Než ďábel zjistí, že seš mrtvej

Veterán S. Lumet, ktorý má na konte pecky s Al Pacinom, ako Dog afternoon a Serpico, je stále ešte v slušnej forme a natočil solidný thriller s výborným hereckým obsadením. Niektoré strihy a opakované scény z rôznych pohľadov jednotlivých postáv miestami trošku narušujú rytmus, ale základ je dobrý príbeh, a ten tu je. Nepriehľadnuteľný je oscarový P.S.Hoffman, ktorému sa situácia úplne vymkla z rúk. Slabšie štyri hviezdičky. 70%. (03.02.2009)

Moc, moc velká deprese provází celý tento příběh. A vždy když jsem si myslel, že už se to nemůže více pokazit, stal se pravý opak a duševní stavy antihrdinů klesly o 100%. Tento snímek táhne silným provazem kupředu dvojice velmi přesvědčivých zkušených herců... Smysluplně strávených 112 minut pro všechny pesimisty, a nejen pro ně. (11.08.2008)

To, čo robí poriadny thriller zaujímavým, je predovšetkým jeho zápletka. Ak má byť však kvalitná, neznamená, že musí mať ten najzložitejší mechanizmus. Stačí jemná iskra a všetko čo môže, to vzbĺkne. Samozrejme aj herecké výkony boli skvelé. Hoffman síce ešte trošku prevyšuje Hawkea, ale aj tento pán začína mať peknú dávku charizmy. Lumetova réžia znova naberá na obrátkach ako kedysi a strih ako hlavný nástroj viacerých časových sekvencií bol naozaj efektný. Ale filmu treba dať trpezlivosť. Veľa trpezlivosti. 80%. (01.05.2008)

Starigán Lumet sa na posledný odpočinok veru ešte nechystá. Čo je samozrejme dobrá správa. Jeho nový projekt je abnormálne ťažkým sústom, pretože úzkosť hlavných hrdinov ide doslova pod kožu. Oddýchol som si snáď len pri pohľade na nahé telo zvodnej Marisy Tomei. Keby som mal vyzdvihnúť len jednu jedinú vec určite by to musel byť výkon P. S. Hoffmana. Je to macher a verím mu každé prdnutie. Váhal som dosť vážne aj nad full hodnotením, zatiaľ však takto. (18.02.2008)

Lidi jsou a vždycky budou svině!! Sidney Lumet se opět vyjadřuje k tématu zločinu a trestu. Before the Devil Knows You're Dead však není primárně o nějaké nepovedené krádeži. Je příběhem o chamtivosti, lásce, bezohlednosti, chatrných rodinných vazbách a hlavně o penězích, na kterých jediných záleží. Právě ty potřebují ze všeho nejvíc i dva povedení bráškové – Andy a Hank. Leccos se ale zvrtne a přichází chvíle na zásadní zvraty, logická (existenční) rozhodnutí, kolotoč přehmatů, hysterické výčitky svědomí, nečekanou brutalitu i nechronologické vyprávění. Takže se tu a tam zastavíme, několik hodin přeskočíme, vzápětí se vrátíme, děj je vyprávěn z několika perspektiv, jenže co je to platné, když to celé vlastně nepřináší příliš nových informací? Dobře, možná rozkrýváme hlouběji motivace jednotlivých postav, nicméně napětí a gradaci děje to nějak zásadně nepřispívá. No, alespoň to celé začíná nahou Marisou Tomei (ano – tou, která permanentně diváka dráždí v nějakém luxusním prádélku nebo v pečlivě sestříhaných scénách, ale až tentokrát se ukáže v plném světle), kterak s obtloustlým Philipem Seymourem Hoffmanem sní o lepším příštím (ten navíc mlží o řídnutí svého konta); a navíc to netáhne jen s ním... Tím pádem už v úvodu lze tušit, že celá tahle hra o rodinném štěstí je založená na lži. Dlouhé scény bez střihu pak navíc prohlubují viditelnou prázdnotu života obou bratrů-looserů. Legendární režisér navíc vedle svěžího tempa poskládal i doslova šťavnatou hereckou sestavu – již zmiňovaný Hoffman (Oscar za Capote + další nominace), Albert Finney (5 nominací na Oscara), Ethan Hawke (nominace na Oscara) a vskutku smyslná Marisa Tomei (Oscar za Můj bratranec Vinny + další nominace). Taková antická tragédie z New Yorku, která naštěstí jen tak neodezní. Spokojenost! (17.04.2008)