Chiméra

Už po prvních pár scénách jsem věděl, že jsem ani trochu netrefil v co jsem doufal (fantasy toho moc nebylo). Zbytek filmu byl pro mě utrpením. Dlouhá stopáž, nesympatické postavy a jejich charaktery, uřvanost, trapnost a buranství s nezajímavým příběhem. Nadšené ohlasy ale dokážu pochopit. Já jsem se tady ale totálně minul. 1* pouze a jenom za řemeslnou práci. (05.07.2023)

Ještě se mi asi nestalo, že bych po skončení filmu v kině odcházel tolik zhypnotizovaný jeho magickou atmosférou, kdy mi celá následná cesta domů z kina pozdním večerním městěm připadala skoro až jako další pokračování filmu, do kterého jsem se „dostal“ a na konci se z něj úplně nedokázal (nebo možná nechtěl?) vytrhnout zpátky. Jakobych se na ten film nedíval, ale nejednou v něm téměř přímo byl – od okamžiku, kdy jsem na poslední chvíli vešel do sálu, nebo-li do již rozjetého vlaku s hlavním hrdinou na cestě kamsi... Paní režisérka mě hodně oslovila již předchozím Šťastným Lazzarem, který u mě zůstává coby silné a vesměs čisté drama přeci jen výš, ale podobná atmosféra s nevšedním hlavním hrdinou v částečně jiném světě na mě, zde v kombinaci silného mysteriózna, dobrodružna a humoru, působila i tentokrát a obzvlášť mě bavila ve spojení se zápletkou archeologických vykopávek. Úžasným prvkem byly i zakompované živě zpívané písně s epickým příběhem... a samostatně magicky na mě dýchlo opětovné procitnutí v nočním vlaku. Zajímavější bylo o to víc, že přišlo pár vteřin po okamžiku, kdy jsem si na úvodní jízdu z vlaku vzpomněl a na návrat do kupé během pomyslné dlouhé cesty pomyslel... Takovou magickou telepatii s filmem nezažívám často, i proto se přikláním k plnému hodnocení. [90%] (22.06.2024)

Pěkně natočený film, promyšlený, ale také dlouhý a místy nudný. Arthur, chudý Brit žijící v „chatrči“ za zdmi malého Toskánského městečka v 80. letech. S partičkou podobných zoufalců se živí jako vykradači hrobů Etrusků, přičemž Arthur zde využívá svou schopnost staré hrobky „vycítit“. Když zrovna nekrade, dochází k matce své zmizelé přítelkyně, o které se mu stále zdají sny. Zde potká Itálii, mladou chudou ženu s dětmi. Ta je s ním a jeho partou zrovna ve chvíli, kdy naleznou dosud největší úlovek. Itálii se činnost Arthura velmi nelíbí a děj se konečně malinko rozjede. Má to mnohem více vrstev, než se z popisku zdá, ale na mě to nějak celkově nefungovalo a první polovinu filmu jsem bojoval s nudou i mikrospánkem. Není to film pro mě, ale uznávám jeho řemeslné i jiné kvality. 60% (08.06.2024)

Tak tady jdu totálně proti proudu, ale vím, že si za názorem budu stát a fakt bych se ráda setkala s lidmi, které tohle nadchlo a podebatovala o tom. Moje hodnocení ale proudí hlavně ze zklamání, které přišlo po tom, co jsem měla Chiméru mezi prvními příčkami filmů, co chci ve Varech po ohlasech z Cannes určitě vidět. Tak málo jsem byla od toho, abych ze sálu odešla a hrozně těžko se mi říká proč. Tady jde asi spíš o ty pocity, co jsem u tohoto filmu měla: zmatek, znechucení, nechápavost, nezůčastněnost, lhostejnost, rozladěnost, únava. Všechny postavy nadmíru nesympatické, bez účelu, bez jakéhokoliv charakteru, který by si měl divák zamilovat. Děj v podstatě nepopsatelně o ničem. Žánr lákal na fantasy, ale pár fantasy momentů působilo spíš jako parodie na něj. Kamera nepřívětivá a odpudivá. Všude chaos, řev, nesmysl. Asi chápu, že tohle je prostě určitý druh kinematografie a nejspíše vzdává holt minulým stylům italského neorealismu, ale tam jsem právě asi našla svou Achillovu patu, minimálně v podání Alice Rohrwacher. KVIFF 2023 (20.07.2023)

Keďže som fanúšik klasickej archeológie a dejín umenia, tak som sa na tento film celkom tešil. Ale napokon to moje očakávania vôbec nenaplnilo - nielen z pohľadu filmového scenára a dejovej línie, ale aj po odbornej stránke to bol trochu brak (mnoho z toho prezentovaného vôbec nemalo črty a vlastnosti etruského umenia). No neviem, celé to bolo také nemastné-neslané, ťažkopádne a na danú tému si viem predstaviť určite aj niečo viac zaujímavé. Takto to bolo len mrhanie kvalitným potenciálom. 2* (za námet a vizuál) (16.06.2024)