Než ďábel zjistí, že seš mrtvej

Mám rád tyhle filmy, kde zpackanej život donutí hlavního hrdinu vymyslet nějakej úžasnej špičkovej plán, jak přijít k penězům a tím svou životní situaci vylepšit, načež se při realizaci onoho plánu všechno totálně posere a náš hrdina je na tom mnohem hůř než na začátku. Téma blízké Coenům, Ritchiemu nebo tomu chlapovi, co natočil Co dělat v Denveru když člověk nežije. Než ďábel zjistí, že seš mrtvej je jiný především v tom, že ani omylem nelze do kolonky žánrů připsat komedii, jako u většiny ostatních. Tady totiž o vtip nezavadíte, zcela vážné rodinné psychologické drama totiž nehraje na to, aby jste se dobře bavili, ale jeho hlavní snaha je vás pěkně uzemnit a zdeptat. Každá hlavní postava má daleko k nějakému ideálu, slizký arogantní feťák, líný neschopný slaboch, kráska, která s oběma spí, otec upřednostňující jedno z dětí, to jsou nejdůležitější „charaktery“ zapojené do tohoto facsinujíciho, na přeskáčku poskládaného přiběhu! Herecké výkony jsou nevídané, Hoffman a Finney to jinak ani neumí, Hawke dokazuje, že zvládá i opravdu těžké role a Marisa Tomei potvrzuje, že je prostě božská! Konec se mi ale moc nelíbil, uspěchaný a nedostatečný! (09.08.2008)

Úvodní scénka ve které můj oblíbený Philip Seymour Hoffman klátí jednu slečnu mě dost vyvedla z míry. Ne jen proto, že vidět jeho robustní tělo ve dvou zrcadlech není zážitkem na vyprávění u rodinného stolu, ale i proto, že jsem od filmu očekával nějakou komediální jízdu. Samozřejmě, že mě mělo napadnout při přečtení drama/thriller, že se nebude jednat o nějaké Dannyho parťáky na druhou, ale chápejte, mě některé věci docházejí až po hodně dlouhé době :) Sidney Lumet tak dal mé představě vale a já s obrovskejma kukadlama- připraven na všechno- čekal, co se bude dít. Film je dokonale protkán mozaikovitými scénami, což je dobře, a režisér vás tím pádem nenechává vydechnout, což je taky dobře. Navíc neustále tasí z rukávů nové a nové fígle. Ať už dokonalé herecké výkony či brilantní scénář, vše je vyšperkované na maximum. A i když se může zdát, že 123 minut je dlouhá doba, ve výsledku to ani nepoznáte. Oldschool jak má bejt! (18.04.2008)

Ide doslova o"rodinnú zvrátenosť",ktorá je postavená na hercoch.Rozhodne pútavy príbeh,avšak časovo zdlhavý,scénarovo nepodarený..!Nepremyslené časové skoky mi vadili,tak ako scénar,ktorý nebol poriadne spracovaný!Oceňujem herecké výkony(rozhodne ma prekvapili),ale tento snímok je len silnejším priemerom.Na konkurenčnom poli neuspeje..!Snaha o zobrazenie štýlu antickej dramy... (19.02.2008)

Tak jak sem se radoval na začátku We own the night, když byla Eva Mendes v prádléku a rozvášněná, tak tady sem si zrovna neužil Hoffmanovu šukačku s dlouhým záběrem na jeho bílou prdel. Jinak ale zajímavě natočenej thriller, ze kterýho je hodně cítit snaha o nějakou inovaci zaběhnutých vyprávění podobných příběhů a celkem se daří, různý flashbacky a flashforwardy jsou dobře poskládaný a solidně pochopitelný, i když si režisér musel pomáhat časovými nadpisy, ale to byla fakt nezbytnost, jinak by to byla šílená motanice. Co se týká příběhu, tak je hodně depresivní ale zároveň napínavej a to hlavně zásluhou fakt úžasný ústřední dvojice Philip Seymour Hoffman a Ethan Hawke. Škoda jen blbýho a uspěchanýho konce (20.02.2008)

„Mal by si si nájsť ženu alebo psychiatra.“ – „Ženu už mám.“ – „Tak psychiatra.“Hoci má film viacero vypätých okamihov, ktoré sú doslova trilerové (v závere padne niekoľko riadne nepríjemných až mrazivých výstrelov) a sem-tam dokonca niekto nepekne umrie, nakoniec má vďaka až príliš (na triler) prepracovaným postavám bližšie skôr k dráme, než k trileru. Potvrdilo sa, že keď má triler vynikajúce postavy, stáva sa poriadnou šupu.. zároveň ale možno tak troška prestáva byť trilerom a stáva sa niečím „viac“. Osobne si myslím, že v tomto prípade to neprekáža. (07.02.2017)