tick, tick...BOOM!

Oceňuju nápad udělat filmovou adaptaci životopisného muzikálu/divadelního monologu Jonathana Larsona, kde se ve výsledku prolíná filmový životopisný příběh s obrazy toho, jak onen muzikál probíhal na divadelních prknech. Přiznám se, že běžně nejsou muzikály tohoto typu tak úplně můj šálek kávy, ale tady jsem se velmi bavila kreativními texty písní. Hodně tomu přidává fakt, že všechny písničky jsou skutečně původním dílem Larsona, tedy že žádná nebyla vytvořena nově pro účel filmu. Myslím, že to krásně dokresluje, jak nadaným člověkem Larson byl. Pro mě osobně bylo obohacující seznámit se s jeho příběhem, jelikož jsem věděla pouze to, že je autorem muzikálu Rent (který jsem bohužel ani neviděla) a tím to pro mě končilo. Netflix odvedl dobrou práci v adaptování jeho muzikálové autobiografie – film je dobře vystavěný, má zajímavou formu a Andrew Garfield v něm velmi vyniká svým hereckým výkonem (zasloužený Zlatý glób). Je to hezká pocta talentovanému tvůrci, který se bohužel kvůli chybné diagnóze zdravotního problému s aortou dožil pouhých 35 let, přičemž větší úspěchy začalo jeho dílo sklízet až posmrtně. Jsem moc ráda, že jsem tento hořkosladký (místy zábavný, místy bolestný) životopisný příběh mohla vidět. Teď už mě jen mrzí to, že Jonathan Larson očividně úplně chybí v databázi ČSFD – jak budu mít chvilku, zkusím to napravit. ~(3,9★)~ (03.04.2024)

(7/10). Zpočátku jsem u tohoto filmu měl dost rozporuplné pocity. Některé písničky byly dost cringe a člověku bylo až trapně (osobně muzikály moc nemusím). Taktéž tomu nepomohla Vanessa Hudgens, která mi připomněla klasiku High School Musical. Ovšem jak si na to člověk trochu zvykne, tak zjistí, že to je vlastně hrozně fajn film. O umělci, který měl sen jako každý jiný, kterého hraje úžasný Andrew Garfield. Nechápu jak to mohl takto vyzpívat a klobouk dolů. Musely být za tím hodiny a hodiny práce. Ve výsledku si to člověk vlastně moc a moc užije a s očekáváním sleduje jak to všechno dopadne. Písničky byly moc fajn, hlavně ty pomalejší. Taktéž se zabrousilo do docela vážného tématu AIDS, což bych u filmu tohoto typu neočekával. Plusové body za odvahu tvůrců. (10.12.2021)

Popravdě jsem čekal, že zrovna tenhle muzikál mě moc nechytne, ale opak je naštěstí pravdou... je to super. Andrew Garfield je tady naprosto fantastický, songy jsou úplně super, emocionálně to celé funguje naprosto na výbornou. Protože přestože tohle není veselý film, veselých momentů je v něm spousta. Tohle se povedlo, a ačkoliv je tedy silně pravděpodobné, že se na to už znovu nepodívám, já jsem si tuhle emoční ždímačku fakt náramně užil. 75 %. (02.12.2022)

Lepší jako životopisné drama o strádání tvůrčího procesu "pro stromy nevidím les" bohéma z raných devadesátek než autobiografický muzikál (nejen) o tomtéž. Problém je, že i jako životopisné drama je to přinejlepším tuctové, protože téže jste již viděli bezpočtukrát; a lépe. Muzikálové pasáže dojíždějí především na to, že nejsou "v jednom duchu". A tak je to jednou přepáleně stylizované s tunou magického realismu "kdy náhodní lidé kolem začínají pět", hned na to je píseň realisticky zasazená do běžného dění apod. Je to jak z pěti různě stylizovaných muzikálů. Což ještě umocňuje fakt, že je to drama (a tak trochu mezi řádky i satira) o životě autora muzikálů, ve kterém autobiograficky zpracovává své vnitřní démony i život do písní. A zároveň to je o inspiracích pro kultovní muzikál Rent. A zároveň je to "minimalistický recitál o muzikálu v muzikálu". Dále tomu je na škodu nevyrovnanost jednotlivých hudebních čísel. Je jich sice požehnaně, ale trio (v čele s Therapy, která je v pěti minutách esencí všeho, o co se to snaží po celou stopáž) ční nade všemi příliš dominantně. Naopak zdánlivé slabiny v podobě poprvé film režírujícího Mirandy a zpívajícího Garfielda, jsou překvapivými klady. U Mirandy s výhradou; přeci jen meta rovina "tří plánů vyprávění" byla pro debut těžké sousto, ale převážně to ustál (navzdory rozhárané stylizace muzikálových čísel). U Garfielda pak bez výhrad; je největším kladem. A to zde ostatní rozhodně nejsou jen do počtu. Solidní počin, ale nic památného. (13.12.2021)

Muzikály nevyhledávám, ani mi nijak výrazně nevadí. Jen je těžké trefit se mi do hudebního vkusu a většině novodobých muzikálů se to nedaří. tick, tick ... BOOM je na pohled fajn a má příjemnou, nenáročnou atmosféru. Bohužel u všech muzikálových čísel jsem měl pocit, že sleduje nějaké představení, žáků střední školy a vlastně žádné z čísel mě vyloženě nezaujalo. A vzhledem k tomu, že zabírají cca 80% filmu, je to pak docela problém. (05.12.2021)