Omámení a zmatení

Jedna noc v sedmdesátých letech, která může napovědět, kam povedou životní koleje v několika příštích zatáčkách. A nejsou to Americké graffiti. Naopak, Linklater má spíš než k Lucasovu pomníku mládí daleko blíž k bezstarostným epizodickým komediím typu Zlaté časy na Ridgemont High. Trvalo mi snad hodinu než jsem se vůbec dokázal trochu vcítit do těch pár postaviček a začal cítit zaujetí při jejich plánech či nezdarech. Ale až do konce jsem se toho otravného pocitu pouhé figurkovitosti a prvoplánovitosti charakterů nedokázal zbavit. Zábavné, díky soundtracku parádně poslouchatelné, ale dva roky před tímhle bych od pana režiséra čekal něco daleko trvalejšího. (11.02.2008)

Sice bylo strašně zábavný v televizi pozorovat, jak kníže Trautenberg spokojeně spí na pohřbu humanitárního bombometčíka Veškrny, ale nakonec jsem přímej přenos ze státního megasmutku vyměnil za týnejdžrovskou komedii. Už jsem si navyknul na to, že pokud navštěvujete "hááj skůůl" v USA, musíte se nutně stát členem nějakýho spolku (čim víc řeckejch písmen v názvu, tim víc Adidas), protože jinak se s váma nebude bavit ani klika na hajzlu. Pokud chcete do takovýho klubu patřit, obvykle to obnáší, že nováček musí třeba vykouřít péro staršímu členovi nebo nějakou podobnou záludnost. Ale nováčci to s radostí udělaj, takže žádnej stres. Holt amíci jsou prostě divný. Tady mě ale dost překvapilo, že skoro celej film je o tom, jak starší študenti se snažej chytit nový študentíky, aby jim slavnostně nakopali prdel, přestože nikdo z nich o to nemá zájem. Já sice nejsem žádnej Mirek Dušín, ale poslední školní den jsem se šel v klidu, v pokoji a míru vožrat s ostatními spolužáky a nikdo z nás neměl choutky neblaze zmasakrovat nějaký o hlavu menší a o 3 váhový kategorie lehčí prváky. Možná, že Linklater při týhle tradici dostal hodně ran do hlavy, protože všechny jeho filmy, co jsem zatim měl čest vidět, mi připadaly dost debilní. Tady dávám jednu hvězdu za opravdu parádní auta, přestože možná byly parádní až příliš (opravdu si nedokážu představit, jak všichni středoškoláci maj prakticky to nejlepší, co bylo v tý době na trhu) a druhou hvězdu za to, že jsem u filmu vydržel až do konce, protože jsem hledal Renée Zellweger (a nenašel). (23.12.2011)

Nechápu jak jsem se o tomhle filmu mohl dozvědět až teď, protože to je opravdu pecka mezi středoškolskejma teen komediema. Skvělej casting (sympaťák Jason London ze Šílenců na prknech, Ben Affleck a Matthew McCounaghey mě pobavili a všichni tu jsou prostě super včetně pěknejch holek), výborně zvolená muzika a celej ten feeling ve mně navodil letní náladu. Linklaterovu filmografii moc nakoukakou nemám, ale po tomhle klenotu se do toho nejspíš obuju. (13.04.2016)

70%.. Richard Linklater v tomto filmu vzpomíná na svoje školská léta a je to vzpomínání zábavné a nanejvýš pohodové. K té pohodě hodně přispívá velmi vkusný písničkový doprovod (Aerosmith, Deep Purple, Alice Cooper, Nazareth, Black Sabbath, Sweet, ZZ Top, Peter Frampton, Kiss, Lynyrd Skynyrd a další) a v neposlední řadě potěší herecké obsazení, tehdy začínajících a dnes mnohdy hodně známých herců..)) (15.02.2008)

Nejde jen o genius loci toho, co Linklater na plátně obvykle vytváří, ale i o dobře odposlouchané dialogy. I když se školy v US od našich liší a tím pádem jsme coby Evropani, připravení o IT faktor, jde to z toho pořád citít, spoustu společného, spousta detailů, malých dialogů. Velké + za casting a dlouho už jsem neslyšel tak přesné OST, pokud jde o feeling. Veškerá rebelie mládeže v US v polovině 70's, soustředěná na poslední den středoškoláků. Dlouhá doba. A chce to um, dát tohle dohromady, nehledě na to, co kritika tvrdí. Zpočátku jsem měl vážně skvělou náladu, ale jak ganja ustupovala a blížil se konec, já, narozdíl od hrdinů, vystřízlivěl. Je škoda, že jsem ten film viděl v momentě, kdy už je tohle pár let za mnou, kdy už se s ničím takovým nedokážu ztotožnit, kdy už jsem vnitřně mrtvý. Nevím proč, konec se mi nelíbil. A taky, když to člověk podrobí detailnějšímu pohledu, jsou tu filmy jako Zlaté časy na Ridgemont High, Americké graffiti nebo třeba Breakfast Club, které tuhle věc taky inspirovaly, než ji Linklater posunul zase dál a inspiroval tím zase např. American Pie. Právě proto se jeví jako záchrana, že se tenhle film z 90's odehrává v 70's a Linklater nám líčí skrz svoje alter-ego Mitche ne svůj poslední den střední, ale poslední den jeho prváku, kdy dostal výprask, ale i potkal lidi a získal zkušenosti. Linklater u mě definitivně i nadále jen a jen stoupá, ale ke konci jsem najednou spatřil jakousi nechuť, co tam většinu filmu nebyla. Možná víc moje vina, jak vina filmu. (26.04.2015)