Omámení a zmatení

Omámený Linklaterův scénář ve zmatené Linklaterově režii, který bych mu toleroval možná v devatenácti. Ve třiatřiceti bych už ale čekal něco vyzrálejšího (což přišlo o 2 roky později) a celistvějšího, než je tahle MJ oparem obehnaná nejasná vzpomínka na střední.. P.S.: McConaughey je i jako přerostlý pubertální slizák na jedničku.. (02.01.2015)

Neviem prečo, no tento film som akosi nestrávil. Možno by to chcelo pozrieť si ho viackrát, no akosi ma nezaujalo spojenie nemotorných hercov a rozvrátenou, pomalou réžiou. Možno to bude tým, že sa hral na drámu, pričom túto líniu mohol kľudne vynechať. Navyše obdobie film zobrazujúce má oveľa lepšie charakteristické snímky. 55%. (03.05.2006)

Příjemné postavy, skvělá hudba, ale tím to bohužel končí. Ačkoliv se snímek soustředí na postavy a jednu chlastačku, i přes sympatické charaktery mi chyběl nějaký příběh, či zásadnější motivace postav. Dokonce i tyto atributy bych byl schopen oželet, kdyby snímek byl vtipnější. Takhle se jen nese v pohodovém a nevýrazném tempu, které zachraňují herci. Ale i oni mají problémy utáhnout prvních cca 40 minut, ve kterých se už tuplem nic neděje a divák čeká na party jako na spásu, která sice přijde, ale ne v takové míře, jak byste čekali. (31.03.2011)

American graffiti, Fast times on Ridgemont high, Lords of Dogtown? Na tyhle si občas vzpomenu a zvažuju opakovanou projekci. Dazed and Confused? Zlatý voči! Člověka sice zabaví pozorovat hereckou smetánku zamlada v doprovodu rockových pecek. Půlhodina šikany aby si mohli bažanti dát s mazáky nakonec pivo, ohlížení se jestli jsem na hájskůle nejel jen na půl plynu, smlouva o abstinenci. Vše je tady až příliš prvoplánové. (02.01.2019)

Jedna noc v sedmdesátých letech, která může napovědět, kam povedou životní koleje v několika příštích zatáčkách. A nejsou to Americké graffiti. Naopak, Linklater má spíš než k Lucasovu pomníku mládí daleko blíž k bezstarostným epizodickým komediím typu Zlaté časy na Ridgemont High. Trvalo mi snad hodinu než jsem se vůbec dokázal trochu vcítit do těch pár postaviček a začal cítit zaujetí při jejich plánech či nezdarech. Ale až do konce jsem se toho otravného pocitu pouhé figurkovitosti a prvoplánovitosti charakterů nedokázal zbavit. Zábavné, díky soundtracku parádně poslouchatelné, ale dva roky před tímhle bych od pana režiséra čekal něco daleko trvalejšího. (11.02.2008)