Romance za korunu

Je to sice blbost na entou, ale nic hrozného to taky není. Děj zde není, ale nejspíš ani neměl být. Já sám beru "Romanci za korunu" jako takový přehled zpěváků tehdejší doby. Je to de facto estráda zabalená do filmového hávu. A pokud na to přistoupíte, určitě se žádná tragédie konat nebude. Ale zároveň hodně záleží na tom, jak máte rádi hvězdy tehdejší pop music. 40%. (19.09.2008)

Mulosz, kto nemá rád hudobné filmy, nech to nepozerá. Čo na tom bolo boľševické a tupé, to som nepochopil. Oslavná báseň (v súčasnosti ale skôr perfektný dokument) na vtedajšie hviezdy ČS populárnej hudby - Gott, Vondráčková, Urbánková, Schelinger, Čech, Štaidl. Príbeh zaľúbeného chlapčeka tu hral len o niečo väčšiu úlohu ako príbeh poskoka v Through the Never. Nie nie, nechcem porovnávať hrušky s jablkami.....ale ak by bolo v tomto menej kecov okolo toho Píďu, tak by som kľudne dal aj 4-5*. A tej TESLY vrátane učňáku je tiež škoda... (15.07.2014)

Gott, Vondrackova, Urbankova, Cech...koncert v Prioru a do toho jakysi podpribeh s mladeznikama. Hlavnim hrdinou je jakysi me neznamy a neprilis sympaticky mladik, ktery se (zrejme) snazi dobyt srdce Mirky Safrankove. Cili strucne receno, je to spis soubor pisni a mezitim par scenek ze zivota mladeze. Spis srandovni vec. (27.10.2023)

Romancická :-/ za groš kurňa... Viděno kdysi v dětství, nejspíš někde na dětském představení za korunu. Prostě typická normalizační soc-kultůrní podbízivá zhůvěřilost jako odměna (bolševikovi doprdelelezoucích) >atristů< pracujícímu lidu (a socialistické mládeži obzvláště) za obětavou práci. Populární hvězdy za ta léta poněkud pohasly (krom >božského Kodla< - p o c h o p i t e l n ě ! - neboť ony pracující té doby ještě nestihly všechny vymřít ;-) a za víc jak jednu kačku - vlastně hvězdu - tahle pitomost už ani tehdy nestála. Vlastně to byl takový soudružsky laciný nepovedený music(an)al... (17.05.2007)

Díval jsem se na to chvíli a měl sto chutí to vypnout, ale pak jsem si uvědomil, že bych zbytečně a nenávratně ztratil deset minut života...a tak jsem to dokoukal až do konce. Ách jo. Vím, jsem hříšný člověk, ale přeci jenom, takovýhle trest jsem si nezasloužil. Ještě že jsem se ráno pořádně nafutroval, do zítra to bez jídla v pohodě vydržím. Musela to být děsná doba, ten prostředek sedmdesátých let. Pravda, v Africe jsme podle hlavního hrdiny nějaký ten zvuk měli. Stačilo říct Čeko a černoši prý zavýskli radostí, zatančili tance a vycídili hrnce. Ale v civilizovanější Evropě to bylo jiné. Zatímco na západ od nás se pomalu chystala panková vlna, u nás se šestnáctiletí rozplývali u nahrávek Gotta a Vondráčkové a vyžívali se v klubech pro mladé, kde stěny zdobil Gotwald rebelsky zachycený v černobílé barvě. A kdyby jenom to, podle vlasů a permanentně zkouřeného pohledu mladý hlavní hrdina evidentně obdivoval i Kájovu image. Ale pravda, abych je jen nehanil, mládež si sem tam kapku zarebelila, jinak by si neobjednávala kokakolu a občas nehodila nějaký ten peníz do hracích automatů. Což mě překvapilo, že už v socialismu něco takového existovalo, to jsem o tomhle zřízení měl lepší mínění. Jinak se nedá jednoznačně říct, že by hlavní hrdina Píďa byl zápornou postavou, to určitě ne. Donesl Helence její zapomenuté šaty, takže nemusela vystupovat nahá (a tím zachránil život její garderobiérce, kterou původně náš národní poklad v prvotním záchvatu zkopal do kuličky, kterážto scéna ale byla později vystříhnuta a nahrazena jinou, kde Helenka zcela psychologicky nepřesvědčivě svou služebnou naopak smířlivě hladí a utěšuje "Vždyť se nic nestalo"). Taky byl slušně vychovaný, třeba jak Helenku uprostřed živého rozhovoru, kdy ona mu něco zaníceně vykládala, požádal "prosím vás, můžu už jít, já bych si chtěl poslechnout Karla Gotta!". Ještě štěstí, že se Helča umí tak ovládat. A taky byl statečný a pevného žaludku, minimálně já bych klíďo Píďo jako on Štaidlovu klobásu do pusy nevzal. A taky byl štědrý, za lístek žádal Marunu jen o korunu. No a ten závěr... Brynych musel být neskutečný sadista. Nejenže zopakoval všechny Gottovy a Vondráččiny písně, co se ve filmu mihly, ale pěkně rozpálenou železnou korunu tomu nasadil dialogem mezi ústřední mileneckou dvojicí nezapomenutelných názvů Píďa a Maruna, kdy ona brečí a on ji utěšuje: Ale já vážně s Vondráčkovou ani s Urbánkovou nechodím! (09.08.2013)