Živelná pohroma

Romantický film téměř bez romantiky, bez života, vtipu a typického klišé. Příběh se jako obvykle odehrává před svatbou, ale ve své podstatě se může stát kdykoliv a komukoliv. Každý někdy někam cestuje a když se stane něco nepředvídatelného a takový člověk někde uvízne, nestraní se od ostatních a naopak s někým naváže kontakt. A když uvíznutí trvá poněkud déle, může se stát z nového přátelského vztahu mnohem víc. Jsme prostě jen lidi. Nepředvídatelné okolnosti života se zkrátka hold dějí. Dějství by nebylo špatné, kdyby to ještě mělo alespoň nějakou patřičnou šťávu. Velice nudící film tedy není jen tak pro každého, neboť tu hrozí únava a vzápětí spánek spravedlivý. Romantický film spíše pro poněkud náročnějšího diváka. A pokud ne, tak už opravdu nevím. (30.07.2016)

mé doporučení dlouhou dobu odmítal kamarád s fóbií z přírodních katastrof, jehož odrazoval titul, který přitom není ničím víc, než metaforou spontánní zamilovanosti. a už z toho se dá vytušit to cosi, co vyděluje Živelnou pohromu z jinak jednotvárného žánru romatické komedie. nejde ani tak o umělecké zpracování tématu, které je svým způsobem tendenční téměř ve všech aspektech, jaké mě v tuto chvíli napadají (nebo spíše: jaké si nyní, cca deset let po zhlédnutí, vybavuji), ale o obecný přístup k tématu. finální vyznění filmu jednoznačně v normativním duchu upřednostňuje tradiční společenské hodnoty a s vysokou měrou závažnosti apeluje ve prospěch vážných vztahů, rodinného života a manželství, zatímco nespočet jiných filmů žánru rozverně a snad se dá říci, že i nezodpovědně zlehčuje, až znevažuje tematiku svateb a věrnosti partnerů. oproti mimořádně intenzívní a opojné náhodné lásce, stejně tak podmanivé, jako nevyzpytatelné, se po napínavém okamžiku váhání film přiklání k daleko méně intenzívnímu, zato stabilnějšímu, trvalejšímu a "bezpečnějšímu" vztahu ve svátosti manželství spolu se závazky a zodpovědností z toho vyplývajícími. kladu si otázku, jak by takto konzervativní, ale přitom velmi inteligentní a podle všeho upřímně míněnou obhajobu tradičních pořádků přijali například takoví aktivisté za práva LGBT lidí, kteří, jak jsem vypozoroval, mají občas sklony bezmyšlenkovitě odmítat jakékoliv tradiční hodnoty a normativní morálku a oproti tomu velebit jakoukoliv formu rebelie, deviace a společenského vzdoru (jakkoliv nezodpovědnou, nedomyšlenou či nebezpečnou), z nichž mnozí ale v současnosti plnou silou brojí ve prospěch vážnosti instituce manželství v ohledu na rovnoprávnost manželství jak mezi lidmi opačného, tak stejného genderu. film tak sice nepatří do čítanek uměleckých skvostů, ale právě proto, že se jeví (ač není) tak silně stereotypní, zasluhuje, aby se nad ním divák důsledněji zamyslel. (08.04.2013)

Bronwen Hughes má velmi zajímavé umělecké cítění. Mnohé scény jsou bohužel podivně splácané, ale způsob natočení některých naprosto vyráží dech a jsou důkazem nepopiratelného Hughesova talentu. Hranice mezi kýčem a uměním mu však v Živelné pohromě unikla, snad příště... a jen tak mimochodem, jeden z mála filmů, kde je Afflack charismatický... (05.05.2004)

Ben Affleck je strašnej blb a nula herec, ale on není ten kuli čemu dávám tomuhle filmu tolik hvězd. Přístup k životu jaký zde znázorňuje hlavní herečka je mi totiž celkem blízký. Po ní se asi taky chtělo té zodpovědnosti trochu víc dřív než na to byla připravená. Ona si to, ale pěkně přebrala v hlavě a teď má dokonale jasno. Respekt a čtyři hvězdy... Pomalu začínám zjišťovat, že mé hodnocení filmů se skládá z názoru jiných (20%) téma jakým se film zabývá (20%) herecké zastoupení a fyzický vzhled hereček (20%) moje momentální nálada (20%) a poslední pětina možná rozhoduje o kvalitě filmu... (04.02.2006)

Kdyby Marc Lawrence věděl, co chce svým scénářem říct, mohla být Živelná pohroma povedenou živelnou romancí. Takhle se ale klasická romantická komedie mění do průměrné konverzačky a v závěru pak nepochopitelné drama koketuje div ne s duševní obrodou. Ve výsledku je z toho čtvero ročních dob na téma vztahů a setkání, ale protože je celé navěšeno na dvě hlavní postavy, nemá paradoxně šanci uspokojit nikoho. (20.04.2005)