Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Jeden z komerčně nejúspěšnějších sovětských filmů 70-tých let přibližuje osudy tří žen z rozličných koutů země Kataríny, energické Ludmily a nevýbojné Táni. Setkají se spolu v jedné svobodárně, přičemž každá z nich má své problémy a cíle. Melodrama sleduje osudy hrdinek jejich ideály i tvrdá setkání se skutečností a realitou, ale i proměny v živote lidí města a jeho atmosféry. Káťa pracuje v továrně, čeká dítě a touží po inženýrském diplomu. Táňa se vdá za upřímného a nenáročného Nikolaje. Ludmila se zasnoubí s hokejistou Gurinem... (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (70)

Tommy987 

všechny recenze uživatele

Na moje zoznámenie sa s ruskou/sovjetskou kinematografiou som si vybral túto klasickú Oscarom ovenčenú romantickú drámu. A musím povedať, že toto zoznámenie bolo vcelku vydarené. Na moje úprimné potešenie sa film vyhol takmer akejkoľvek komunistickej propagande (správanie sa niektorých postáv, resp. niektoré ich prejavy boli síce možno až príliš "politicky korektné", ale s priahliadnutím na ročník filmu to bolo ešte v medziach únosnosti), dokonca sú tu aj jemné náznaky kritiky systému - v jednej vete sa napr. kritizuje/zosmiešňuje plánované hospodárstvo. I keď toto má s kvalitou samotného filmu pramálo spoločného, pre mňa to predstavuje jedno z najväčších pozitív. Tie ostatné sú najmä príbeh ako taký, až prekvapujúco pestrá paleta charakterov, ktoré sú aj relatívne dobre prekreslené a dobré herecké výkony hlavných predstaviteľov - konkrétne nad všetkými vyniká Alexej Batalov jednak herecky a jednak má najsympatickejšiu postavu, vďaka ktorej má druhá časť lepšie "grády" ako prvá, melancholickejšia a vďaka ktorej sa moje hodnotenie, ktoré kolísalo medzi 3 a 4*, prehuplo do vyššej triedy. U mňa takých 7-8/10. ()

Mlle 

všechny recenze uživatele

Předepsaný kolektivismus v lidech fixoval ty horší z lidských vlastností. Toto je film o způsobu, jakým to prováděl. Realistická sonda do uměle vytvořeného prostředí, v němž má člověk domov námořníka, a proto mu chybí kořeny, z nichž by v opoře mohl čerpat naplnění svého života, pomocnou ruku ve formě idey, myšlenky, směřování, či výchovu a radu, která umožňuje dospět (což je jev generace od generaci vzácnější). Život jedince se bez kolektivního rosolu, přiřazenému k jedinci na běžícím pásu a bez objednávky, stává vpodstatě nesmyslný, což bylo i záměrem režimu, který takto se svými šachovými figurkami pracoval. Depersonifikovaný jedinec z vaziva umělého systému utíká prostřednictvím jednoduchých nabídek, jež jsou nejblíž po ruce - stejně jako v kapitalistickém systému jsou těmi nejviditelnějšími z nich materiální statky, které na sebe berou masku řešení či cíle, jichž se jinak v takovém životě nedostává, a kterých je možno celkem jednoduše dosáhnout (vydělat si tolik a tolik na nové šaty, telefon atd.) Po stejných jednoduchých "řešeních" stejně i nyní sahají sociálně slabé skupiny, jejichž jednoduché psychiky využívají na zcela druhém konci spektra naopak sociálně až sociopaticky nejzdatnější jedinci, aby jimi levně a jednoduše posílili svůj vlastní sociální statut (bohatí proto bohatnou a chudí chudnou). Ze stejného důvodu silné lákavosti iluze řešení, jež se nabízela, a potřeby dosažení alespoň nějakého cíle, jež černý trh střelhbitě suploval, stavěli číšníci za komunismu v Československu chaty z nakradených cihel, a z téhož důvodu servírky a kadeřnice napříč sovětským blokem pokukovaly po drahém oblečení a bohatých ženiších, jejichž prestiž se určovala značkou automobilu a v lepším případě inženýrským (inžynýrským, jak za socialismu říkali ti vzděláním méně políbení ;) ) či jiným vysokoškolským nebo jinak společensky úchvatným titulem. Majetkové vztahy tu nabývají specifické formy i sociální funkce, která se pro společnost stává směrodatnou. Kolem této vybudované osy se nakonec stáčí všechno, lidé přicházejí o svá náboženství, o své tradice, o myšlenky, a jsou čím dál tím více nuceni sociálním vortextem k začlenění do tance kolem tyče, kterým je monetární pilíř, a v němž maska a lež získává novou úlohu. Nucené soužití s lidmi, jež prošli takovým brainwashingem, je psychicky, mentálně i jinak velmi náročné. Stejně náročné je sledování snah i příběhů hlavních postav filmu - není to skutečně nic příjemného. Ženy jsou tu primárně naivní a ziskuchtivé zároveň, muži jsou ve srovnání s nimi přehnaně přátelští a jednoduší. Takovou společností ženská "emancipace" postupuje jak nůž máslem. Z chlapů se stávají ovlivnitelné bačkory v rukách ženských loutek (jako v prvním dějství), nebo nabubřelí seladoni posedlí iluzí vlastní výjimečnosti (jako v dějství třetím). Film opět velmi realisticky dokumentuje, jak a proč k tomu došlo, a jakou roli v tomto dlouhotrvajícím procesu sehrála změna důležitosti majetkových vztahů ve společnosti. Tématem dialogů jsou výhradně konzumní prostředky i statky, kterými se stávají i zmiňované vysokoškolské tituly a pracovní funkce, intimní vztahy včetně sexu samotného, a dokonce i narozené a nenarozené děti. V takovém světě nic kromě konzumních statků a konzumních vztahů neexistuje a nevzniká. Sonda je tak reálná, že se při sledování filmu často vybaví nehezké vzpomínky na sousedy z ulice a školy, nenapravitelný kolorit komunismu, který nás bohužel stále plně neopouští a je předáván dále společností i "výchovou" v rodinách, a to tak silně, že soudobí lidé často věří tomu, že takové vztahy i uspořádání jsou lidským společnostem vlastní odjakživa. Stopáž filmu je poněkud přehnaná vzhledem k tomu, co v jednotlivých fázích sděluje. Hlavní dějové linky jsou víceméně banální (ne tak emoce či prázdnota hlavních hrdinů), avšak právě jejich banalita ospravedlňuje i časový rozsah, jehož mírná nabubřelost jakoby potvrzuje hluboký význam banálních příběhů pro lidský život. Herecké výkony jsou vynikající. Američany mohl film dle mého soudu zaujmout pro jakousi až hrabalovskou či kunderovskou všednost a civilnost "obyčejného lidského života", která čiší i z některých formanovských filmů, a která je za oceánem značně populární, ač ji můžeme vnímat svým způsobem jako pokračování oblomovské tradice Rusku vlastní. Snímek není z těch, na které by se člověk díval s radostí a dobrým pocitem, ale za důležitost spíše dokumentaristického rázu a skvělé výkony i s odstupem času uděluji 4 hvězdy. Jen jedno mi uniká: proč bývá film zařazován mezi romantické filmy. () (méně) (více)

Reklama

classic 

všechny recenze uživatele

Moskovský epos + ženská odysea + moderné spracovanie s takmer i nulovým výskytom súdruhov & súdružiek = sovietsky titul Moskva slzám neverí; venujúci sa trojici najlepších kamarátok, pričom akýsi, povedzme ústredný prím, bude nakoniec predstavovať iba jedna z nich - Káťa - azda vôbec tá najzaujímavejšia postava, aká sa mimochodom ponúkala naprieč, vskutku, naprosto pestrou paletovou mozaikou medziľudských vzťahov medzi ženami a mužmi, čo bola zároveň i hlavná podstata daného, kinematografického diela s celkovo až približne i 20-ročným rozpätím nasledujúcich udalostí [začínajúc v roku 1958, a končiac asi okolo roku 1978], v ktorých teda nebola žiadna núdza o pomerne dosť zaujímavé situácie; v podstate najmä vďaka čomu samotné sledovanie našťastie neskĺzlo do akejsi statickosti či trebárs taktiež aj teatrálnosti v rámci celého rozprávania, za to ale režisérskej roztržitosti zo strany Vladimíra Meňšova, som určite viackrát postrehol, ale nie zase toľko, aby mi to úplne pokazilo potenciálny zážitok, v ktorom bola naprostá, a k tomu i nefalšovaná radosť zo sledovania ústrednej protagonistky v podaní Viery Alentovovej, ktorá bola v tom čase nielen skutočnou manželkou režiséra tohto titulu, ale zároveň tiež utiahla i väčšiu-väčšinu [prí]slušného počinu len na svojich pleciach, ktorej neskoršie zručne sekundoval i prichádzajúci Alexej Batalov. • Mal som zameškaný jeden väčší rest, ktorý už nejaký ten piatok rozhodne poznám, keď by som chcel na záver hádam len úprimne skonštatovať, že isteže neľutujem svoj strávený čas, zrovna až takto priamočiaro obkolesený samými, sympatickými predstaviteľkami, keďže i Antonína a Ľudmila svoju kamarátku zväčša iba vkusne dopĺňali a povzbudzovali, a tak práve preto boli akosi ich mužskí náprotivkovia mierne odsunutými na vedľajšej koľaji, čiže autor sa inými slovami zrejme najviac snažil i o to, aby čo najvernejšie zobrazil akúsi ženskú emancipáciu, z čoho sa už pomaličky začínal ozývať akýsi f e m i n i z m u s, ktorý ozaj máličko začal vystrkovať rožky, no aspoňže ešte v prijateľnejšej miere...? ()

vitekpe 

všechny recenze uživatele

Chtel jsem byt nekompromisni a udelit stredni hodnoceni. Ale vzhledem k tomu, ze divakova/moje radost vzrusta s delkou tohoto filmu, pridavam... :-) Vera Alentova v hlavni roli je navic moc sympaticka (stejne tak Alexej Batalov), film konci dobre, takze pokoukani jedna radost. Ale pokud chcete sledovat, doporucuji - vyhradte si dostatek casu... ()

Sobis87 

všechny recenze uživatele

Film v dlouhém časovém rozmezí mapuje osudy tří povahově odlišných žen – Ludmily, Antoniny a Kateřiny –, přičemž poslední z nich je věnováno nejvíce prostoru. Největší kvality filmu tkví právě v umné profilaci postav – a to i těch vedlejších – a zároveň v jejich zasazení do všedního příběhu, který je ve své uvěřitelnosti velmi působivý – někdy komický, jindy až nepříjemně mrazivý. Velmi mě zaujal skvělý herecký výkon do hlavní role typově dobře obsazené Věry Alentové, přičemž herecké výkony jsou ve filmu Moskva slzám nevěří celkově na vysoké úrovni. ()

Galerie (102)

Zajímavosti (9)

  • Přestože snímek získal Oscara za nejlepší cizojazyčný film, sovětské úřady zabránily režisérovi Vladimíru Meňšovovi vycestovat do USA k předání ceny. (sator)
  • Režisér oslovil do hlavnej úlohy niekoľko populárnych herečiek, ale všetkým sa nepáčil nudný dej. Nakoniec ju obsadil svojou manželkou Verou Alentovou. (Raccoon.city)

Reklama

Reklama