kola. Cyklicky opakované sekvence krátkých záběrů na detaily výrobní linky, šeď útrob továrny, bezčasí doby... (11.04.2014)

Tohle že je český film z roku 87? Působí na mě tak trochu jako zjevení, protože záběrováním, stavbou příběhu, málomluvností nebo použitím hudby mi to hodně připomínalo současné evropské arty, soutěžící na největších festivalech. A to nemluvím o výtečných hereckých výkonech dua Vetchý - Schmitzer. Zvláště Vetchý mě hodně překvapil, tentokrát výjimečně nehrál dobráka, takže to byl jakýsi nezvyk, ale i opačná poloha mu sedla. Co mi vadilo, byly velké časové skoky, ale s tím se nedá nic dělat. Je škoda, že režisér Zábranský naprosto zapadl, stejně jako tento film, který zůstal jediným kvalitnějším zářezem v jeho tvorbě. (10.09.2011)

Naozaj nie je veľa filmov, pri ktorých sa moje dojmy diametrálne rozchádzajú s mienkou, hodnotením a komentármi väčšiny užívateľov. Dům pro dva je jedným z nich. Nezaujalo ma na ňom prakticky nič. Doba, prostredie, príbeh, vzťahy, symbolika, to všetko ma nielen nudilo, ale priam rozčuľovalo. K tomu neskutočne slabý, na európsku cenu nominovaný, herecký výkon Vetchého. Jeho som vlastne nevidel dobre hrať v žiadnom filme, ale v tomto by mu výkon nemal odpustiť, ani jeho fanúšik. (30.11.2013)