Párty Hárder: Summer Massacre

Raper známý jako Řezník, tvůrce počítačových her, komiksový kreslíř i tvůrce filmů, které mnohým divákům dokážou pocuchat žaludek. Martin Pohl je velmi specifická osobnost, což dokáže reflektovat jeho osobitá tvorba, kdy je velmi snadné jeho filmy jako Máma má raka nebo Párty Hárd zasadit do kolonky vulgárních, fekálních a zvrhlých záležitostí. Základním pravidlem humoru ovšem zůstává známé ,, sto lidí, sto chutí´´ a i díky osobitému přístupu a sázce na nekorektní humor si filmy Martina Pohla dokázali získat početnou základnu fanoušků. Především jeho Párty Hárd jde vnímat jako již kultovní záležitost, která se nově dočkává pokračování. Pokračování, které je zhruba 20x dražší (místo 250 tisíc se rázem mohli i díky výrazné podpoře fanoušků tvůrci opřít o rozpočet okolo 5 milionů dolarů), místo 62 minut se dvojka stává regulérním celovečerním filmem se 100 minutami délky a částečně obměněná parta (Mikyho a pochcánka Tomáše Janského tentokrát doplňuje jejich bývalý nepřítel Poulíček) a tvůrci se tentokrát rozhodli vsadit na Ibizu východu- Mácháč. Pak jen stačilo jen doufat, že rozkročené nohy mainstreamu neovlivní Pohlovu osobitost a do kin dorazí pokračování, které původní Párty Hárd neudělá ostudu.  Pohl doposud točil pouze amatérské filmy, přičemž většina z nich spadá do vlastního rozšířeného filmového vesmíru. Vzdáleně by se dal přirovnat například ke Kevinu Smithovi (Clerks, Flákači a další filmy z View Askewniverse), který sice nikdy filmařinu nestudoval, přesto měl rád filmy a rozhodl se je díky tomu sám realizovat. I vzhledem k diváckému úspěchu Párty Hárd se zdálo získání větších produkčních možností naprosto zasloužené, následně přitom potěší jedna zásadní věc. V rámci audiovizuální stránky je sice Párty Hárder o poznání více vyšperkovaná než původní film, Pohlovi ovšem zůstává jeho osobitý přístup a jde tentokrát v součtu za hranu ještě o poznání více. Celé to přitom nejspíš bude u několika diváků snadno vybízet ke kroucení hlavou a pohoršení nad tím, jak daleko si Pohl a spol. dovolili zajít. Stěžejní je ovšem fakt, že je Párty Hárder nejzábavnější českou komedií od původního Párty Hárd. Pokud ovšem pochopitelně dokáže divák překousnout vše, co je součástí tohoto gejzíru nekorektního humoru. Párty Hárder i díky delší délce vybízí k záchvatům smíchu častěji než původní film, především i proto, že je skutečně obdivuhodné, co vše ve filmu prošlo a co je díky tomu součástí filmu uvedeného v normální kinodistribuci. V rámci české kinematografie Párty Hárder dle očekávání představuje přesně ten neohrabaný a svěží vítr, i americké komedie, které pracují s vulgaritami a sexuální motivy, můžou v několika momentech vedle Párty Hárder působit jako večerníček pro děti. Pokračování původní Párty Hárd dokáže za pochodu stejně překvapovat a často vyloženě střídat jeden skvělý situační či dialogový humor za druhým. Párty Hárder přitom ovšem skutečně dokáže dodržet pravidlo pokračování o tom, že by to celé mělo být tentokrát větší, přitom ovšem divák nemusí nutně získat pocit, že byl zatracen zdrojový kód první Párty Hárd.  Větší rozpočet je na filmu rozhodně poznat. Vymazlenější vizuální stránka (tentokrát se pracovalo i s drony a především reálnou filmovou kamerou), větší komparz, velkolepější podání, animované sekvence i solidně chaotický zpracovaná válečná scéna ze Srbských milic. Dá se snadno očekávat, že fanoušci, kteří film podpořili příspěvkem na výrobu, dostanou přesně to, co chtějí a přitom mohou velmi snadno pocit, že investování jejich peněz mělo smysl a minimálně skutečně mohl vzniknout český film, jemuž se žádný nejbližší český film nejspíš nevyrovná (minimálně do doby, dokud Pohl nerealizuje spin-off s Grundzou). V jádru se přitom v podstatě jedná o stejně divokou podívanou, pokračování původního filmu dokáže ovšem působit nejen více filmověji, ale i ambiciózněji. I proto, že se pod tou vrstvou hoven, penisů, dámských koz, prdelí a jednoho sprostého slova za slovem, skrývají i tři fungující vývoje hlavních hrdinů. Poulíček v podání Adama Ernesta je například rázem povýšen na jednu z hlavních rolí jako náhradník za Petra z prvního filmu se rázem z karikaturního protivníka stává skvěle napsaná postava, která funguje především i díky skvělému vyvrcholení jeho příběhového archu. Celkově zůstávají postavy nadále především hovady, v druhém filmu ovšem dokáže většina z nich působit o poznáni lidštěji. Jsou to pořád především charaktery, které páchají neuvěřitelná zvěrstva, v Pohlově podání ovšem nikdy nedokážou působit jako vyložené karikatury. Především i proto, že se pořád jedná o velmi specifickou podívanou, což je poznat i na samotných postavách a jejich činech. Díky záplavě humoru je možná krapet obtížné všechny ty pokusy o humor zpracovat a díky tomu i uznat, které z nich skutečně fungují. Délka je sice větší, zároveň se ovšem zjevuje větší počet postav a ne každý si dokáže uhrát dostatek prostoru (zamrzí to především u jednoho návratu známé postavy z původní Párty Hárd). Výhrou ovšem zůstává fakt, že i přes větší délku vyloženě Párty Hárder netrpí špatným tempem a dokáže v rámci děje kvapit stejně zběsile jako původní film, kdy pocit zbytečného táhnutí se dokáže možná vyvolat jen posledních pár minut filmu. Navrátivší herci jsou nadále velmi fajn, kdy pořád z prakticky nezkušených herců sálá přirozenost a alespoň částečná herecká snaživost, kdy může Párty Hárder například vyvolat pocit, že se na hereckou akci tentokrát dbal větší prim, než minule. Z nových tváří je poté nejvýraznější Kostas Zerdaloglu (původní Krysa z Mandragory), bez něj se ovšem příběh věnuje především starým známým. A minimálně v samotném konci dokáže film vyvolat pocit, že jsou cesty jednotlivých hrdinů zakončené solidním způsobem. A to i přesto, že jednoho z nich budou diváci litovat možná více, než kdy sami mohli čekat. I tento moment dokáže, že by byla chyba Martina Pohla odsoudit čistě jako propagátora vulgárního a zvrhlého humoru.  U Párty Hárder: Summer Massacre nejspíš Martin Pohl nejen dokáže uspokojit fanoušky prvního filmu, ale i překonat očekávání a zajít ještě dál nejen v rámci v nekorektního humoru. Pod vulgární slupkou nejspíš pořád valná hromada neobjeví něco víc, to ovšem ukáže až čas. Film dost možná sice reprezentuje pouze malý krůček pro Martina Pohla, ale i velký skok pro vývoj české kinematografie..... (25.06.2022) (méně) (více)