Misantrop

Moderní téma zpracované pro moderní publikum s debilním názvem. To toho mentála nenapadlo, že názvem “Misantrop” prakticky prozradí motiv? To je jako pojmenovat detektivku “vrahem je zahradník”. Každopádně tohle je snad první film, kde propaganda převálcovala obsah (ne provedení). Po dlouhé době totiž nařízení diverzita nepůsobí křečovitě (naopak, perfektně doplňuje jednotlivé pointy scénáře). Zato ale obsah vysílá jeden vzkaz za druhým. Doslova bizár byl “chain of command” vyšetřování, kdy všichni kecají do všeho a jakmile se něco podělá, nikdo se k zodpovědnosti nehlásí. Samozřejmě pak bizár je i motiv střelce, důvod že nejí maso a ve finále i jeho logika jak “vše uzavřít”.  Za sebe jsem také dost blbě nesl tu idioci tasit na odstřelovače v úkrytu pistoli… (25.07.2024)

Kdyby zůstalo u Mannova městského vizuálu a Fincherova psychologického honu na maniaka, byl by zážitek mnohem intenzivnější...Ambice naroubovat do kriminálního thilleru krizi současné Ameriky spolu s povinnou úlitbou/současným morem všem menšinám (byť zakomponovanou vcelku citlivě a logicky) ubíraly snímku na tempu, atmosféře i syrovosti...Ben Mendelsohn uhrančivý...70% (26.05.2023)

A to to tak pěkně začínalo … Zhruba do půlky jsem si říkal, že už jsem dlouho neviděl tak poměrně velkolepě natočený, odsejpající, zajímavý a slušně zahraný napínač s hlavopatoidními dialogy a vcelku vtipnými bonbonmoty. Navíc poháněný Sifónem, autorem famózních Divokých historek, čili jsem si ve slastném očekávání mnul bradavky. Pak ovšem, asi tak od chvíle, kdy hlavní hrdina hrdě „vyšel ven“ s otevřeným konečníkem, aby naplnil homokvóty, cosi náhle hrklo v kukačkách a celé se to změnilo v ucourané, ukňourané a komorní rádoby sociální rádoby drama s dost atrofovanou pointou, přičemž ani jedna složka by svou mělkostí řádně neukojila ani sociologa, ani dramatika a nenápadité až klišovité vyústění by nepřekvapilo ani profesionálního naivku. Aby opět nedošlo k nenávistné mýlce a nějaký ten sveřepý neomarxistický libtard mě zase neosočoval z homofobie, na tomto místě důrazně podotýkám, že se buzen ani trochu nebojím, a společensky neškodná a zcela akceptovatelná deviace detektiva Řiťopicha rozhodně nijak neovlivnila degradaci mého hodnocení! Maximálně mě kapku spravedlivě rozhořčila ta očividná diskriminace dalších milých a zcela přirozených parafilií, patrně proto, že hnutí ZNFPF+ (Zoophilics, Necrophilics, Froeteurs, Plantfuckers and Furnituresexuals) ještě nemá dostatečně zmáknuté PíáRko a řádně hystericky rozvinutou agendu, a tak to poslední dobou audiovizuálně vypadá, že lidstvo je z poloviny jen teplé. Tudíž jedna velmi ledabylá až šlendriánská sekundová zmínka o tom, že ten deprimovaný a společensky znechucený zloun páchal to, co páchal hlavně proto, že miloval kravičky, přičemž bukanýři měli celou půlhodinovou večeři s manželem a ňuňáním, rozhodně diverzitu nedělá a je to nechutně homoprivilegizační! Doufám, že do příště se ta progrese konečně pořádně rozvine, a ve dvojce už půjde agentka Narkáčová na večeři k detektivovi s naprosto přirozeně bečící manželkou (taky samečkem!) a budou skopové medailonky! Každopádně je převeliká škoda, že Sifónovi v polovině došly bublinky a celé to vyšumělo tak nějak do ztracena. (29.05.2023)

Velká škoda. Režijně to ambice mělo. Začíná to víc než solidně. Radost z precizně zrežírované krimi, začali velmi brzy nabourávat ty nejlacinější dialogy, ze kterých se stává postupem času vyloženě trapná záležitost. Ani Ben Mendhelsohn nedokázal věty prodat tak, aby neztrácel svou tvář. Scénář samotný vezme navíc někdy v polovině za své a zůstává jen nuda, která se tváří jako sociologický přesah. Lidé si neváží života, ale kravičky ano… Ježiši. Hudba je nevýrazná a postavy se tváří, že mají nějakou hloubku, ale o hlavní hrdince víme jen to, že fetovala. A postava Mendhelsohna je homosexuál. No. K čemu to v příběhu pak slouží se už nedozvíme, ale všichni víme že k hovnu. Zprvu mě negativní zámořské kritiky nechávali chladným. Ale ano. Tohle je opravdu slabé. Přitom se to tváří, jako něco víc. (30.05.2023)

Priam fantastický úvod, ktorý hravo predčí ktorúkoľvek súčasnú kriminálku, no za ktorým nasleduje už "len" ľahko nadpriemerná kriminálna dráma, občas neváhajúca kopnúť do konzumerizmu v USA, ale bez toho, aby v tej kritike americkej spoločnosti išla akokoľvek na dreň alebo sa pokúšala o nejakú kontroverziu. Čo je trocha škoda, pretože Damián Szifrón je famózny režisér (Wild Tales), ktorý sa nebojí aj silných, nepríjemných tém, akurát réžia mu ide podstatne lepšie než písanie scenárov. To Catch a Killer je aj napriek tomu zaujímavé krimi, ukotvené maximálne v realite (a byrokratických a politických procesoch, ktorým musí také vyšetrovanie prejsť), bez zbytočných hollywoodskychh klíše, s miestami parádnou atmosférou, ale už trochu absentujúcim napätím alebo odzbrojujúcim vyvrcholením. Ten úvod tak filmu robí skôr medvediu službu, lebo dá divákovi prísľub niečoho väčšieho a nakoniec dostane "len" tú ľahko nadpriemernú krimi drámu. Slušnú, ale konkurencia (Prisoners, Heat), ku ktorej by sa To Catch a Killer chcel námetovo radiť je predsa o úroveň vyššie. CELKOVO: 7/10 (11.06.2023)