Omámení a zmatení

Stejně jako 50. léta mají svoje American Graffitti, 70.léta mají tohle. Krásné zobrazení uvolněné dobové atmosféry, hodně trávy, alkoholu, lásky, zajímavé charaktery, maloměstské tradice. "Padesátá léta byla nuda, pak přišla rocková šedesátá a sedmdesátá? Stojej za houby." Z dnešního pohledu mají jak padesátá, tak sedmdesátá něco do sebe. Zajímalo by mě, jak na současnou dobu budeme vzpomínat za třicet let. (10.01.2012)

American graffiti, Fast times on Ridgemont high, Lords of Dogtown? Na tyhle si občas vzpomenu a zvažuju opakovanou projekci. Dazed and Confused? Zlatý voči! Člověka sice zabaví pozorovat hereckou smetánku zamlada v doprovodu rockových pecek. Půlhodina šikany aby si mohli bažanti dát s mazáky nakonec pivo, ohlížení se jestli jsem na hájskůle nejel jen na půl plynu, smlouva o abstinenci. Vše je tady až příliš prvoplánové. (02.01.2019)

Klidně bych Omámené a zmatené nazval Americkým graffiti pro 70. léta. Je neuvěřitelné jak jsou si vlastně tyhle filmy svou výpovědí o mladých, kteří si užívají prázdniny podobné. Pro mě tohle vlastně znamená jakýsi návrat do školních lavic a vzpomínky na to, kdy jsem si poprvé dal se spolužáky pivo, udělal nějaký ten brajgl nebo se chystal poprvé políbit svou holku. 75% PS: Jeden z nejpůsobivěji sestavených playlistů. Slow ride, take it easy! (04.04.2023)

Režisérský enfant terrible Richard Linklater vzpomíná na svá středoškolská léta obdobným stylem jako o dvacet let dříve George Lucas. Omámení a zmatení stejně jako Americké graffiti nic zásadního neřeší, nesměřují k žádným určitým cílům a pro mnohé bude problém strávit s nimi celou noc. Ač kvůli neobratné retro stylizaci (působilo to na mne příliš současně) nešlo o srovnatelně „nadnášející“ jízdu, rád jsem se pobavil pohledem na některé nedozrálé hvězdičky (kdo napoprvé pozná Bena Afflecka, vyhrává dvacet deka dobrých pocitů) a ještě radši zaposlouchal do vymazleného soundtracku, který právem spolknul největší část nuzného rozpočtu. Nabídka dále čítá pěkná auta, trapné vtipy a zvonové kalhoty. Buď berte, nebo nechte být. Možná pochopíte, čím si Omámeni ve Státech vysloužili kultovní status a oblibu u Quentina Tarantina. 75% (03.02.2008)

Neviem prečo, no tento film som akosi nestrávil. Možno by to chcelo pozrieť si ho viackrát, no akosi ma nezaujalo spojenie nemotorných hercov a rozvrátenou, pomalou réžiou. Možno to bude tým, že sa hral na drámu, pričom túto líniu mohol kľudne vynechať. Navyše obdobie film zobrazujúce má oveľa lepšie charakteristické snímky. 55%. (03.05.2006)