Čas

Tak jednoduché, prosté a účinné. A krátké především. Do tří dílů se vešlo, co mělo být hned s dvěma silnými příběhovými linkami, které obě nabízí dobrou kritiku a vhled do vězeňského systému asi nejen v Británii. Není k tomu, co dodat. Styl vyprávění nemusí být tak silný a za vše záživný, ale byl srozumitelný a jasný od začátku do konce. A to se skvěle cení. (17.10.2021)

Šón Fazolka v poměrně netypické roli změkčilého učitele a notáře, odsouzeného na čtyři roky kouření přičmoudlých čuráků za dopravní nehodu, v docela průměrném a zdejší homoklikou krutě přeceněném telenovelovém melodramatu BBC (Brutal Bolshevik Censorship). Melodramatu, cenzorsky popisujícím velkobritský vězeňský systém asi tak o 90% ňuňavější, méně bolestivý a útulnější, než jakým dle autentických výpovědí řitnitých svědků, co jej zažili na vlastní věnec, ve skutečnosti je, nehledě na zjevnou neomarxistickou snahu o zkreslování realistického rasového složení chovanců. Holt do některých filmů se ta přemíra negrů či čmoudů holt až tolik nehodí, aby to náhodou nebyl ten fuj fuj rasismus a BLM diskriminace, že, soudruzi! A tak Šón, který si v životě nebouch ani do stolu a nerval se ani na Plestejšnu, po intenzivním tréningu v podobě slovy „přesně dvou cvičných teploušských bouchnutí do napřažených dlaní spoluvězně“ náhle zmužní, zesílí, zkaratizuje se a hravě vypleskne největšího a nejpsychopatičtějšího šikanéra celého ústavu, načež elegantně propluje trestem skoro jako kápo a zcela bez aft či ruptur, přičemž má v zádech empatického, ochranitelského, férového, citlivého, něžného, sociálně uvědomělého, nesmírně výchovného a plně celozrnného hodného strýčka dozorce Štefu Grahama. Čili schopně zahraná, avšak poměrně nudná a tendenčně zpohádkařená homotelenovela, vhodná zejména pro Mladé pirátstvo, hormonálně destabilizované maskulíny a kompulzivní žehlivky s nadváhou. (18.01.2022)

BBC je záruka kvality a už si opravdu nemusí nic dokazovat. Vězeňské drama o osudech dvou hlavních protagonistů je skvělé, flashbacky jsou krátké a nenudí, bohaté na dialogy a atmosféra je skvělá, v některých momentech naprosto mrazivá a máte pocit, jako kdyby jste tam seděli s nimi, kamera je fantastická. Dostanete vstupenku do vězení, ve které opravdu ten čas nestrávíte zbytečně. (05.12.2021)

80 %. Výtečná jednohubka s velmi příjemným obsazením. Nejsilnější stránkou této minisérie je apel na realismus celého narativu, kvůli čemuž se paradoxně neposadíte na prdel ani scénáristicky, ani vizuálním prožitkem. Řemeslně ale nepřekvapivě na výši, žánrový standard britské produkce (co bychom za takový seriál z dílny ČT dali). Objektivně si Čas (oproti zpočátku vlažnému Roadkillu nebo naopak v závěru nedotaženému Bodyguardovi) zaslouží asi ještě o pár procent víc, které si nechávám do zásoby pro případné opětovné zhlédnutí. (02.01.2022)

Mark Cobden, učitel angličtiny, ročník 1964. Při řízení v opilosti zabil člověka. Čtyři roky života má za trest strávit v podfinancované britské věznici mezi mukly, kteří nejdou daleko pro ránu pěstí ani pro konvici s vařící vodou a cukrem (mnozí z nich by zjevně potřebovali spíš psychiatrickou péči než pobyt za mřížemi, ale pro něco takového nejsou kapacity). Jeho snahu sžít se s prostředím, na které absolutně není stavěný, a vyrovnat se s vinou, která není nijak zpochybňována, sledujeme od nástupu do basy. Paralelně s tím se rozbíhá drama bachaře vydíraného jedním z vězňů. Příběhů z vězeňského prostředí už vzniklo tolik, že jsem od Času moc nečekal. Jde ale o vynikající psychologickou studii toho, jak může vězení jedince od základu proměnit (v dobrém i zlém) a jak těžké paradoxně může být, pro vězně i věznitele, jednat morálně v prostředí, kde by člověk měl procházet nápravou. Oba hlavní hrdinové, které přesvědčivě hrají Sean Bean a Stephen Graham, opakovaně čelí tíživým zkouškám charakteru bez ideálního řešení. Cokoli udělají, v ohrožení života se nejspíš octnou buď oni, nebo jejich blízcí. Prostřednictvím drsných, napínavých, ale taky dojemných situací, jež prý dost autenticky odrážejí realitu britského vězeňského systému (jehož nepřímá kritika je spodním proudem vyprávění), tvůrci postihují obecnější témata viny, trestu a odpuštění a zamýšlejí se nad tím, co asi řešíme všichni – co znamená žít dobrý život? Žádná křeč, klišé a – vyjma jedné paralelní montáže s nepravděpodobně přesnou synchronizací událostí – uměle vytvářené drama. Jen věrohodně vystihnutá vězeňská atmosféra a několik uvěřitelných postav se svými démony a etickými dilematy. (05.12.2021)