Oáza

Jeden z nejlepších českých válečných filmů. Samozřejmě, není moc z čeho vybírat, ale Oáza by si rozhodně zasloužila být známější. Není sice tak strhující jako Atentát či Nebeští jezdci, není tak filmařsky vyhračičkovaná jako Tmavomodrý svět nebo Tobruk a není monumentální jako filmy Otakara Vávry... ALE: Působivě (samozřejmě díky senzačním hercům s Radoslavem Brzobohatým a Rudolfem Hrušínským v čele) ukazuje, čeho všeho jsou lidé ve vypjatých situacích schopni, psychologii zoufalých žíznících vojáků rozebírá do posledního mozkového závitu a výsledky toho všeho nám servíruje vcelku nemilosrdně a tak nějak i lhostejně stylem "Diváku, přeber si to". Jsem fakt spokojený. Jediná vada - Němci mluví česky. (13.04.2010)

Jedná se o ten typ filmu, na který se podíváte, jen abyste si odškrtli volné místo u známých československých herců potažmo si odškrtli viděný československý film a zaplnili tak mezeru. Nejedná se totiž o nic, co by člověk nutně musel vidět dvakrát, jelikož se ve filmu skoro nic neděje, dialogy jsou hloupé, stejně tak chování postav. Oceňuji ale herce a jejich píli, protože během natáčení si asi dost vyrtpěli. 55% (05.12.2013)

Nejdřív se dlouho nic neděje, pak přijde krátká akce a následně se dostaví zbrklý konec. Jedni z nejhezčích československých chlapů jsou zarostlí a špinaví k nepoznání, to už je pak celkem jedno, že má Radek Brzobohatý na půlce obličeje obvaz. Štefan Kvietik ho sice nemá, ale k poznání též není. Německého důstojníka hraje tradičně velmi nepohledný Němec, který mluví hlasem Eduarda Cupáka. Jednoznačně konstatuji, že Cupákův hlas byl tím nejhezčím a nejzajímavějším prvkem celého filmu. (06.07.2015)

Zajímavý exotický snímek o československých uprchlých vojácích v drsném dobrodružství mimo civilizaci, s existenciální zápletkou. Byť na pozadí zuří druhá světová válka a boje proti nacistům, do popředí vstupuje především jedna touha - přežít. Film jsem si užil více až s odstupem času podruhé, je zajímavé sledovat Kvietika, Vinkláře nebo Rudolfa Hrušínského ve válečných akcí a ještě k tomu v prostředí zaváté africké pouště s tropickým horkem a nedostatkem vody. Jde o dobře vystavěné dobrodružní drama, se stupňováním napětí a postupnou změnou prostředí... z nekonečného prostoru pustého písku, provázeného bludnými představami... ke schátralé oáze s protivníky s podobně tragickým koncem až vykopání studny se skutečnou vodou (samozřejmě hodně špinavou). Jazzová hudba JOČRu od Jiřího Sternwalda zajímavá, i když ne zcela nejvhodnější k příběhu, nicméně jako nadsázku i s tím orchestrionem na poušti beru. Ale teda, ty neustálé šílené záchvaty smíchu uprostřed smrtelně nebezpečné situace, to nepobírám ani teď! :o) 75% (12.05.2018)

Oázy v pouštích, jediná to místa s vodou (nejsou-li studny vyschlé, či otrávené ustupujícím nepřítelem) jsou vděčná témata nejen válečných snímků. Tento film byl pro mne překvapením, protože jsem o jeho existenci vůbec nevěděl. Obsah vyčerpávajícím a přesným způsobem popisuje děj, takže jej zde nebudu rozebírat. Byl jsem velmi překvapen, když jsem jako jednoho z legionářů viděl Rudolfa Hrušínského... Znám jej jako zemana či šlechtice, ale jako voják z druhé světové byl pro mne překvapením. - Je to solidně natočené psychologicko - válečné - drama kdy dvě strany bojují o strategické místo - ne, není to kopec, není to přístav ani skladiště paliva, je to - studna s vodou v poušti. Škoda jen toho konce, ale i tak je to na 4 kapky vody * * * * (16.12.2011)