tick, tick...BOOM!

nejsem znalec muzikálů (a už vůbec ne těch divadelních),takže mi jméno Jonathana Larsona nic neříkalo,stejně jako jsem nikdy neviděl a neslyšel nic co složil.Co mi každopádně něco říkalo bylo jméno Lina Manuela Mirandy,který se v posledních letech vyšvihl na muzikálovém žebříčku hodně vysoko a nutno říct,že oprávněně.Tick,Tick...BOOM! to jen potvrzuje.Výborné písničky,skvělý Garfield (ten poněkolikáté dokázal,že je velmi dobrý herec a umí si vybírat role) a v jádru smutný příběh točící se v rámci pár dní kolem Larsonových třicátých narozenin.Není to klasický životopis a svým způsobem nás to ušetří těch nejvíc slzopudných momentů,ale ničemu to nevadí,ba naopak.Miranda tu ukazuje,že aby nám dokázal přiblížit život někoho takového není nutné ho vyprávět od první do poslední minuty.Spokojenost...80% (30.11.2021)

Popis filmu mě nepřesvědčil o tom, že tohle by měl být film, na který se budu chtít dívat. Titulní postavu jsem neznal, čul jsem muzikál, který je u mě vždy na hraně. No ale pak jsem viděl pár ukázek se střeleným Andrew Garfieldem a usoudil, že by to mohlo být fajn. V podstatě to ale fajn není, i když Andrew Garfield je přesně tak střelenej, jak jsem si představoval. Celé je to takové hodně konzumní. Hudba je přesně ten sladkobolný popíček, který nemůžu ani cítit. Uznávám sice, že má pár nápadů, které tkví v tom, že předmětem těch skladeb jsou kolikrát věci, o kterých by Vás nenapadlo, že se dá napsat píseň. Celé je to hudebně ale pořád takové stejně skočné a super hyper střelené a rádoby zábavné, že po hodině jsem z toho měl bolehlav až běda. Celý film jsem si říkal, že se dá natočit dobrý a neotřelý muzikál a vzpomínal na La La Land. Tady jsem se ale modlil, ať už je konec. Co naplat, že Andrew Garfield se tu fakt předvádí seč může. (18.01.2022)

Andrew Garfield hraje na klavír, komponuje, zpívá, pracuje v bistru, pomáhá vymýšlet marketingové slogany a mezi tím vším poznává, jak může být život „opravdového“ nekomerčního umělce trpký. Celá autobiografie je ještě podtržena tím intenzivním tápáním a nejistotou, co bude po třicítce a Andrew Garfield skutečně ztvárnil Jonathana Larsona velmi působivým způsobem. Do konvenčního muzikálu to má dost daleko, do citlivého životopisného vyprávění, které obsahuje dojemná a dechberoucí muzikálová čísla, zase poměrně blízko. Jeden z těch méně nápadných filmů, který rozhodně stojí za vidění. [80%] (16.01.2022)

Ne že bych se u filmu nějak extra moc bavil. Ne že bych si nějak móc užíval písničky. Dal jsem tomu netradičnímu vyprávění ale šanci a postupem času jsem byl odměněn příjemným humorem, emotivním a zajímavým příběhem podle skutečnosti. Pro muzikálové nadšence, kteří by třeba něco z písniček znali, musí být film ještě lepší. Kdybych měl vidět někdy podruhé, asi nestojím o celý film, ale jsou pasáže, u kterých bych v TV nepřepnul jinam. (06.04.2022)

Lepší jako životopisné drama o strádání tvůrčího procesu "pro stromy nevidím les" bohéma z raných devadesátek než autobiografický muzikál (nejen) o tomtéž. Problém je, že i jako životopisné drama je to přinejlepším tuctové, protože téže jste již viděli bezpočtukrát; a lépe. Muzikálové pasáže dojíždějí především na to, že nejsou "v jednom duchu". A tak je to jednou přepáleně stylizované s tunou magického realismu "kdy náhodní lidé kolem začínají pět", hned na to je píseň realisticky zasazená do běžného dění apod. Je to jak z pěti různě stylizovaných muzikálů. Což ještě umocňuje fakt, že je to drama (a tak trochu mezi řádky i satira) o životě autora muzikálů, ve kterém autobiograficky zpracovává své vnitřní démony i život do písní. A zároveň to je o inspiracích pro kultovní muzikál Rent. A zároveň je to "minimalistický recitál o muzikálu v muzikálu". Dále tomu je na škodu nevyrovnanost jednotlivých hudebních čísel. Je jich sice požehnaně, ale trio (v čele s Therapy, která je v pěti minutách esencí všeho, o co se to snaží po celou stopáž) ční nade všemi příliš dominantně. Naopak zdánlivé slabiny v podobě poprvé film režírujícího Mirandy a zpívajícího Garfielda, jsou překvapivými klady. U Mirandy s výhradou; přeci jen meta rovina "tří plánů vyprávění" byla pro debut těžké sousto, ale převážně to ustál (navzdory rozhárané stylizace muzikálových čísel). U Garfielda pak bez výhrad; je největším kladem. A to zde ostatní rozhodně nejsou jen do počtu. Solidní počin, ale nic památného. (13.12.2021)