Režie:
Philippe de ChauveronKamera:
Christian AbomnesHudba:
Matthieu GonetHrají:
Christian Clavier, Chantal Lauby, Ary Abittan, Medi Sadoun, Frédéric Chau, Noom Diawara, Frédérique Bel, Émilie Caen, Alice David, Elodie Fontan (více)Obsahy(1)
Claude a Marie Verneuilovi v prvním filmu provdali i čtvrtou dceru a ve druhém úspěšně udrželi všechny své dcery i jejich rodiny ve Francii. A právě když se jim je podařilo přesvědčit, aby nikam neodjížděli, nečekali, že všichni skončí v jejich malebném Chinonu a budou je mít víceméně pořád za krkem. Za péči a starostlivost se jim dcery i se svými rodinami chtějí odvděčit a využijí k tomu skutečnost, že Claude a Marie slaví čtyřicet let společného života. Začnou pro ně připravovat velkou oslavu v jejich rodinném domě, a protože to musí být oslava opravdu pořádná, pozvou do Francie i rodiče svých manželů. Claude a Marie tak budou muset pod svou střechou přivítat rodiče zeťáků Rachida, Davida, Chaa a Charlese. Tento „rodinný“ sraz slibuje, že bude hodně bohatý na nejrůznější události. Stačí k tomu už jen to, že tyto rodiny jsou z nejrůznějších koutů světa a rozhodně je nespojuje ani stejná víra. Nechte se překvapit a hlavně pobavit. (Cinemart)
(více)Videa (2)
Recenze (99)
Zatímco jednička byla extrémě vtipná a velmi originálně využívala etnických rozdílů a mnohovrstevnosti zvyků jednotlivých národností, díky čemuž vznikla nápaditá a zábavná komedie v duchu francouzské recese, tak dvojka byla spíše romantickou taškařicí, dělající si legraci z vlastních zvyků a francouzského přístupu k životu. V trojce se pokoušeli tvůrci tohle včechno spojit, bohužel se to tak úplně nepovedlo. Respektive, nic co by bylo vyloženě špatně se nekonalo, ale rozmíšky, které zde hlavní účastníci řešili, nepramenili z národnostních rozdílů, či problému s migrací, nebo sexuální orientací, ale šlo spíš o běžné domácí půtky, které jsou zjevně blízké všem manželským párům na světě. Vsuvka s německým odivovatelem "umění" byla zcela zbytečná a jediná vtipná záležitost, rozmíška mezi švagry, byla utnuta hned v zárodku. Díky tomu divák dostal běžnou, ba přímo se nebojím použít výraz tuctovou romantickou komedii, která sice neurazí, ale ani nenadchne. Přitom potenciál byl veliký a přítomnost tolika rodin, skýtala milion možností, co se mohlo stát. Ani pan farář bohužel nedostal tolik prostoru, kolik by zasloužil. Za mne spíše zklamání a 50%. ()
Co chcete dělat když trávíte Silvestr doma a v TV běží klasicky 💩? Já to vyřešil tak, že jsme si pustili nějaký komedie. Třetí setkání s Claude a Marie Verneuilovi jejich dcerami a jejich manželi a tentokráte i se všemi rodiči manželů dcer. První díl byl pro mě nadstandardní zábavou kterou jsem ocenil 4hvědami. Druhej díl(pokračování) už bylo o něco slabší ale pořád šlo o velice dobrou zábavu. Silnější 3hvězdy. Tenhle třetí film je za mě už jen slabým pokusem o to vymáčknout z téhle rodinky ještě co se dá. Ono by se asi ještě dalo. Už to ale taková prdel nebyla. S odřenýma ušima ty 3hvězdy dám. Oproti předchozím dílům je to ale hodně slabý. Pořád jde ale o příjemnou odreagovačku a pokud jste viděli předchozí díly tak i jakousi povinnost. ()
Někdy je fajn, vstoupit do stejné řeky, třeba i potřetí. Příběhy multipestré rodiny jsou vlastně pořád stejné, extrazážitky jsou víceméně stejné a superhappyendy skoro stejné. Ale proč ne. Ve trojce se scéna pořádně zalidní, narážky a urážky místy vyžadují trochu toho všeobecného přehledu, ale humor zůstává i přes třeskuté vztahy laskavý. A mě pořád ze všeho nejvíc baví "fantastická čtyřka" švagrů a samozřejmě ultraortodoxní Afričan Andé. A obsesivně korektním, tolerantním a všeobjímající láskou sršícím jedincům, co mají s touhle ukrutně rasistickou, netolerantní, nekorektní a xenofobní rodinkou problém, vzkazuji: „Švihejte do svý jurty!“ :-D ()
Francouzský režisér a scenárista Philippe de Chauveron zažil úspěch díky snímku Co jsme komu udělali? K jeho realizaci ho inspiroval novinový článek o tom, že ve Francii je 20% procent manželství tvořeno z partnerů, kteří jsou jiné etnického původu či náboženského příslušenství. Na úspěšnou komedii z roku 2014 v roce 2019 navázalo pokračování s názvem Co jsme komu zase udělali? Nyní byl poté čas na zakončení trilogie, které tentokrát nese název Co jsme komu všichni udělali? A jak nastavit vyšší laťku? Jednoduše, ke všem kontroverzním tchánům se tentokrát přidají i jejich rodiče. Je ovšem díky tomu i tentokrát o zábavu postaráno? Co jsme komu všichni udělali? jde dost možná vnímat jako vyvrcholení jedné z nejvíce sluníčkářských trilogií všech dob. Samotný námět na papíře mohl od prvního dílu evokovat ke zajímavým konfrontacím kultur a náboženství, vždy se ovšem sázelo především na humor. A ani napotřetí se nic nemění. Zajímavé motivy o tom, že by měl Ježíše v divadelní hře hrát nově černoch či konfrontace muslima a Žida tak slouží především jako komediální stavidla, ambicemi ohledně nějakých sociálních komentářů se od samotného počátku očividně nikam dvakrát nemíří. Stěžejní je ovšem tak fakt, že je humor i do třetice poměrně vtipný. I přesto, že přeci jen tak trochu koketuje s rasismem a xenofobií a ne každému tento humor přiroste vyloženě k srdci. Třetí díl se nemůže obejít bez pocitu toho, že se tady servíruje přeci jen tak trochu nastavované kaše. Většina nastavených příběhových linek se vydává v podstatě očekávaným směrem, některé poté víceméně nemají dohru vůbec. Snadno vyvstane pocit, že i když je třetí díl pořád zábavná oddechová zábava, nejlepší by bylo se sérii již dál nepokračovat. Třetí díl se přesto vyhýbá nevkusu a vyložené urážce. Epizodkami vystavěný příběh v součtu dochází k smysluplnému vyvrcholení. Přeci jen se dá ovšem říct, že některé epizody skutečně nikam nevedou a především podzápletka o jisté postavě, která začíná kopat do zelí jedné z manželských dvojic ve finále působí čistě navíc, čistě k vytvoření nějakému tomu konfliktu. I tentokrát je třetí díl řemeslně neurážející, v jistých momentech je dokonce v rámci možností docela kreativní. Háček tak přeci jen spočívá v přílišné předvídatelnosti a absenci nějakého pořádnějšího ústředního konfliktu. Ten v předchozích dvou částech přeci jen fungoval o poznání funkčněji. Pokud ovšem divák od Co jsme komu všichni udělali? nečeká nic víc a míň než neurážející odpočinkovou zábavu, zklamán z kina jednoduše neodejde. Vyvrcholení sluníčkářské trilogie, která byla po celou svou existenci přeci jen pořád příliš opatrná. Ani třetí díl neurazí a v několika momentech je opravdu zábavný, koncept se ovšem přeci jen zdá být po třech dílech vyčerpaný..... ()
"Milujem Francúzsko, ale neznášam Francúzov." Po peknej jednotke a zbytočnej dvojke prišla tretia kapitola série Čo sme komu urobili?, ktorá zvýšila latku na najvyššiu možnú úroveň, a to tak, že na scéne už nie sú iba zaťovia rôznych etnických skupín, ale tentokrát konečne dorazili aj všetci ich rodičia, ktorých sme doteraz ešte nevideli (okrem rodičov z Pobrežia Slonovín 😀). Od tejto jemnej komédie som nemal žiadne veľké očakávania a práve preto sa mi tento film tak páčil - je plný milých vtipov (losovanie o spanie v nafukovacej jurte, seniorská nočná jazda a vlastne aj všetky momenty, v ktorých je na scéne Koffi), ktoré sa nesnažia príliš tlačiť na pílu (až na pár výnimiek ako rezanie jablone alebo stavanie betónovej steny) a tým pádom vo mne táto komédia navodila veľmi príjemný pocit a vlastne celá sa niesla v takej dobrej, feel-good atmosfére, ktorá tomuto filmu pekne prihráva do kariet. K tomu pridajme ešte podarenú kameru a vyjde z toho pohodová oddychovka, ktorej zhliadnutie nikoho ani v najmenšom neurazí. V konečnom dôsledku som spokojný, ale aj tak nemôžem dať inak ako 7 nafukovacích jurt z 10, od vystúpenia Elektrických Hyen som si jednoducho sľuboval viac, nejaký väčší metalový nárez ako to, čo som videl... Nevadí, nenadchlo, ale ani neurazilo 😉. ()
Galerie (20)
Zajímavosti (11)
- Ve 23. minutě Rachid (Medi Sadoun) tvrdí, že když jeho otec bude hrát na kytaru, bude to katastrofa, jako „alžírský Kurt Cobain“. (Zix.)
- Ve 37. minutě zmiňuje kněz (Loïc Legendre) tzv. boží ruku Diega Maradony. V 56. minutě zmiňuje kněz španělského tenistu Rafaela Nadala. V čase 01:17:00 jsou zmíněni italský právník a skladatel Benedetto Marcello a zpěvák Salvatore Adamo. (Zix.)
- Claude (Christian Clavier) se na začátku filmu na výstavě baví s hostem výstavy o jeho knihách, přitom zmiňuje Charlese de Gaullea. (Zix.)
Reklama