Než ďábel zjistí, že seš mrtvej

Než ďábel zjistí, že seš mrtvej je dokonalá ukázka hesla "co může, to se posere, co nemůže, to se posere hned dvakrát" aneb chtít okrást vlastní rodiče prostě není dobrý nápad. Právě tohle totiž napadlo Andyho, který se díky daňovým podvodům dostává do obtížné finanční situace. Tak tento plán navrhne svému bráchovi Hankovi, který už v obtížné finanční situaci dávno je. Slovo dá slovo a jde se do akce. Jenže ne vše jde podle plánu, kdy se nikomu nemělo nic stát… Tenhle originální snímek je další z dílny Sidneyho Lumeta, který je v 86 letech (!!!) stále čilý. Já osobně doufám, že mu zdraví vydrží minimálně do stovky. Ale zpět k filmu. Nejvíc mě zaujali herci - ať už hlavní trio Hoffman, Hawke a Finney nebo Marisa Tomei, která je zatraceně sexy, či má oblíbenkyně z The Wire Amy Ryan - ti všichni byli skvělí a dokonale ztvárnili své role. Je škoda, že místy film trochu ztrácí dech, takže nemůžu dát plný počet. Ale tohle nemění na faktu, že si film určitě pustím znovu a možná půjdu i na maximum po dalším zhlédnutí, zhola nic. (01.08.2010)

Zajímavá studie jedné rozvrácené rodiny. Bohužel se mi zdá, že postavy jsou nedotažené a méně psychologicky propracované, kromě toho jsem měl pocit jisté osobní odtažitosti mezi oběma hlavními představiteli. Nicméně film má netradiční a zajímavý způsob vyprávění, dobrou kameru a pro mě osobně pěknou doprovodnou skladbu o skvělých hereckých výkonech nemluvě. (26.06.2008)

Úvodní scénka ve které můj oblíbený Philip Seymour Hoffman klátí jednu slečnu mě dost vyvedla z míry. Ne jen proto, že vidět jeho robustní tělo ve dvou zrcadlech není zážitkem na vyprávění u rodinného stolu, ale i proto, že jsem od filmu očekával nějakou komediální jízdu. Samozřejmě, že mě mělo napadnout při přečtení drama/thriller, že se nebude jednat o nějaké Dannyho parťáky na druhou, ale chápejte, mě některé věci docházejí až po hodně dlouhé době :) Sidney Lumet tak dal mé představě vale a já s obrovskejma kukadlama- připraven na všechno- čekal, co se bude dít. Film je dokonale protkán mozaikovitými scénami, což je dobře, a režisér vás tím pádem nenechává vydechnout, což je taky dobře. Navíc neustále tasí z rukávů nové a nové fígle. Ať už dokonalé herecké výkony či brilantní scénář, vše je vyšperkované na maximum. A i když se může zdát, že 123 minut je dlouhá doba, ve výsledku to ani nepoznáte. Oldschool jak má bejt! (18.04.2008)

Skvěle Sidney, po Dokažte mi vinu jsi mi opět ukázal, že dokážeš o několik generací mladším kolegům z branže natrhnout zadek. Než ďábel zjistí, že seš mrtvej jsem okamžitě doporučil spoustě mých kamarádů (podobně jako V Bruggách), že o tento zážitek by neměli přijít. Herecky excelující obsazení je takovou tou pomyslnou třešničkou na dortu, vlastně ono to jen jako třešnička působí, ve skutečnosti jde o stavební kámen celého díla, i když mi Ethan připadal, že se marně snaží dohnat parádně rozjetého Hoffmana a Finneyho, jeho výkon se mi taktéž zamlouval. Jako třešničku bych tedy raději zvolil Marisu Tomei, která ve tři a čtyřiceti strčí do kapsy jakoukoli mladou kost. Momenty, kdy je na scéně nahoře bez, jsou eroticky nabité asi stejně jako její scény z Wrestlera. Kdo však v mých očích stoupá stále výš je muž za oponou - Carter Burwell. Už jeho doprovod k V Bruggách jsem doslova žral, tohle je snad ještě lepší. Zatím se zdá, že Než ďábel zjistí... nemá snad žádnou chybu, mě však z extáze vytrhla závěrečná desetiminutovka, kdy se z Hoffmana stala úplně jiná postava a její počínání mi připadalo vzhledem k předchozímu průběhu naprosto nereálné. Otevřený konec sice potěší, vzhledem k faktu, že se vlastně žádné pokračování nechystá a ani nikdy nebylo v plánu, byl bych raději za uzavřenou kapitolu. Takhle zase jen za 4*, Sidney. (16.03.2009)

Lidi jsou a vždycky budou svině!! Sidney Lumet se opět vyjadřuje k tématu zločinu a trestu. Before the Devil Knows You're Dead však není primárně o nějaké nepovedené krádeži. Je příběhem o chamtivosti, lásce, bezohlednosti, chatrných rodinných vazbách a hlavně o penězích, na kterých jediných záleží. Právě ty potřebují ze všeho nejvíc i dva povedení bráškové – Andy a Hank. Leccos se ale zvrtne a přichází chvíle na zásadní zvraty, logická (existenční) rozhodnutí, kolotoč přehmatů, hysterické výčitky svědomí, nečekanou brutalitu i nechronologické vyprávění. Takže se tu a tam zastavíme, několik hodin přeskočíme, vzápětí se vrátíme, děj je vyprávěn z několika perspektiv, jenže co je to platné, když to celé vlastně nepřináší příliš nových informací? Dobře, možná rozkrýváme hlouběji motivace jednotlivých postav, nicméně napětí a gradaci děje to nějak zásadně nepřispívá. No, alespoň to celé začíná nahou Marisou Tomei (ano – tou, která permanentně diváka dráždí v nějakém luxusním prádélku nebo v pečlivě sestříhaných scénách, ale až tentokrát se ukáže v plném světle), kterak s obtloustlým Philipem Seymourem Hoffmanem sní o lepším příštím (ten navíc mlží o řídnutí svého konta); a navíc to netáhne jen s ním... Tím pádem už v úvodu lze tušit, že celá tahle hra o rodinném štěstí je založená na lži. Dlouhé scény bez střihu pak navíc prohlubují viditelnou prázdnotu života obou bratrů-looserů. Legendární režisér navíc vedle svěžího tempa poskládal i doslova šťavnatou hereckou sestavu – již zmiňovaný Hoffman (Oscar za Capote + další nominace), Albert Finney (5 nominací na Oscara), Ethan Hawke (nominace na Oscara) a vskutku smyslná Marisa Tomei (Oscar za Můj bratranec Vinny + další nominace). Taková antická tragédie z New Yorku, která naštěstí jen tak neodezní. Spokojenost! (17.04.2008)