Živelná pohroma

Nechápu, co se většině ostatních na tomto filmu nelíbí. Když už nic, tak Sandra Bullock tady vypadá nejnejnejkrásněji ze všech filmů, ve kterých kdy účinkovala. Pro mě je tento film jednoznačně neskutečně vtipným, zábavným a vizuálně naprosto fantastickým. V tomto filmu totiž barvy přímo září. Tmavě zelená, tmavě modrá a tmavě fialová úžasným způsobem vykreslují jednotlivé fáze filmu. Miluju těch pár zpomalených záběrů krup, deště a větru spolu s nádhernou dokreslující hudbou. Líbí se mi přirovnání přírodní živelné pohromy k samotné hlavní hrdince a možná i k "vztahu" mezi oběma hlavními aktéry. Přijde mi jako by všechny barvy v tomhle filmu byly zářivější a výraznější a celý film, i díky rozběsněnému počasí, takový celý tmavší a přitom všechno jako by se v něm třpytilo. Film mám ještě na staré VHS, i přesto, že jsem se ani tehdy, když byl ještě ve videopůjčovně, ze které jsem si jej prakticky půjčovala jen já, nedozvěděla přesné znění citátu, který je v závěru filmu (její konec je pokažen), kazetu jsem odkoupila a jsem strašně ráda, že tento pohodový, zábavný a zářivý film mám ve své sbírce. (26.10.2009)

Chtěla jsem už tolikrát napsat komentář k tomuhle filmu, protože už ho i s tím povedenym starym dabingem znám skoro celej nazpaměť. Ale pak jsem si přečetla komentář od selfesteem a říkám si: "Tyjo, tak už jsem ten komentář na to psala." Neskutečný, je to navlas přesně to, co ve svym komentáři chci říct: proč má kruci tenhle film tak málo procent, proč nikdo neocení to neopakovatelný režijní pojetí, ten nádhernej vizuál s tyrkysovou, zelenomodrou modří a počasovýma zpomalovačkama, neuvěřitelně sugestivní, kterej dokáže dát i plamenům z požáru bez jakýkoli snahy další rozměr? Ben mě poslední dobou svým herectvím štve (hlavně jako pan Bruce Wayne je to pro mě jen prázdnej panák), ale tady ještě hrál, a moc dobře! Líbí se mi, že si ve filmu nechal i svoje jméno. Sandra Bullock nepatří k herečkám, který bych vyhledávala, ale tady jí miluju a vše jí věřim. Je to celý vtipný, zábavný, nenucený, a závěrečná scéna s hurikánem mi vždycky - pokaždý - vžene slzy do očí. (08.10.2016)

Kdyby Marc Lawrence věděl, co chce svým scénářem říct, mohla být Živelná pohroma povedenou živelnou romancí. Takhle se ale klasická romantická komedie mění do průměrné konverzačky a v závěru pak nepochopitelné drama koketuje div ne s duševní obrodou. Ve výsledku je z toho čtvero ročních dob na téma vztahů a setkání, ale protože je celé navěšeno na dvě hlavní postavy, nemá paradoxně šanci uspokojit nikoho. (20.04.2005)

Bronwen Hughes má velmi zajímavé umělecké cítění. Mnohé scény jsou bohužel podivně splácané, ale způsob natočení některých naprosto vyráží dech a jsou důkazem nepopiratelného Hughesova talentu. Hranice mezi kýčem a uměním mu však v Živelné pohromě unikla, snad příště... a jen tak mimochodem, jeden z mála filmů, kde je Afflack charismatický... (05.05.2004)

mé doporučení dlouhou dobu odmítal kamarád s fóbií z přírodních katastrof, jehož odrazoval titul, který přitom není ničím víc, než metaforou spontánní zamilovanosti. a už z toho se dá vytušit to cosi, co vyděluje Živelnou pohromu z jinak jednotvárného žánru romatické komedie. nejde ani tak o umělecké zpracování tématu, které je svým způsobem tendenční téměř ve všech aspektech, jaké mě v tuto chvíli napadají (nebo spíše: jaké si nyní, cca deset let po zhlédnutí, vybavuji), ale o obecný přístup k tématu. finální vyznění filmu jednoznačně v normativním duchu upřednostňuje tradiční společenské hodnoty a s vysokou měrou závažnosti apeluje ve prospěch vážných vztahů, rodinného života a manželství, zatímco nespočet jiných filmů žánru rozverně a snad se dá říci, že i nezodpovědně zlehčuje, až znevažuje tematiku svateb a věrnosti partnerů. oproti mimořádně intenzívní a opojné náhodné lásce, stejně tak podmanivé, jako nevyzpytatelné, se po napínavém okamžiku váhání film přiklání k daleko méně intenzívnímu, zato stabilnějšímu, trvalejšímu a "bezpečnějšímu" vztahu ve svátosti manželství spolu se závazky a zodpovědností z toho vyplývajícími. kladu si otázku, jak by takto konzervativní, ale přitom velmi inteligentní a podle všeho upřímně míněnou obhajobu tradičních pořádků přijali například takoví aktivisté za práva LGBT lidí, kteří, jak jsem vypozoroval, mají občas sklony bezmyšlenkovitě odmítat jakékoliv tradiční hodnoty a normativní morálku a oproti tomu velebit jakoukoliv formu rebelie, deviace a společenského vzdoru (jakkoliv nezodpovědnou, nedomyšlenou či nebezpečnou), z nichž mnozí ale v současnosti plnou silou brojí ve prospěch vážnosti instituce manželství v ohledu na rovnoprávnost manželství jak mezi lidmi opačného, tak stejného genderu. film tak sice nepatří do čítanek uměleckých skvostů, ale právě proto, že se jeví (ač není) tak silně stereotypní, zasluhuje, aby se nad ním divák důsledněji zamyslel. (08.04.2013)