Memphiská kráska

Posádka bombardéru B-17, intimně nazývaného Memphiská kráska, se chystá na svoji poslední misi. Předchozích 24 úspěšně zvládli, a po této, pětadvacáté, si budou moci konečně oddechnout a odejít do civilu s myšlenkou, že to zvládli. Ale poslední mise bývá obvykle ze všech ta nejtěžší, a nejinak je tomu i 17.května 1943 při útoku na Brémy... Tak jsem zjistil, že ani nevím, jestli se mi film líbil nebo nelíbil. Na jedné straně mu nemohu nic vytknout (kromě občasné televizní laccinosti), na straně druhé se, i přes poutavost prostředí, vcelku nic nedělo - start - autopilot až na místo - dvě otočky - shození bomby - a šup zpátky. Trochu to přeháním, ale opravdu mi celý útok přišel jen jako výlet do Brém (útočící německé stíhačky se netrefily, protiletecká obrana taky ne)... (24.01.2011)

Jeden ze 100 nejlepších válečných filmů (z doby po r. 1900) - 100 Greatest Post 1900 War Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. Realistické válečné drama nejdéle sloužící posádky bombardéru při denním náletu na Brémy. Kdysi mi trochu vadila jistá jednoduchost scénáře a absence velkých citů, nyní napotřetí však zvyšuji hodnocení - právě za tu strohou dobře vystiženou válečnou pravdu o letcích. Churchill o nich pronesl: "Ještě nikdy na poli lidského konfliktu nedlužilo tolik lidí tak mnoho tolika málo lidem." Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=gS3AQepBW-g (16.02.2009)

Memphis Belle zažila svoje, to se musí nechat, holka jedna vděčná. Tenhle film jí ukázal v tom hezkém slova smyslu. Jako je například pro ponorky film Das Boot zásadní, tak pro létání (a ne přímo bitvy) je zásadní tahle krasavice. Psycho to totiž je, ale ne ve vodě, nýbrž ve vzduchu. Tady se vlastně ukazuje, že oboje vyjde na stejno, protože psychiku má člověk vždy jen jednu. Ale plný počet tomu prostě nedám, to by mi z toho všeho museli udělat pastvu pro oči, a ta mi chvílemi dost chyběla. (10.11.2009)

Memphiská kráska je perfektní ukázkou toho, jak lze v rámci zvýšení atraktivity zmršit skutečné události fikcí. Nicméně filmu nelze upřít solidní trikovou stránku (rád bych viděl dokument o jeho natáčení), působivé vzdušné souboje, několik sympatických herců a dobrou Fentonovu hudbu. Kdo skutečný příběh nezná, bude se nejspíš bavit víc než já. (27.07.2014)

Objektivně to určitě není nejlepší film na světě, nejspíš ani nejlepší válečný film, ale přesto bych se na něj byl schopen dívat pořád dokola. Je totiž ukázkou toho, jak se dá natočit kvalitní film i bez hvězdného obsazení. Výborná psychologie postav, slušný start kariéry třeba pro Billyho Zanea, Seana Astina nebo Matthewa Modina, alespoň pro mě životní role Erica Stoltze, vynikající, byť v posledních deseti minutách trochu čitelný scénář a v podmínkách americké válečné kinematografie velmi vzácný příběh nevystavený na individuálním hrdinství, ale na síle kolektivu. Když v závěru letu zpočátku se svou smrtí smířený fatalista D.B.Sweeney zuřivě točí klikou ručního vytažení podvozku a kříčí "my tady přece neumřem" nebo když plukovník Harriman předčítá tomu otravnýmu novináři dopisy od příbuzných mrtvých letců, vždycky brečim jako malej kluk. A nikdy nezapomenu na hlášku Billyho Zanea, když mu těžce zraněný Stoltz zkolabuje v náručí, jemu se podaří ho oživit a ucedí: "Zkus to ještě jednou a zabiju tě..." Pouze třešničkou na dortu je nádherný soundtrack. 100,5%, kdyby to šlo... (19.12.2007)