Krotitelé duchů II

nostalgické 3* Ze vzpomínek zkusím sepsat komentáře k této kultovní komedii a jeho pokračování. Velký podíl na mém hodnocení je fakt, že jsem ho viděl ještě někdy kolem revoluce v letním bijáku, kde to byla ta správná podívaná. Je to originální komedie a trošku parodie, kde ke komerčnímu úspěchu pomohli známí herci, na tu dobru dobré efekty i známá písnička. Dvojka nebyla špatná, ale původní kouzlo nového už v ní chybí. Přesto i ta je zábavná a stojí za to, narozdíl od mnohých pokračování, které jen parazitují na slávě jedničky. Nevím jak bych soudil v dnešní době, tak zůstane jen u nostalgických známek a třeba někdy upravím po repríze. Feministický remake z loňského roku mě vůbec neláká. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 2 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 3 /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (13.02.2017)

Že pokračování veleúspěšných snímků nemohou překonat svůj originál? Věc názoru. V mých očích, jsou totiž druzí krotitelé ještě o chloupek zábavnější. Možná mi vyhovovalo značné přitemnění příběhu, který nese i hororové prvky, ale především mě daleko více uspokojilo vyvrcholení. Panáček Michellin mě už jako dítě zklamal, narozdíl od Vigga ksichtícího se z rámu, který ještě hodně dlouho provázel moje spaní. (19.04.2012)

Pokračování, na kterém je vidět, že nevzniklo pro peníze. Nápadů už sice nebylo tolik, ale jejich pokles je v řádu jednotek. Díky přítomnosti skvělého Petera MacNicola navíc obsahuje hodnotu, kterou se první díl pochlubit nemůže. A některé scény mě děsí dodnes "Dorazil Titanic + svítící oči + hlava v obrazu". Dětská láska, kterou bych nemohl za nic zkritizovat. (27.05.2008)

V mém životě figuruje několik filmů, u kterých jsem přesvědčen, že měly zásadní vliv na můj vkus a patří jim tak speciální pozornost. Krom Vetřelců, u kterých jsem byl přítomen v prenatálním věku, Věci, od které mapuju bílé vlasy v mé bujné kštici, Studny z edice 30 případu majora Zemana (kterou jsem viděl s babičkou, když mi bylo tak 6 let a dodnes tu hrůzu mám před očima :D), to jsou to zaručeně Krotitelé duchů, u kterých jsem si uvědomil mou fatální náklonnost ke strachu, hrůze, mrtvolám a dalších bubákům. Tehdy si to pouštěl strejček ještě na stanici ORF v němčině a já ho přemluvil, abych se taky mohl dívat (no víc jak 8 mi tehdy asi nebylo). Prdel mi cvakala až do rána, ale od té doby jsem vyrážel pravidelně sledovat horory právě sem, protože doma jsem měl oficální zákaz (většinu filmů jsem tak musel sledovat vestoje zpoza rohu na tajnačku a jaké bylo mé utrpení, když si ti to táta v půlce přepnul na nějakej eroťák :D :D :D. I když jsou Krotitelé spíše komedií a dnes samozřejmě chápu atmosféru i sdělení filmu, tehdá jsem byl opravdu velice v píči a úžival si strach v úplně jiných rozměrech, v jakých se mi to už asi nikdy nepovede. Krotitelé jsou specifický a kultovní film, který vyváženým způsobem kombinuje komedii a strašitelnou atmosféru s parádním hereckým obsazením, především životní role Billa Murraye a standardně neodolatelné Sigourney. Pro mě tedy vyjímečná záležitost, na kterou budu už navždy koukat ve zcela specifických měřítkách :). (05.04.2014)

Dvojka se povedla minimálně stejně dobře jako jednička. V některých směrech, jako ve zvláštních efektech (logicky - je tu téměř 5 let rozdílu) nebo hereckých výkonech, je dvojka dokonce lepší. Celkově jsou oba díly legendární a neztrácejí nic ze své vyjímečnosti, i když byly nedávno v televizi uváděny jako "filmové návraty". (09.03.2005)