Černý telefon

Další komerční Horůrek s dětmi, na který se vrhnou především ti diváci, co se podívají na nějaký ten Horor, maximálně tak třikrát do roka. Nebylo to úplně nejhorší, pár pěkných, Hororových momentů to mělo (dojde i na krev), ale že bych po skončení filmu měl pocit, že jsem viděl něco, co pár dní nedostanu z hlavy, tak to asi úplně né. Ale za zhlédnutí to určitě stojí. Sinister, byl tenkrát od tohoto režiséra, větší peckou. (03.09.2022)

Zatím pro mne nejlepší horor letošního roku. Aneb po dlouhé době opět uděluji pět hvězd. O filmu jsem předem nic nezjišťoval a o to více jsem byl tímto zpracování ohromen. Zpočátku to sice vypadalo pouze jako další všední krimi s tématikou unášení dětí, v němž budou klíčové senzibilní schopnosti mladší sestry hlavního hrdiny. Z toho jsem ostatně vyvozoval označení horor. V žádném případě jsem však nečekal, že se to tak zamotá. Atmosféra byla parádní a příběh mne nejen mimořádně fascinoval, ale dokonce jsem se v určitých pasážích upřímně pobavil a v jiných naopak zase trochu bál. Na závěr už jen pochválím výkon Ethana Hawke, jehož jsem v masce ani nepoznal. PS: (drobný spoiler) Jak nad tím tak přemýšlím, skutečně mne ohromilo, jakou roli zahrál každý z dříve zavražděných chlapců. Neboť pouze jednota všech nápadů dopomůže jak k závěrečné mstě, tak i k záchranné misi. (21.07.2022)

Předchozí hororová spolupráce Scotta Derricksona a Ethana Hawke, Sinister, mi velmi sedla, ovšem u Černého telefonu jsem se dost nudil a to hlavní v první půl hodině. Logicky se to pak více rozjelo, ale zápletka podle krátké knihy Joa Hilla (i přes změnu příjmení se stigmatu nevyhne a ten talent tam prostě asi není) mi nepřišla moc kvalitní a nepřineslo to do hororového žánru nic nového. Spolu s poměrně bezkrevnou režií průměr. (19.07.2022)

Instantní Královina dle dávno vyčpělého a po tisíci už těžce přejedeného receptu: Rozmíchejte v sedmdesátkovém / osmdesátkovém americkém maloměstě pár frustrovaných dětí, zahustěte trochou šikany, přidejte středně velkého domácího tyrana / alkoholika / traumatizovaného vidláka, nechejte tak hodinu probublat, sceďte, a pak mezi ty dušené fuckany pomalu další hodinu přimíchávejte vraha / úchyla / bubáka (možno i najednou), přiveďte opět k varu, jakmile vrah / úchyl / bubák vyplave na hladinu, seberte jej naběračkou, spláchněte do hajzlu a varem změklého tyrana / alkoholika / traumatizovaného vidláka podávejte s již daleko méně frustrovanými dětmi za zvuků přijíždějících sanitek a policejních aut. Okořeňte nějakým tím dobovým disco(s)hitem a ozdobte zapadajícím sluncem. Až mám opět podezření, že se před drahnou dobou kompletně vypsanému Štefanovi buď povedlo odchovat si v zajetí mládě plagiátora, anebo si v rámci píárka toho jakože syna prostě vymyslel, aby si pod pseudonymem do raqe nažidil ještě pár mrtvých prezidentů z čím dál tím omšelejších strojových vykrádaček sebe sama. Dřívější nesporný originální hororový talent a pozdější zkurvený bezpáteřní komerční zaprodanec Mrveláckého debilizátora – Skot - se sice opět téměř vrátil ke svému kopytu a dělal vše proto, aby ten po milionté vyluhovaný Královský steril udržel alespoň trochu svižný, zábavný a vizuálně přitažlivý, avšak kde nic není, ani zmrd nebere, a tak jej s odřenýma duchama dostrkal akorát tak na prémiové místo v regálu chemických čínských polívek. Ovšem stále je to tisíckrát záživnější, zábavnější i osmdesátkovější než například celá ta brutálně přeceňovaná a uměle natahovaná koncentrovaná pruda pro mongoloidní děti, co se xmrti rády otavují u televize, Neznámé věci, a to je třeba docenit alespoň povislýma trojkama útěchy. (17.07.2022)

Derrickson a Hawke nám už kdysi v Sinister ukázali, že jsou oba mistři ve svých oborech, ale v Black Phone tomu tak není a výsledek je úplně čistý průměr bez jakýchkoli ambicí, snah o boření rekordů či nadprůměrných žánrových obzvláštnění. Hawke se na scéně moc neohřeje, nápad je prostý kidnap thriller s prvky nadpřirozena, duchů a sci-fi schopností, ale jako celek mi to nejde moc dobře dokupy a tohle balancování mezi reálným a nereálným scifi mi vůbec nesedí . Dojde na pár povedených lekaček, ale o atmosféře či strachu o hlavního dětského hrdinu nemůže být vůbec řeč, a to nehledě na fakt, že nám tvůrci v závěru nevysvětlí ani ťuk. K průměru film naštěstí táhne celkem přiměřená stopáž a solidní tempo, jež nenudí, ale prvotní ohlasy spokojených kritiků jsou absolutní a neopodstatněný přestřel, jelikož zde není jednoduše nic, kvůli čemu bych měl důvod pamatovat si film ještě za týden. Pokud by film neměl takový hype, řekl bych slušný průměr, ale s očekáváními, se kterými jsem do něj na základě kritiků šel, jsem ve výsledku vlastně dost zklamaný, o jak “obyčejnou” záležitost se jedná… (16.07.2022)