Omámení a zmatení

Pohled na americkou mládež sedmdesátých let. Co se děje po posledním zvonění na konci školního roku? Maturanti šikanujou budoucí prváky, všude travka, alkohol, pohodička, žádný starosti. Opravdu to v americe takhle vypadalo? Já věřím že ano. Přičtěte povedený soundtrack a nechte se 100 minut unášet na vlnách pohody a zavzpomínejte na svoje školní léta :) (25.04.2007)

American graffiti, Fast times on Ridgemont high, Lords of Dogtown? Na tyhle si občas vzpomenu a zvažuju opakovanou projekci. Dazed and Confused? Zlatý voči! Člověka sice zabaví pozorovat hereckou smetánku zamlada v doprovodu rockových pecek. Půlhodina šikany aby si mohli bažanti dát s mazáky nakonec pivo, ohlížení se jestli jsem na hájskůle nejel jen na půl plynu, smlouva o abstinenci. Vše je tady až příliš prvoplánové. (02.01.2019)

Dazed and Confused chce být, a dost možná i je, American Graffiti pro jinou generaci. Trochu slabší, snad proto, že i na první pohled nezávislejší, ale na konec velmi fajn. Z prvu se Linklater snaží jakoby nezaujatě snímat dialogy jako by to byla realita - styl je trochu odtažitý. To se projevuje i na absenci nějakého skutečného dramatu nebo třeba romantizující linky. I když tam tyto prvky jsou, nemáte pocit, že vám někdo podsouvá jejich výklad nebo svůj názor. Prostě to tak je. Ale s přibývajícíma minutama do sebe začnou věci víc zapadat a člověk si některé postavy oblíbí. Je to bezstarostné, uvolněné, o moc tam nejde. Asi jako když nostalgicky vzpomínáme na mládí a máme pocit že lepší období jsme už nikdy nezažili - žádná zodpovědnost, nahodilá osudová setkání a možnost se večer bez následků prostě zkalit. (16.05.2020)

Než nás nezávislý filmař Richard Linklater začal obdarovávat nejedním originálním kouskem, včetně dokonalé konverzační „setkávací“ trilogie Před..., natočil ležérní asi drama, kterak léta páně 1976 slaví středoškoláci z předměstské školy v texaském Austinu poslední den školy. Svobodné prázdniny jsou za dveřmi, teď je tady ale první volná noc, která bude plná alkoholu, nezávazných románků a té správné muziky. Ulovit objekt svých snů chce i pár mladých uch, zároveň ale musí uniknout šikaně ze strany starších mazáků. Linklater vsadil na odlehčenou náladu, přirozené situace a mladé tváře, mezi kterými jsou i budoucí velké hvězdy, jako Ben Affleck, Matthew McConaughey nebo Milla Jovovich. Tahle dobrodružství jedné divoké noci sice nejsou nijak zajímavá nebo objevná, ale zase jsou autentická. (31.01.2021)

Sice bylo strašně zábavný v televizi pozorovat, jak kníže Trautenberg spokojeně spí na pohřbu humanitárního bombometčíka Veškrny, ale nakonec jsem přímej přenos ze státního megasmutku vyměnil za týnejdžrovskou komedii. Už jsem si navyknul na to, že pokud navštěvujete "hááj skůůl" v USA, musíte se nutně stát členem nějakýho spolku (čim víc řeckejch písmen v názvu, tim víc Adidas), protože jinak se s váma nebude bavit ani klika na hajzlu. Pokud chcete do takovýho klubu patřit, obvykle to obnáší, že nováček musí třeba vykouřít péro staršímu členovi nebo nějakou podobnou záludnost. Ale nováčci to s radostí udělaj, takže žádnej stres. Holt amíci jsou prostě divný. Tady mě ale dost překvapilo, že skoro celej film je o tom, jak starší študenti se snažej chytit nový študentíky, aby jim slavnostně nakopali prdel, přestože nikdo z nich o to nemá zájem. Já sice nejsem žádnej Mirek Dušín, ale poslední školní den jsem se šel v klidu, v pokoji a míru vožrat s ostatními spolužáky a nikdo z nás neměl choutky neblaze zmasakrovat nějaký o hlavu menší a o 3 váhový kategorie lehčí prváky. Možná, že Linklater při týhle tradici dostal hodně ran do hlavy, protože všechny jeho filmy, co jsem zatim měl čest vidět, mi připadaly dost debilní. Tady dávám jednu hvězdu za opravdu parádní auta, přestože možná byly parádní až příliš (opravdu si nedokážu představit, jak všichni středoškoláci maj prakticky to nejlepší, co bylo v tý době na trhu) a druhou hvězdu za to, že jsem u filmu vydržel až do konce, protože jsem hledal Renée Zellweger (a nenašel). (23.12.2011)