Omámení a zmatení

Stejně jako 50. léta mají svoje American Graffitti, 70.léta mají tohle. Krásné zobrazení uvolněné dobové atmosféry, hodně trávy, alkoholu, lásky, zajímavé charaktery, maloměstské tradice. "Padesátá léta byla nuda, pak přišla rocková šedesátá a sedmdesátá? Stojej za houby." Z dnešního pohledu mají jak padesátá, tak sedmdesátá něco do sebe. Zajímalo by mě, jak na současnou dobu budeme vzpomínat za třicet let. (10.01.2012)

“If I ever start referring to these as the best years of my life — remind me to kill myself.” Další American Graffiti to není. Ačkoliv soundtrack je svou kvalitou plně srovnatelný – i když většina písní nepatří k něčemu, co bych normálně poslouchal. Ale třeba začnu. Největší problém je pro mne v postavách – nedokázal jsem se s nimi tak ztotožnit, jako s aktéry American Graffiti, většina mi nepřišla nijak zvlášť sympatická nebo zajímavá – samozřejmě mimo božského Matthewa McConaugheyho jako Woodersona a pak asi Sabriny (Christin Hinojosa). Ostatní mne často dost štvali, či mi přímo vadili a skoro vůbec mi na nich a jejich osudech nezáleželo. Také mám jistý (ovšem stále plně nepotvrzený) pocit, že Linklater poněkud podlehl idealizaci středoškolského vozového parku, kde je na můj vkus až moc blyštivých aut v perfektním stavu (i když některá jsou třeba skoro 20 let stará)... chtělo by to o něco víc ošklivých úsporných vozítek, různých Brouků, Fordů Pinto, Valiantů, Toyot atd. – i když podle pár dobových fotek to vážně mohlo na některých parkovištích takhle vypadat. Nejklišovitější hláška na závěr: “That’s what I love about these high school girls, man. I get older, they stay the same age.” (x) (x) [viděno 8.9.2020] (10.09.2020)

Linklater tohle prostě umí. Dokáže naprosto obyčejné věci natočit neskutečně poutavě. Ve filmu se prakticky nic zas tak zajímavého neděje, ale nemůžete se odrhnout. Dazed and Confused sleduje vlastně jenom jeden den konce školního roku někde na americkém maloměstě. Pro někoho je to symbolický konec studií, pro někoho je to teprve začátek. Sledujeme iniciační rituály noviců, trošičku té šikany, trošičku objevování a zkoumání spojené s dospíváním. Ozvláštňuje to kupa mladých herců, kteří jsou v současné době velké hvězdy. Affleck, McConaughey, Zellweger nebo Jovovich, takže je vidět, že na herecké talenty měl Linklater také velmi dobrou ruku. Malý velký film. Rozhodně nezbývá než doporučit. (14.04.2023)

Jedna noc v sedmdesátých letech, která může napovědět, kam povedou životní koleje v několika příštích zatáčkách. A nejsou to Americké graffiti. Naopak, Linklater má spíš než k Lucasovu pomníku mládí daleko blíž k bezstarostným epizodickým komediím typu Zlaté časy na Ridgemont High. Trvalo mi snad hodinu než jsem se vůbec dokázal trochu vcítit do těch pár postaviček a začal cítit zaujetí při jejich plánech či nezdarech. Ale až do konce jsem se toho otravného pocitu pouhé figurkovitosti a prvoplánovitosti charakterů nedokázal zbavit. Zábavné, díky soundtracku parádně poslouchatelné, ale dva roky před tímhle bych od pana režiséra čekal něco daleko trvalejšího. (11.02.2008)

Omámení a zmatení byli ti kluci a holky z Texasu, ten název k tomu filmu přesně sedne, ale já byla omámená a ještě víc zmatená při identifikaci v dnešní době už hodně známých hereckých es, to byla větší zabíračka, než děj samotný. Pokud se do té doby a teenagerského věku nevžijete alespoň trochu, tak nemá moc velký smysl věnovat mu čas, protože tam jde převážně o jointy, party, párty, bezvadnou muziku, chlast, ale i o buzeraci, první lásky, je to prostě koktejl všeho, co ten věk provází. A já tady seděla jak trubka u monitoru a tiše jim záviděla. Jasně, že bych spoustu situací řešila jinak, ale to už by pak přece nebylo tak opravdové i když tady toho Richard zhustil hodně do toho posledního školního dnu a noci. Mocně na mě dýchlo léto a těch ..... náct let. (26.02.2015)