Režie:
Zbyněk BrynychScénář:
Vojtěch MěšťanKamera:
Emil SirotekHudba:
Jiří SvobodaHrají:
Josef Vinklář, Jiří Adamíra, Slávka Hozová, Hana Maciuchová, Zora Jandová, Jiří Schwarz, Miroslav Paleček, Dana Syslová, Zdeněk Dítě, Ladislav Potměšil (více)Obsahy(1)
Padesátiletý Ondřej Bozděch rozváží uhlí po pražském Žižkově a nade vše tuto čtvť miluje. Strávil zde celý život a zná tady všechny sklepy. Právě mezi žižkovskými činžáky žije svůj obyčejný život, právě zde si užívá starostí i radostí s dospívající dcerou Markétou i s neposedným synkem Ondrou. Jeho nejlepším kamarádem je řidič Karel, bývalý matematik, který kdysi musel opustit svou práci ve výzkumném ústavu z politických důvodů. I když Karel je inženýr a je úplně jiným člověkem než přímočarý Ondřej, stal se během času téměř členem Bozděchovy rodiny. Časy se však mění. Staré domy ze Žižkova mizí jeden po druhém, Markéta se musí vdát a Karel dostane nabídku vrátit se ke své původní profesi. Ondřej se chtě nechtě musí zastavit a zamyslet se, jaký to vlastně žije život... Nostalgický příběh, který zachycuje proměnu starého Žižkova v moderní část velkoměsta, natočil režisér Zbyněk Brynych v roce 1984. Po šestadvaceti letech se tak vrátil na místa, kde natočil svou proslulou Žižkovskou romanci. Hlavní postavy Ondřeje a Karla napsal scenárista Vojtěch Měšťan na tělo Josefu Vinklářovi a Jiřímu Adamírovi. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (86)
Film, ktorý som si veľmi zamiloval, pretože si pri ňom stále výborne oddýchnem. Josefovi Vinklářovi táto úloha skvele sadla, vedie tu obyčajný život Žižkovského uhliara, a keďže je toto remeslo v ich rode dedičné, má ho aj patrične rád. Aké to bolo kedysi jednoduché-práca, rodina, domov. Treba tu ešte vyzdvihnúť zaujímavú hudbu Jiřího Svobodu ( brata slávneho Karla ), ktorá tu pekne zapasovala. ()
Proletářský poetismus. Film s podtextem nostalgie za mizejícím duchem místa, za mizejícím časem života. Jinak též film adorující konservativní hodnoty jako rodina, práce, přátelství, věrnost, slušnost... Obyčejný život jako štěstí. Pandám k dávné režisérově Žižkovské romanci. Trocha idealisace, mírné ústupky dobové ideologii. Skvělé a slušné herecké výkony účinkujících (jen ten zrzatý hošík mne prudil). ()
Žižkovská socialistická selanka. 1) Film má nostalgickou pohodovou atmosféru, přestože se odehrává v nehezké části Žižkova u nákladového nádraží. Dršťková polévka, slanej rohlík a ledový pivo, to všechno podávaný v pravej čas, to jsou Lurdy, kamaráde. Zásluhu na tom má zejména výborný 54letý Josef Vinklář, jehož buranoidní uhlíř Ondřej je plnokrevný chlap, jakého bychom ve své rodině brali asi všichni. I 58letý Jiří Adamíra (uhlířův parťák a přítel Karel) nebo 39letá Hana Maciuchová (hospodská, Karlova žena) patří k hereckým oporám filmu._____ 2) Film je výrazně propagandistické dílo - tím účinnější, čím méně okatě nám své názory nabízí. Ze starého Žižkova vidíme jen ošklivé průmyslové části, které ve stále opakovaném záběru podléhají demolici a budou nahrazeny zřejmě čímsi lepším. Karel, jenž pochybil v osmašedesátém, dostává novou příležitost, protože se, jak prostomyslně usoudí Ondřej, poctivou dělnickou prací očistil. K uhlířině však mezitím přivykl natolik, že bez ní nemůže být a vrací se z výzkumného ústavu zpátky (sic). Mně ta putna nevadí, já ji mám rád. Tak mi ji neber. O erotické dusno se postará 48letý mim Jaroslav Čejka svou travesti show v klubu Akropolis, kam Ondřej zamíří v rámci velkého oslavného nočního tahu, jehož předchozími etapami byl guláš v žižkovské putyce a buřty u stánku na Václaváku._____ 3) Inu, je třeba žít ve spořádané rodině Sám si vaříš, sám si pereš, že se na to nevysereš a přičinlivě plodit nové socialistické človíčky Žádný smutek, žádný pláč, a do roka kudrnáč. ()
Není to dobrý film. Ale ani špatný. Problém je, že pan režisér Brynych neumí vyprávět a záda mu kryje scenárista, kameraman, střihač a herci v hlavních rolích. Scenárista Měšťan napsal živoucí postavy s přirozenými dialogy, mají šmrnc a jsou uvěřitelné. Ústřední dvojice Ondřej a Karel, kteří rozvážejí po Žižkově uhlí je fantastická. Matematik Karel rozváží uhlí za trest, protože v 68 fandil svobodě a ruskou okupaci odsoudil. Jenže za těch víc jak deset let už do toho malého žižkovského uhelného světa zapadl a i když dostane nabídku vrátit se zpátky do výzkumáku, nedovede to. Možná rezignoval, možná jeho genialita za ta léta "tam dole" otupila, možná mu manuální práce přináší více klidu, možná mu prostě ujel vlak, možná všechno z toho. Vedle toho jeho parťák Ondřej je prostým jednoduchým chlapíkem a Žižkov představuje celý jeho vesmír, který zná a rozumí mu. Karlova vyprávění o velkém světě tam daleko tisíce mil za Prahou i velkém světě matematiky jsou pro něj výpravami do vzdálených dimenzí, nad kterými žasne, ač ví, že jim nikdy neporozumí. Tohle téma je hotový zlatý důl na těžení filmových emocí. Režisér to bohužel nepochopil, a místo, aby se zcela zaměřil na tenhle famózní středobod, věnuje se raději vizuální vatě montáží a odbíhání do zbytečných bočních podzápletek. Nechápu, proč máme sledovat romantická dobrodružství Ondřejovy dcery s úlisným zvukařem, která nikam nevede, proč má divák trpět nekonečný flám Ondřeje a jeho ženy v centru Prahy, na co byl ten úplně nesmyslný a hloupý sen, proč ztrácíme cenný čas dlouhými záběry na oslavy a svatbu a já nevím co, když chceme vidět víc interakcí mezi Karlem a Ondřejem - střet tak neskutečně rozdílných světů, které si neuvěřitelně sedly napříč vzděláním, zkušenostmi i politickými názory. A proč tam není víc Žižkova? Vždyť ten film nám jasně podsouvá, že vedle ústřední dvojice má být Žižkov další hlavní postavou filmu. Ale pan režisér Brynych tohle všechno hází do koše. Jako by ani nevěděl, co vlastně má točit. Hrozně bych si přál, aby vznikl remake, který by se plně soustředil na obě hlavní postavy, jejich složitou situaci na životním rozcestí zásadních zlomů a rozhodnutí (z Ondřeje se stává děda, Karel dostal zpátky příležitost naplnit svou původní kariéru). A do toho žižkovská zátiší, staré pavlačové baráky, sklepy a hospody s fůrou svérázných postaviček. Dneska by to už chtělo hodně vizuálních efektů, aby se vrátil postapokalyptický vzhled normalizačního Žižkova, ale stálo by to za to. Ovšem musel by to točit režisér, který umí vyprávět, ne snímač obrazů bez nápadu, jakým bohužel pan Brynych byl. (PS: Ve filmu najdeme několik prorežimních momentů, z nichž nejvýraznější je ten, ve kterém Ondřej Karlovi povídá o tom, že Karel udělal kdysi omyl, dali ho za trest k nim - sprostým dělníkům, kde ho očistili, umyli (od té zápaďácké špíny) a teď je zase už v pohodě... tenkrát to samozřejmě působilo úplně jinak než dneska, ale pan Adamíra to zahrál naprosto geniálně a já z jeho nenápadného skřípění zubů cítil tu hořkost, kdy se evidentně jeho politické názory ostře rozcházejí s těmi Ondřejovými, ale nechce si politikou kazit jejich jinak harmonický vztah. Klobouk dolů, před panem hercem Adamírou. Současně ale prostí lidé, jakým Ondřej byl, žijící své prosté životy na jednom jediném místě, žasnoucí nad velikostí světa, který nikdy nepochopí, nemohli ani nad politikou své země uvažovat jinak. Starali se o svoje, nevyčuhovali, chtěli jen pracovat, žít, vychovat potomky a svět politiky byl pro ně jen nedůležitým životním backgroundem. Jen díky takovým lidem mohl celý ten šílený systém přežívat tak dlouho. Na druhou stranu v mistrovském podání herce Vinkláře tyto malé velké lidi chápeme, nezlobíme se na ně, protože Václavák, kam se svátečně vypraví jednou za fůry let, je pro ně totéž, co pro světaznalého Karla písečné duny či Tokio. Nebyli všichni disidenti a hrdinové a takový smířlivý remake by v dnešní době dával smysl.) () (méně) (více)
,,Ty lítáš s Migem?'' - Jo - ,,Tak do toho mě někdo dostat, tak se poseru ! '' :-) ------Trochu mi to připomnělo o rok starší film Tísňové volání a nebylo jen díky skvělému Josefu Vinklářovi. Bylo to i tou dnes již zaniklou Prahou se všemi těmi hospodami, nálevnami, domy podepřenými dřevěným lešením, ledabyle ohrazenými výkopy, nočními podniky, varieté atd... Pryč jsou i časy rozvozů uhlí... Josef Vinklář tu celý film skvěle strhl na sebe u čehož mu parádně sekundoval můj echt oblíbený herec pan Adamíra. On byl nejen pan herec, ale majitel nádherného hlasu... A manžel nádherné ženy Hany Maciuchové. Ona a On jsou pro mně symbolem až aristokratického páru, vznešeného již od pohledu. Poločas štěstí je takovým zastavením se v běhu života. Pádíme si to každý svým tempem kupředu a běží to běží... Není moc čas ohlížet se a vlastně ani důvod. Avšak jsou v životě okamžiky jako jsou např. svatby, narození dětí či vnoučat a také úmrtí blízkých a přátel, kdy se v tom běhu náhle zastavíme a pozorněji se rozhlédneme. Kam a jak jsme došli, zda to byla cesta hezká či zlá a hodnotíme i to jak jsme se na ní doposud pohybovali. Samozřejmě přijdou i myšlenky na to kolik jí ještě zbývá... Jsme v 1/3? v 1/2? za 2/3? Jak daleká ještě bude a jak bude vypadat konec tohoto výletu? Stejně tak uvažuje hrdina filmu Ondřej Božděch ve svých 50 letech. Dcera zjistí, že čeká dítě s vojenským pilotem , dlouholetý parťák a přítel z práce zvažuje odchod do původní práce odkud jej kvůli ruské okupaci vyhodili a dávný kamarád ze školní lavice mu náhle umírá.... To pozastavení se a zamyšlení se odehrává v kulisách starého Žižkova. Jestli tvůrcům v roce 1984 připadalo že zvolna mizí, zajímalo by mne co by řekli jeho dnešní podobě... Film mně až neočekávaně dostal a bylo to hlavně tou neskutečnou člověčinou, kterou do filmu pan Vinklář a Adamíra dali. Panu Vinklářovi bych věřil, že na Žižkově vyrůstal, byť žil na Smíchově.. :-) ! Tohle je za 5 poctivých metráků ořechu odnošených v putnách do sklepa ! * * * * * ()
Galerie (3)
Zajímavosti (6)
- Scéna s Mirkem (Rudolf Hrušínský ml.) a nabízením automobilu se odehrává na (tenkrát zmodernizované) cyklistické dráze Na Třebešíně, dnešní TJ Kovo Praha (tehdy TJ Framar). (MichalStxt)
- Hana Maciuchová a Jiří Adamíra hráli ve filmu partnery, kterými byli i ve skutečném životě. (M.B)
- Větší část filmu se odehrává v pivnici U Kozla, na rohu Basilejského náměstí a ulice Želivského, při ústí Malešické ulice. Pouze dnes se tam nevchází z Basilejského náměstí (jako ve filmu), nýbrž vchodem z ulice Želivského. (MichalStxt)
Reklama