Hon na lišku

Musím přiznat, že od Honu na lišku jsem na jednu stranu moc nečekal (zdejší hodnocení), na tu druhou mě ale zajímala spolupráce neorealistického režiséra De Sicy, newyorského autora konverzačních komedií Neila Simona (ten napsal scénář) a nespoutaného improvizátora Petera Sellerse (ten tentokrát spolunazpíval i titulní píseň). A pokud by se mělo rozhodnout, čí styl vyhrál, tak jednoznačně Sellersův, protože s jeho výkonem opět stojí a padá celý film. Dokud je pouze uprchlým trestancem Aldem Vanuccim, nabízí film slušné gagy, u kterých se budete smát (hned úvodní přehlídka arcizločinců). Ale jakmile se Sellers promění v režiséra Federica Fabriziho, dostane jeho fanoušek přesně to, co očekává. Mistr opět vybrousil dokonalý, tentokrát italský, přízvuk. Výborný je též italský komik Lando Buzzanca jako policjení náčelník se svou replikou "Dobrý den!". Konec se mi ale tak povedený zas nezdál. Takže po váhání mezi 3 a 4, je to nakonec za 4*. (07.08.2007)

Tak sme sa dozvedeli, ako v skutočnosti De Sica natáčal svoje neorealistické filmy. Pokiaľ ste pri filme, tak samozrejme neviete, čo to Neorealizmus je, ale vysvetľovať sa mi to nechce. After the fox je miestami skvelá komédia, ale väčšinu času som bol mierne v rozpakoch, čoho som svedkom a či to má byť vtipné tým spôsobom, akým je to prezentované. Je to trochu škoda, pretože ako parodická sebareflexia (a aj Sellersova) to má nesmierny potenciál, ktorý aj podľa väčšiny tunajších hodnotení nebol dostatočne využitý. Napriek tomu je to film, ktorý by mal vidieť každý fanúšik snobského umenia, Sellersa, talianskej mentality a veľkých poprsí. Už len samotný námet je sympatický, vidno, že Sica nebol žiaden namyslený suchár. (17.05.2014)

"Federico Fabrizzi." "Promiňte, neumím italsky." :-) Liška v tomto případě není ryšavé zvíře, rdousící slepice, ale pseudonym mazaného lupiče Alda Vanucciho (Peter Sellers). Ten se za legračních okolností dostane z vězení, aby jako správný Ital dohlédl na zachování počestnosti své sestry (Sellersova sličná choť Britt Eklandová) a při té příležitosti uloupil náklad zlatých cihel... Neil Simon napsal tradičně řízné dialogy v rytmu nahrávka-smeč, nahrávka-smeč, Peter Sellers uplatnil v míře vrchovaté své nadání pro grotesku a parodii a Vittorio De Sica, otec italského neorealismu - zesměšňuje italský neorealismus. :-) Liška totiž na útěku před spravedlností správně usoudí, že nejnápadnější věci bývají nejméně nápadné, vydává se za afektovaného režiséra Fabrizziho a s náležitým povykem začne "točit" imaginární film. V době, kdy je v módě účast náhodně odchycených neherců a neexistence scénáře, není nic snazšího. Původně jsem tuto komedii viděl dabovanou na Nově a zdála se mi spíš průměrná a poněkud ukřičená. V původním znění je to ale nesrovnatelně lepší a pokud máte tak jako já rádi Petera Sellerse (nebo Neila Simona), nebudete zklamaní. Ne všechny scény jsou vyrovnané, ale ty dobré jsou opravdu nezapomenutelné. A titulní píseň je stejně chytlavá jako Pink Panther Theme nebo What´s New, Pusssycat? :-) 80% (16.10.2007)

Pravdou je, že ještě nemám Sellersovu filmografii zmapovanou detailně. Přesto lze Hon na lišku zařadit mezi vrcholy jeho kariéry mezi filmy jako jsou Byl jsem při tom a Myš, který řvala, i když svou podstatou je bližší právě Myši. Jak už psali kolegové, Sellersův smysl pro parodování všeho i sebe, vybroušený přízvuk tentokrát jeho italské angličtiny, snaha za každou cenu hnát pointu do absurdna, krásná Britt Ekland (doporučuji Wisdomův americký snímek Noc, kdy přepadli kabaret Minských, ve kterém se před kamerou svlékla), to vše dělá z Honu na lišku nezapomenutelnou podívanou. Good morning! (22.12.2009)

Proboha, zase utekl ten nesprávnej muž! Již v prvním plánu velice zábavná krimi komedie (parodie) o geniálním svérázném podvodníkovi v podání jedinečného Petera Sellerse (k nezaplacení jsou už jenom ty vězenské scény s chytrou záměnou doktora a vězně nebo hromadné návštěvy). Ovšem pro fajnšmekry skrývá v hlubším plánu zároveň reflexi dobového italského filmu. Vittorio De Sica si bere na mušku nejen svou dřívější tvorbu ve víru neorealismu s neherci, ale na frak zde dostávají i tvůrci těch (pseudo)intelektuálních filmů typu Sladký život (haha, hlavní hrdina využívá pseudonym FF: Federico Fabrizi ;-)) nebo Loni v Marienbadu. Závěrečný soudní proces jakoby nebyl pouze o zločinci Liškovi, který filmařské řemeslo zneužil jako osobitý prostředek k vykonání velké loupeže, ale obecně o tehdejším evropském filmovém světě, kdy si oblibu a uznání kritiků získala řada experimentálních filmů "o ničem". Kritikovo označení příslušného snímku (v podstatě jen na základě pracovních záběrů) za vrchol národního filmu je hezkým absurdním podtržením této linky. Bláznivá komedie nabrala při závěrečných proslovech pana prokurátora i "Lišky" Vanucciho v tomto směru hutnou myšlenku (s tak trochu odvrácenou stranou pokroku a svobody "zlatých šedesátých", kdy "celý svět se mění v jeden blázinec") a úplné zakončení bylo pak opravdu milou "mystifikační" lahůdkou. Jásám vskutku nad Honem na lišku stejně jako onen kritik u soudu a snad s každou reprízou se bavím víc a víc. Zvláště, když už znám dobře následný děj i některé dialogy, a mohu se specializovat na různé promyšlené detaily i plně si užívat Sellersovo "one man show" bez rušení neustálým čtením titulků. A samozřejmě k plnému ocenění nutno přičíst i hravou hudbu Burta Bacharacha se skvělou titulní písní. 95% (20.12.2019)