To jsem já, Margaret!

Milou atmosféru dospívání v retro balení tentokrát nabízí Kelly Fremon Craig, která se už osvědčila solidní záležitostí Hořkých sedmnáct (taky ve velkém se odehrávající ve školních lavicích). Dětským hercům zároveň napsala velmi solidní dialogy a hlavně, když je vybírala, měla zejména v případě Abby Ryder Fortson sakra šťastnou ruku. Ta musí skousnout, že se rodina stěhuje z New Yorku na předměstí, takže nejen ve škole začne od nuly. Je každopádně obklopená několika suverénními postavami (nová sebevědomá kamarádka Nancy a osvědčené dámy Rachel McAdams či šťavnatá babička Kathy Bates), takže má divák radost je necelé dvě hodinky sledovat. Výsledek sice nezanechá hlubší dojem (jemné oťukávání náboženství se zbytečně vyhrocuje) a nad vším se neustále vznáší opar toho, že víme, že to nakonec stejně všechno dobře dopadne, protože dotyčným nikdy skutečně neteče do bot. Ale je to milé, usměvavé, nenucené a vážně skvěle zahrané. (19.07.2023)

Nemôžem si pomôcť, ale takéto filmy o nevinnosti dospievania mám proste rád. A oceňujem, že v tomto filme to skutočne zostalo v rovine dievčenského románu, a pôsobilo to skutočne ako taký denník 11-ročného dievčaťa, s príslušnými každodennými "starosťami". Malo to veľmi príjemnú atmosféru, svojský detinský dôvtip, a aj postavy boli vydarené. Ako bonus tu bola aj otázka viery, ktorá tu bola podchytená skôr v dilematickom rozmere, a už som sa trochu bál, že z toho vznikne nejaká náboženská agitácia - no našťastie sa tak nestalo (práve naopak, bolo to tu vystihnuté fakt liberálne). Trochu škoda, že dejovo sa to neposunulo aj do iných sfér, ale inak veľmi dobré! 4* (19.07.2023)

Aj napriek tomu, že je to vlastne film o čakaní na prvú menštruáciu ( takže cielovka veľmi nie som) tak nesklamal. Neviem čím to je, ale je to už v poradí druhý film od Kelly Fremon Craig, ktorý je citlivou sondou do duše mladých ľudí. Vôbec nie hlúpe. Emočne vyvážené. Dojímavé, veselé, vtipné a hlavne úprimné. Je tam veľmi veľké množstvo vecí, ktoré prichádzajú so sebauvedomením a som veľmi rád, že skutočná dráma je len v tom, že si niektoré postavy k sebe snažia nájsť cestu. Práve tá úprimnosť z toho robí niečo viac. Bez hluchého miesta, s peknými momentami a uveriteľnou a milou hlavnou hrdinkou. Svieže a naozaj príjemné. Hansa Zimmera som tu vôbec nepostrehol. (05.03.2024)

Po polstoročí dala stará pani Blume konečne práva na sfilmovanie jej knižky a ono sa tá doba už zmenila, ale zároveň pripomína, že možno to dospievanie bolo kedysi o čosi lepšie, detskejšie, slušnejšie. Ale len možno. Tešenie sa na prvé krámy dnes už znie ako keby niekto oslavoval kolonoskopiu, no ale asi to dozrievanie bolo kedysi iné. Veď aj tu ukazovaný problém s prázdnotou podprsenky sa dnes už nerieši. Dnes si už mladá povie: zaplatí mi to ocko k osemnástke, ak dovtedy náhodou nezmením pohlavie... (23.07.2023)

Ani se nedivím tomu senzačnímu hodnocení na Rotten Tomatoes. Ten film si zdánlivě jede podle šablony lehčích dramat o dospívání, ale skoro nikdy není neoriginální nebo nudný. Víc ho docení určitě ženy, ale vnitřní zápasy protagonistky jsou univerzální a vůbec nevadí, že dilema ohledně náboženství (mamka křesťanka x taťka žid) vyznívá hlavně symbolicky. Je to ostatně o tom, jak neposkvrněnou dětskou mysl ovlivňují venkovní podněty, jež ji zbytečně zatěžkávají přemýšlením nad něčím, co beztak nejde ovlivnit. Třeba menstruace. Co se má stát, k tomu dřív nebo později dojde. Dřív nebo později najdeme i ty kamarády, kteří za to stojí. A nakonec třeba i lásku, bez ohledu na vyznání či postoje rodičů. Možná je to až příliš feelgood a bez větších dějových zádrhelů, ale v tom je tentokrát asi kouzlo. A samozřejmě v Rachel, která zase hraje fantasticky. Jenže tentokrát asi hlavně proto, že hraje sama sebe. 80 % (16.08.2023)