Čas

Mark Cobden, učitel angličtiny, ročník 1964. Při řízení v opilosti zabil člověka. Čtyři roky života má za trest strávit v podfinancované britské věznici mezi mukly, kteří nejdou daleko pro ránu pěstí ani pro konvici s vařící vodou a cukrem (mnozí z nich by zjevně potřebovali spíš psychiatrickou péči než pobyt za mřížemi, ale pro něco takového nejsou kapacity). Jeho snahu sžít se s prostředím, na které absolutně není stavěný, a vyrovnat se s vinou, která není nijak zpochybňována, sledujeme od nástupu do basy. Paralelně s tím se rozbíhá drama bachaře vydíraného jedním z vězňů. Příběhů z vězeňského prostředí už vzniklo tolik, že jsem od Času moc nečekal. Jde ale o vynikající psychologickou studii toho, jak může vězení jedince od základu proměnit (v dobrém i zlém) a jak těžké paradoxně může být, pro vězně i věznitele, jednat morálně v prostředí, kde by člověk měl procházet nápravou. Oba hlavní hrdinové, které přesvědčivě hrají Sean Bean a Stephen Graham, opakovaně čelí tíživým zkouškám charakteru bez ideálního řešení. Cokoli udělají, v ohrožení života se nejspíš octnou buď oni, nebo jejich blízcí. Prostřednictvím drsných, napínavých, ale taky dojemných situací, jež prý dost autenticky odrážejí realitu britského vězeňského systému (jehož nepřímá kritika je spodním proudem vyprávění), tvůrci postihují obecnější témata viny, trestu a odpuštění a zamýšlejí se nad tím, co asi řešíme všichni – co znamená žít dobrý život? Žádná křeč, klišé a – vyjma jedné paralelní montáže s nepravděpodobně přesnou synchronizací událostí – uměle vytvářené drama. Jen věrohodně vystihnutá vězeňská atmosféra a několik uvěřitelných postav se svými démony a etickými dilematy. (05.12.2021)

První dva díly umně rozehrávají vězeňské drama připomínající mistrovský Oz, přičemž těžko uvěřit, že hned třetím dílem má vše končit. Během oné poslední třetiny však divák pochopí, že seriál má jen načrtnout jakousi cestu hlavní postavy za vykoupením a odpuštěním. Cílem tedy není komplexně vykreslit vězeňský systém, prim hraje lidský rozměr, konkrétně hlavní charakter a jeho prožívání. Bezpráví i bezmoc za mřížemi je vděčné téma, ale ani jeho opětovné zpracování není na škodu, pokud je provedeno tak dobře jako zde. 8/10 (14.05.2022)

Britové minisérie umějí, to je stará známá věc. A zabodovali i tentokrát. A dokonce tak moc, že Čas je dokonce nejlepší seriál loňského roku! Alespoň tedy, co se mě týče. Jak už to tak bývá, rozjezd v první epizodě je trošku pozvolnější, ale děj postupně nabírá na obrátkách a kvalita se ještě zvyšuje! Sean Bean a Stephen Graham jsou naprosto, naprosto fenomenální a fenomenální je taky scénář, Čas opravdu patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy v televizi viděl a celkově by se v konkurenci vězeňských dramat rozhodně neměl za co stydět. Tady je totiž všechno dobře. Psychologická sonda do duše nejen hlavní postavy, dokument o nehezkém (pravděpodobně nejen britském) vězeňském systému, strhující a dojemný scénář, fantastičtí herci... Čas u tohoto díla uteče jako voda. Drama o lidech. 100%. (10.01.2022)

Provedení života ve věznici vypadalo reálně, hezky zrežírované, poznáme různé povahy a vypořádání se s hroznými událostmi. Musím říct ale, že jsem čekal trochu něco jiného, něco více promyšleného se zápletkami a větším napětím, takhle je to za mě čistě 'jenom' vězeňské drama s dobrými herci. Škoda, že zde nebylo větší tempo a více napětí, ale i tak jsem si seriál užil a koukalo se na něj dobře. (20.01.2022)

„Už jste byl uvězněnej?“ „Ne.“ „Všechno je jednou poprvý, co?“ Filmy z väzenského prostredia nesú veľa spoločných znakov, ale toto dielo je výnimočné. Väzenie je odstrašujúce miesto, kde si slabší jedinec vytrpí svoje. Sean Bean je autentický, tiež postava väzenského dozorcu Erica McNallyho (Stephen Graham) je napísaná a zahraná dôstojne. Film je o vine a treste. O dôsledku vlastných rozhodnutí. O vnútornom prežívaní a boji so sebou samým. Je plný smútku a bolesti. Dostanete predstavenie, po ktorom sa budete zamýšľať nad životom. Každý má vymeraný čas, rozhodnutie, ako nestrácať minúty, je na nás. (29.12.2021)