Drive My Car

Může vůbec existovat něco takového jako mainstreamové slow cinema? Protože přesně takhle bych Drive My Car definoval nejpřesněji, byť je to už z podstaty věci šílený oxymoron... Je to film s vyloženě pomalým tempem, se stejně pomalým vyvíjením děje a postav a vyloženě vyžadující po divákovi, aby se do jeho pomalosti byl schopný dostat... ale spolu s tím je jednoduše srozumitelný, na slow cinema má příliš moc záběrů i dialogů a nedokáže vytvořit dostatečně silný, "minimalisticky velkolepý" celkový dojem. Ty tři hodiny mají svůj smysl, jelikož se zde neustále děje něco, co víc prozrazuje o postavách hlavních i vedlejších, ale slow cinema stojí (resp. mělo by, takový Béla Tarr toho ve svých posledních dvou filmech taky nebyl schopný a přitom to slow cinema obojí je) na komplexnosti a náročnosti naprosto všeho, kdežto v Drive My Car mi buď něco uniká, nebo to celé opravdu je tak jasné jak se zdá. Nějaký skrytý přesah jsem zde vnímal jen v tom, jak se osudy postav prolínají s texty ze Strýčka Váni (na kterého za poslední dva týdny vidím v nějakém filmu už druhý odkaz a to jsem tu hru předtím skoro vůbec neznal) a v tomhle je to možná složitější než jsem schopný pochopit, ale stejné, pořád mi to přijde jako něco navíc, než jako další vrstva. Jinak u mě Drive My Car mělo vzestupný efekt. Ono je to taky tím, že mi dost dlouho trvalo, než jsem se do toho dostal a naladil se na pomalou atmosféru (což se mi povedlo někde v půlce), ale i zpětně mi přijde, že druhá půlka má víc do sebe než ta první, jelikož ta jen něco rozvlekle naznačuje a nedává vůbec najevo, jestli se k tomu ještě někdy vrátí (a k něčemu se opravdu nevrátí - viz. ta Júsukeho oční choroba), zatímco ta druhá už v sobě má zdařilejší detailnější věnování postavám. Hrozně rád bych řekl, že aspoň v tomhle to bylo dokonale detailně propracované, ale přijde mi, že třeba u Takatsukiho se to celé rychle utne, jako by už Hamaguči jeho charakter nechtěl víc rozpitvávat (přitom tu vše okolo něj smysl dá, ale pořád mi to přijde poněkud málo) a nebo u té němé herečky mi zase chybělo větší opodstatnění pro to, proč tam taková postava s takovým postižením vůbec je a a co to v celku znamená. A někde je to zase příliš doslovné nebo příliš chtěné a na efekt, což platí hlavně o té závěrečné scéně, kde němá herečka promlouvá k Júsukemu na konci hry. Ta scéna je sice skvěle natočená, o tom žádná a platí to tak pro celý film, jen se tváří přehnaně velkolepě a díky tomu to má opačný efekt. Obecně to vůbec není špatné, filmařská stránka je detailně promyšlená včetně úhlů kamery a vynechávání hudby v nejdůležitějších scénách, ale scénář ještě potřeboval doladit a na mém hodnocení se chtě nechtě podepisuje i fakt, že se mi to do toho složitě dostávalo a že úvod byl opravdu zbytečně dlouhý. Jinak ten Oscar mě překvapuje - sice to není složitý film, ale Oscara často dostávají ty filmy, které jsou vhodné pro širší divácký okruh a tady si nedokážu představit, že by se na něco tak pomalého byl kdekdo schopný naladit. IMDB ale tvrdí opak, tak asi... asi jo, no. Lepší 3* (28.10.2023) (méně) (více)