Obsahy(1)
Muže žijícího dosud ve šťastném manželství začnou pronásledovat hrůzné sny, že musí zabít svou ženu. Začne to řešit pomocí psychoanalýzy. - Sigmund Freud protestoval proti veškerému popularizování psychoanalýzy, proto se i tento film setkal s jeho kritikou. Formálně je však mimořádný - je silně ovlivněn německým expresionismem, obsahuje trikově zpracované snové sekvence, fantastické dekorace a působivé záběry významného kameramana Quida Seebera. (5150)
(více)Recenze (10)
Azda prvý celovečerný experiment na tému freudovskej psychoanalýzy. Pabstov pohľad značne poukazuje na limitujúce poznanie svojej doby na túto tému ako aj túžbu odhaliť tak zložitý a ťažko dešifrovateľný kľúč ľudskej komplexnosti v tejto oblasti. Škoda, že je film výrazne skresaný a posadnutý odhaľovaním "vedeckých" metód naprieč filmovým "vysvetlením" (ako môžeme oveľa kreatívnejšie a zábavnejšie pozorovať u Hitchcockovej Rozdvojenej duši). Sugestívna zložitosť a neuchopenosť problematiky si žiadala v nemeckom expresionistickom využiť potenciál tejto látky na maximum. ()
Pro psychoanalytické filmy mám slabost - to, že Pabst nejspíš silně ovlivnil Hitchcocka i další, je velmi pravděpodobné. Fajnový kousek německého expresionismu. ()
Ty kozy na začátky mne doslova ukojily. ()
Už v úvodních titulcích jsme upozorněni, že máme co dočinění s „Psychoanalytickým filmem“ a toto tvrzení se později rozhodně neukáže přehnaným. V poklidném životě manželského páru se přihodí několik neobvyklých událostí (vražda v sousedství, náhlý návrat dlouho nepřítomného synovce...), které na první pohled nejsou nijak zásadní, ale v manželově chování vyvolají zcela neočekávanou reakci, resp. nutkavý pocit, kdykoli se mu ocitne v ruce nůž. Uvědomuje si hrozící nebezpečí a svěří se se svým problémem psychiatrovi, s nímž se víceméně náhohou seznámil, a ten mu nabídne zvláštní pomoc – terapii zvanou psychoanalýza. Užité metodě odpovídá zpracování; snad každý záběr obsahuje nějaký odkaz na mužovo duševní rozpoložení a vrcholem je několikaminutový sen, de facto úchvatná bouře symbolických obrazů, po níž se jeden nediví, že se jeho majitel probudí s křikem. Některé z obsažených motivů jsou k vidění i v pozdější Pandořině skříňce či Bílém pekle, což jsou ale přece jen o něco „běžnější“ filmy. V závěrečné třetině jsme přitomni samotné terapii, v níž jsou při objasnění mužova traumatu významy klíčových symbolů ozřejmeny, ani v této chvíli však neztrácí film nijak jako film. Nepamatuji, kdy mi naposled po skončení projekce takto bušilo srdce; Záhady lidské duše jsou fascinující podívanou. Jeden z vrcholů němého filmu. ()
Škoda jen, že scénář l filmu nenapsal sám Freud. Nebo se alespoň k němu nevyjádřil. Najspíš by kritizoval "nevědecké pojetí" - na to, aby se z psychoanalýzy stala věda mu velmi záleželo. Pabstův film je velmi milý, ani analýza nebyla provedena špatně, dokonce (extra) úspěšně. Nejenže pominul strach z ostrých předmětů, dokonce se narodilo i dítě (a ryby se vysypaly zpět do rybníka). ()
39. LFŠ ()
A po celou dobu projekce jsem měl pocit, že přede mnou sedí Jan Švankmajer, kterému bych návštěvu takového snímku docela i věřil! Mimo jiné vyzdvihuju též (opět) skvělé hudební podbarvení živou kapelou. ¤¤¤ LFŠ 2013 (Slovácké divadlo) ()
Zajímavý snímek. I přes datum svého vzniku má co říci i dnes. ()
Nenápadný film o vlivu podvědomí na lidské chování, kdy na základě několika drobných spouštěčů může dojít k rozvinutí panického strachu nebo touhy, která nesmí být naplněna. Je tu skvělá práce kamery, velice zajímavý vztah manželky a muže, který se snaží najít cestu zpět a přitom jí neublížit. Překvapivě propracované jsou i vedlejší postavy, např. maminka, která neobviňuje, vše vezme jako fakt a rovnou s tím začne pracovat, stejně jako rodinný kamarád, který je pro manželku oporou. ()
Psychologické drama, které působí tak trochu jako instruktážní/propagační snímek o psychoanalýze. S časovým odstupem se na ně lze dívat i jako na grotesku o křehkém mužském já. Bez výhrad: Werner Krauss, jeho sen a závěrečné šplouchnutí. ()
Reklama