La morte cammina con i tacchi alti

Druhé Ercoliho giallo, na kterém se opět podílel zvučný scénárista tý doby Ernesto Gastaldi (scénář+příběh). Film měl své klady, jako dobrý vizuál, přitažlivé prostředí Francie, Londýn a nakonec nějaká malebná anglická přímořská vesnička (parádní klidné místo pro život ale i pro příběh tohoto filmu), kvalitní herecké výkony (ale zároveň mnoho nadbytečných postav, nespíš s tím účelem zmást diváka v tom kdo je vrah), ale Gastaldiho jeden z nejvíce spletitých (mnoho intrik a nečekaných zvratů podél cesty), matoucích a místy až přehnaných scénářů, mě tentokrát moc nevzal, abych řekl pravdu. A to jsem zvyklí na hodně. Nieves Navarro a.k.a. Susas Scott, ano ta se nikdy díky svému velkému sex-appelu neokouká, ale souhlasím s kolegy, že její manžel režisér Ercoli ji tu až neuvěřitelně protěžoval, chvílemi to nebylo vážně o ničem jiném, než o jejím tělu, ona doslova kradla každou scénu, ať dělal co dělala, zajímavé že mi to vadilo konkrétně zatím jen u této herečky, ale například u její známějších souputnic jako Edwige Fenech (žánrová královna) nebo Barbary Bouchet, tam bych kolikrát uvítal ještě více z obou hereček:-) Ostatně tohle byla nejspíš Ercoliho odpověď na luxusní Martinovku "Strange Vice of Mrs. Wardh", opět ve spolupráci s Gastaldim a s Edwige Fenech v hlavní roli, rovněž dámy v nesnázích. Sesazení z postu giallo královny se ale nekonalo, ba ani snad k přiblížení nedošlo. Začalo to ale slibně, film je určitě smyslný, vzrušující a jemný, pomalé tempo (napětí se tu buduje pěkně zřídka) a nevyváženost celého příběhu, filmu ale dost uškodily, určitě by to šlo celé zkrátit tak cca o 30. minut, jedna vražedná sekvence s mírnými prvky gore tu stojí za to (ale než se na ní dostane, uplyne celých 71 minut!), z hereckých výkonů bych ocenil především Frank Wolffa v jednom ze svých posledních filmů a v menší roli známého euro-kultovního záporáka Rossiho. Typické chytlavé Ciprianiho hudební skóre, pro tento žánr, se rovněž povedlo. Ze scén se mi líbila ta nádherně smyslná s pojídáním ryb a chlípný Wolffův pohled na papající Nieves:-) Stále jde ale o jednu z lepších žánrových věcí, profesionálně natočených, bohužel ji ale chybí trochu i vlastní směr a inspirace. Moc zapamatování hodného si z tohoto filmu asi neodnesete. Zkušení fanoušci žánru film určitě ocení, ostatní by si měli při výběru pro začátek dát určitě pozor. U mě zatím vede Ercoliho jednička, ještě jsem zvědav na jeho trojku, kterou jsem zatím neviděl. (26.09.2011)

První polovina byla pomalejší, ale i lepší. Je totiž férovější, když se příběh vypráví pomalu než když se začne následně jeho kadence stupňovat natolik, že posledních 10 minut by vynaložilo na celý další film. A fakt, že ve druhé polovině vymizí zásadní účast ženských postav, giallu také moc nepomáhá. Ze specifik žánru ke konci zbyde jen vcelku zajímavé obracení některých událostí a rozhovorů z jiné perspektivy. Bohužel je těhle zvratů až příliš. Kvůli začátku filmu ale rozhodně stojí film vidět - Susan Scott (aka Nieves Navarro) se jen tak neokouká. (07.07.2009)

Příběh ukradených diamantů se rozvíjí pozvolna, takže jsem měl dojem, že půjde o další tuctové giallo. Ovšem taneční kreace půvabné Nieves Navarrové a sluchu lahodící hudba S.Caprianiho (chvíli znějící jak ze sentimentálních pasáží starších bondovek) způsobily, že polovina filmu nakonec rychle utekla. Maskovaný vrah, mrtvol přibývá, nůž hledá čerstvé maso a divák je veden po falešných stopách. Závěr si ode mne vysloužil hvězdu navíc. ,,To je řezničina! Ta už pitvu potřebovat nebude..." (23.11.2016)

Death Walks on High Heels je bohužel, další z řady průměrných giallo filmů. Je to velká škoda, protože kdyby byl film citlivě zkrácen tak o 30 minut, byla by to perla tohoto žánru. Jenže režisér byl očividně posedlý Suzan Scott. Kamera se totiž kolem této krásné herečky prakticky neodtrne dobrou polovinu filmu a příběh tak stagnuje. To je podle mě jediné vysvětlení, proč takovým způsobem Ercoli zazdil slibný úvod filmu. Jak už napsal Pepua níže, nic proti této kočce, ale tohle mělo být giallo a né nějaké voyaerské softt péčko. Snímek naštěstí po druhé vraždě chytne tempo a přichází to pravé giallo s několika zvraty a dobrou pointou na konec. Jak už to tak u gialla bývá, nic není, tak jak to na začátku vypadá. (17.09.2009)

Vrah zloděje šperků u něj poslední ukradené šperky nenajde a v masce pohrozí smrtí jeho sličné po pařížských nočních barech tancující dceři, protože se domnívá, že je ukrývá ona. A ona se domnívá, že jí vlastně skrytě vyhrožuje její chudý přítel a proto před ním uprchne se svým čerstvým bohatým ale ženatým ctitelem z Paříže do Anglie. Ještě hodně času uplyne, než si pro ni i ctitelovu podvedenou manželku na podpatcích přijde smrt, Death Walks on High Heels, La Morte cammina con i tacchi alti, La Muerte camina con tacón alto. I tak v závěru bystří angličtí detektivové vypátrají, kdo je vrah, ale scenáristé Ernesto Gastaldi a Dino Verde i méně bystrému publiku ještě před tím prozradí, že zkraje zavražděný zloděj šperků nepracoval nikdy sám a měl vždy komplice. Který si tentokrát chtěl všechny šperky z poslední loupeže nechat, proto ty vraždy. Chudý přítel přitom sice nezbohatne, ale svou nevěrnou sličnou přítelkyni alespoň přežije, přesto nad ní, na rozdíl od publika, slzy neuroní. A to na ní mohl, zrovna jako filmové i noční pařížské publikum, do té doby oči nechat. P.S. To je zpráva o příběhu, ne o filmu z něj. MacGuffin (12.01.2022)