tick, tick...BOOM!

Úchvatný muzikál, jehož písně si budu zpívat ve sprše ještě minimálně měsíc. Uznávám, že je to trochu cheesy a kdybych hodnotil objektivně, tak tomu ten plný počet nedám, ale nemůžu si pomoct. Vyvolalo to ve mě dobrý pocit, inspiraci a radost. To je všechno, co od muzikálu očekávám. A bez rozkošného Andrewa Garfielda by byl tenhle film poloviční. 9/10. (24.11.2021)

Tak to byla pořádná jízda! Strašně mě bavila od začátku až do konce (a to přitom nemusím muzikály na filmovém plátně). Bavilo mě prolínání časových rovin i to, že jste místy nevěděli, jestli jste zrovna na zkoušce, představení nebo ve vzpomínkách či představách hlavního hrdiny. Bavily mě různé nápadité rekvizity a scenérie pomáhající vytvořit přechody mezi jednotlivými rovinami, navodit atmosféru, která se v průběhu příjemně plynule měnila od uvolněné zábavy přes trpké tvůrčí nebo vztahové chvilky po dojemné momenty a zase zpátky. Celou tu pestrobarevnou zábavu máte přitom podbarvenou takovou zvláštní hořkosladkostí, neb se hned v úvodu dozvídáte (ač ne úplně explicitně) o osudu hlavního hrdiny. Líbila se mi snad všechna hudební čísla, neměla jsem problém zaposlouchat se do jednotlivých melodií, ale mnohem více mě fascinovalo, na jaká (ne)myslitelná témata všedního dne a jak nápaditě se dá vytvořit a zhudebnit text (bo - bo - bo - bo bo bo bo bo...). Fascinoval mě hlavní hrdina jako člověk, jako (vskutku renesanční) umělec. A to jsem o něm dosud neslyšela ani ň (velká škoda, že materiálu o něm či od něj není k dispozici více a o to lépe, že vznikl tento na první pohled možná nenápadný film). Andrew Garfield ho dal po všech stránkách skvěle (po pár počinech, které jsem s ním v poslední době viděla, mám asi nového oblíbence :D) a já si Jonathana Larsona ráda dám asi vlastně kdykoli v budoucnu v téhle tikající bombě znovu taky. Doporučuju, abyste se ke mně přidali, stojí to za to! 90 %. (04.05.2024)

Lepší jako životopisné drama o strádání tvůrčího procesu "pro stromy nevidím les" bohéma z raných devadesátek než autobiografický muzikál (nejen) o tomtéž. Problém je, že i jako životopisné drama je to přinejlepším tuctové, protože téže jste již viděli bezpočtukrát; a lépe. Muzikálové pasáže dojíždějí především na to, že nejsou "v jednom duchu". A tak je to jednou přepáleně stylizované s tunou magického realismu "kdy náhodní lidé kolem začínají pět", hned na to je píseň realisticky zasazená do běžného dění apod. Je to jak z pěti různě stylizovaných muzikálů. Což ještě umocňuje fakt, že je to drama (a tak trochu mezi řádky i satira) o životě autora muzikálů, ve kterém autobiograficky zpracovává své vnitřní démony i život do písní. A zároveň to je o inspiracích pro kultovní muzikál Rent. A zároveň je to "minimalistický recitál o muzikálu v muzikálu". Dále tomu je na škodu nevyrovnanost jednotlivých hudebních čísel. Je jich sice požehnaně, ale trio (v čele s Therapy, která je v pěti minutách esencí všeho, o co se to snaží po celou stopáž) ční nade všemi příliš dominantně. Naopak zdánlivé slabiny v podobě poprvé film režírujícího Mirandy a zpívajícího Garfielda, jsou překvapivými klady. U Mirandy s výhradou; přeci jen meta rovina "tří plánů vyprávění" byla pro debut těžké sousto, ale převážně to ustál (navzdory rozhárané stylizace muzikálových čísel). U Garfielda pak bez výhrad; je největším kladem. A to zde ostatní rozhodně nejsou jen do počtu. Solidní počin, ale nic památného. (13.12.2021)

Výborný moderní muzikál, který ale není v konečném důsledku nic víc. Andrew Garfield nesleze z plátna, ale umí opravdu hrát? Zase nevíme, rozhodně se snaží a zpívá slušně a má opět štěstí na padnoucí roli. Nebo si je teda pro sebe transformuje? Ale pokud jste naladěni na takovou tu sladkou, hřejivou čokoládu, tady jí dostanete plný hrníček. A Lin-Manuel Miranda se stává novým filmovým žánrem.   80 % (11.01.2022)

Andrew Garfield hraje na klavír, komponuje, zpívá, pracuje v bistru, pomáhá vymýšlet marketingové slogany a mezi tím vším poznává, jak může být život „opravdového“ nekomerčního umělce trpký. Celá autobiografie je ještě podtržena tím intenzivním tápáním a nejistotou, co bude po třicítce a Andrew Garfield skutečně ztvárnil Jonathana Larsona velmi působivým způsobem. Do konvenčního muzikálu to má dost daleko, do citlivého životopisného vyprávění, které obsahuje dojemná a dechberoucí muzikálová čísla, zase poměrně blízko. Jeden z těch méně nápadných filmů, který rozhodně stojí za vidění. [80%] (16.01.2022)